ECLI:CZ:US:2013:4.US.1783.11.3
sp. zn. IV. ÚS 1783/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborné v právní věci stěžovatelů Ing. Marcely Kábrtové a Ing. Pavla Kábrta, obou zastoupených JUDr. Vítězslavem Menšíkem, advokátem, AK se sídlem Průmyslová 1200/4a, 500 02 Hradec Králové, v řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011 č. j. 33 Cdo 3352/2010-252, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 22. dubna 2010 č. j. 22 Čo116/2006-232 a rozsudku Nejvyššího soudu ze 30. října 2009 č. j. 33 Cdo 1675/2007-207, o návrhu na doplnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, za účasti 1. Nejvyššího soudu a 2. Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a vedlejších účastníků 1. Moniky Kábrtové, zastoupené JUDr. Alenou Ježkovou, advokátkou, AK se sídlem Karla IV. 502, Hradec Králové, 2. a 3. nezletilých Anety Kábrtové a Matěje Kábrta, obou zastoupených veřejným ochráncem práv, jako opatrovníkem, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V řízení vedeném mezi stěžovateli jako žalobci a vedlejšími účastníky jako žalovanými rozhodl Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. 4. 2010 č. j. 22 Co 116/2006-232 tak, že (zkráceně uvedeno) výrokem I. připustil změnu žaloby - namísto původně žalobně žádaného zaplacení 1 200 000,- Kč s přísl. všemi žalovanými společně a nerozdílně bylo nově žádáno zaplacení 400 000,- Kč s přísl. každým z žalovaných; výrokem II. téhož rozsudku byla žaloba zamítnuta a výrokem III. byli žalobci zavázáni nahradit společně a nerozdílně každému ze žalovaných náklady odvolacího a předcházejícího dovolacího řízení.
Ústavní stížností ze dne 14. 6. 2011 navrhli stěžovatelé ve vztahu k uvedenému rozsudku odvolacího soudu zrušení jeho (co do zamítnutí žaloby obsahově potvrzujícího) výroku II.
Nálezem ze dne 23. 4. 2013 doručeným zástupci stěžovatelů dne 7. 5. 2013 byl výrok II. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 22. dubna 2010 č. j. 22 Co 116/2006-232 zrušen.
Podáním ze dne 10. 5. 2013 navrhli stěžovatelé, aby byl nález Ústavního soudu v jejich věci přijatý usnesením doplněn tak, že se na konec jeho výroku I " připojuje tato věta: ‚Uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky Pardubice se zrušuje i ve výroku III.' " Návrh byl odůvodněn - s odkazem na ustanovení §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a §166 o. s. ř. - tím, že nálezem byl rozsudek krajského soudu zrušen jen ve výroku II, "ač měl být zrušen i v akcesorickém výroku III., podle něhož jsou žalobci (tj. stěžovatelé) povinni nahradit společně a nerozdílně každému ze žalovaných (tj. každému z vedlejších účastníků) náklady odvolacího a dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Aleny Ježkové ve výši 80 520,33 Kč (tj. 241 561 Kč celkem)."
Návrh na doplnění nálezu byl shledán zjevně neopodstatněným z důvodů dále uvedených.
Přiměřené použití obecných procesních norem (především, ale nikoliv výlučně, občanského soudního řádu) v řízení před Ústavním soudem dle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu jest myslitelné toliko v případech neřešitelných pomocí institutů vlastních zákonu o Ústavním soudu; obecně řečeno proto nelze vydání doplňujícího rozhodnutí v řízení před Ústavním soudem vyloučit. Akceptace takového postupu nutně však musí být v konkrétním případě podmíněna její dovoleností a současně i její nezbytností. V projednávané věci návrh na doplnění nálezu nemůže obstát ani z jednoho takto naznačeného pohledu.
Prvotním předpokladem doplnění rozsudku (zde přiměřeně nálezu) dle ustanovení §166 o. s. ř. je skutečnost, že nebylo rozhodnuto o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti. Nic z toho tu naplněno není.
Předmět řízení před Ústavním soudem vymezili sami stěžovatelé obsahem svého návrhu bez jakýchkoliv pochybností tak, že žádali zrušení toliko výroku II. napadeného rozsudku odvolacího soudu; o tomto jejich návrhu bylo beze zbytku (vyhověním) rozhodnuto, pročež prvý ze zákonných důvodů k doplnění nálezu založen není.
O náklady řízení před Ústavním soudem (tedy o náklady řízení, v němž nálezově rozhodoval Ústavní soud, nikoliv o náklady řízení před obecným soudem) též nejde a ve hře zjevně není ani předběžná vykonatelnost.
Zjištěná absence zákonného podkladu pro vydání doplňujícího rozhodnutí je primárním důvodem zjevné neopodstatněnosti nynějšího návrhu stěžovatelů. K tomu budiž jen na okraj připomenuto, že žádaný (kasační) doplňující výrok nepochybně nemohl by mít navrhovanou formu usnesení; při vyhovění musilo by být rozhodnuto doplňujícím nálezem.
K uvedenému je však vhodné dodat, že vydání doplňujícího rozhodnutí není (navíc) potřebné.
Zrušením výroku, jímž krajský soud rozhodl ve věci samé, se řízení před odvolacím soudem ocitá znovu v té fázi, v níž bylo před vyhlášením rozsudku, jenž byl (zčásti, ale právě ve věci samé) ústavní stížností napaden a kasací nálezem Ústavního soudu dotčen. Je zjevné, že za této situace nemůže obstát ani (byť formálně nezrušený) výrok III. rozsudku krajského soudu. V dalším řízení musí krajský soud rozhodnout nově nejen o věci samotné (při vázanosti právními názory vyjádřenými zrušujícím nálezem), ale i o náhradě všech nákladů vzešlých v průběhu celého odvolacího i dovolacích řízení. Pro uvedené bylo by nadbytečné nyní (dodatečně) napadený náhradově nákladový výrok samostatným kasačním rozhodnutím "odklízet"; potřeba nového rozhodnutí o všech nákladech řízení je bez dalšího evidentní. Ústavní soud nepochybuje o tom, že i kdyby výklad o zjevné nepotřebnosti kasace náhradového výroku rozsudku krajského soudu nepodal, jistě by sám krajský soud o všech nákladech řízení rozhodl v intencích tímto usnesením vysvětlených, neboť z pohledu všech ustálených pravidel občanskoprávního procesu jiný než takto samozřejmý postup ani možný není.
Ačkoliv lze přisvědčit stěžovatelům potud, že o výroku III. vpředu uvedeného výroku rozsudku odvolacího soudu Ústavním soudem rozhodováno nebylo, byl z vyložených důvodů návrh na doplnění přijatého nálezu odmítnut dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 31. května 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu