ECLI:CZ:US:2013:4.US.2261.13.2
sp. zn. IV. ÚS 2261/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatelů Marcely Kodadové a Jana Kodada, zastoupených JUDr. Jiřím Kovandou, KOVANDA, TYKALOVÁ advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Praha 1, Vodičkova 28, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 17 C 272/2004-170 ze dne 18. 4. 2008, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2010 č. j. 51 Co 165/2010-216 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013 č. j. 32 Cdo 4343/2011-236, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 23. 7. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, jež splňovala základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelé se ústavní stížností výslovně domáhají zrušení výše uvedeného rozhodnutí obvodního a městského soudu. Z odůvodnění ústavní stížnosti, jakož i z příloh k ní přiložených, je ale patrné, že stěžovatelé svojí argumentací napadají i v záhlaví citované rozhodnutí Nejvyššího soudu. Proto Ústavní soud v souladu se svoji judikaturou (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 256/08) navazující na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (srovnej například rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004, Přehled rozsudků ESLP, ASPI, Praha, č. 3, 2004, str. 125) podrobil ústavnímu přezkumu i usnesení Nejvyššího soudu, aniž považoval za nutné vyzývat stěžovatele k upřesnění petitu ústavní stížnosti nebo odstranění vad jejího podání.
Stěžovatelé mají přitom za to, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno zejména jejich základní subjektivní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, byla stěžovatelům (zjednodušeně řečeno) uložena povinnost zaplatit tam specifikovanou částku související s jejich stavebním spořením. Stěžovatelé v ústavní stížnosti (stejně jako v řízení před obecnými soudy) namítají, že nebyla jednoznačně prokázána výše žalované částky (soudy si měly vyžádat znalecký posudek). Soudy nadto nezohlednily, že odstoupení od smlouvy ze strany Českomoravské stavební spořitelny, a. s., jim nebylo řádně doručeno.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
K argumentaci stěžovatelů pak Ústavní soud dodává, že i jen z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelé v řízení před obecnými soudy nevznesli žádné relevantní námitky zpochybňující spořitelnou uplatněné žalobní žádání (toliko setrvali na tom, že mu nerozumí). Co se týká námitky, že odstoupení od smlouvy nebylo stěžovatelům řádně doručeno, pak tuto námitku vznesli až v rámci svého odvolání - jednalo se tedy o nepřípustnou novotu. Stěžovatelé přitom byli jak v řízení před nalézacím, tak v řízení před odvolacím soudem právně zastoupeni advokátem.
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu