ECLI:CZ:US:2013:1.US.1229.13.1
sp. zn. I. ÚS 1229/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti JUDr. Jana Žateckého, zastoupeného JUDr. Leošem Lejskem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 171/16, proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 232/2011 ze dne 21. června 2011 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4072/2011 ze dne 22. ledna 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 90 a 95 Ústavy ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.
Jak patrno z obsahu napadených rozhodnutí, bylo druhým z nich jako nedůvodné s podrobným zdůvodněním zamítnuto dovolání žalobců v dané věci (mezi nimi i stěžovatele) proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu v záhlaví označenému, jímž byl žalobě vyhovující rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že se zamítá žaloba na určení, že ke dni úmrtí prof. MUDr. Alfréda Kotáska svědčilo prvé žalobkyni a MUDr. Kotáskovi jako manželům právo osobního užívání k 1/4 tam označeného pozemku.
V důvodech obsáhlé ústavní stížnosti v zásadě obdobně jako v dovolání stěžovatel namítá a porušení shora označených práv spatřuje v podstatě v tom, že obecné soudy náležitě nezhodnotily a nezabývaly se otázkou provedení registrace dohody o zřízení práva osobního užívání předmětného pozemku tehdejším státním notářstvím a jeho případnými důsledky, dále možným vydržením práva osobního užívání, možností věc jinak právně posoudit, včetně tomu odpovídajícího poučení ve smyslu ustanovení §118a odst. 2 o. s. ř.
Ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl.
Odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu, který Ústavní soud s připomenutím své judikatury nemůže přehodnocovat, ve svém rozhodnutí dostatečně rozvedl úvahy vedoucí jej k zamítnutí určovací žaloby. Také dovolací soud v napadeném rozhodnutí podrobně vysvětlil, i s odkazem na svou judikaturu, že platností dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku z hlediska určitosti jejího obsahu i dalších zákonných předpokladů je možno se zabývat, i když šlo o úkon registrovaný státním notářstvím, a vyjádřil se i k poučovací povinnosti soudů ve smyslu ustanovení §118a odst. 2 o. s. ř. se závěrem, že účastníka řízení nelze poučovat o tom, že žádaného určení by snad bylo možno dosáhnout na jiném právním a skutkovém základě. Dostatečně tak reagoval na dovolací námitky stěžovatele, jež jsou v zásadě obdobné jako námitky ústavní stížnosti, učinil tak v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, a na zdůvodnění napadeného rozhodnutí dovolacího soudu tak lze odkázat.
Ústavní soud uzavírá, že rozhodnutí jmenovaných soudů nevykazují prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94). Zásah do shora označených práv tak Ústavní soud nezjistil, a proto z uvedených důvodů byla stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu