ECLI:CZ:US:2013:4.US.2768.12.1
sp. zn. IV. ÚS 2768/12
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti CG HOLDING, s.r.o., IČ 246 57 344, se sídlem Praha 2, Anny Letenské 34/7, právně zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Čech - Hromek - Pleskač, Praha 2, Vinohradská 30, směřující proti výrokům o nákladech řízení v usneseních Městského soudu v Praze: - ze dne 27. dubna 2012, č.j. 9 A 97/2011-30, č.j. 9 A 208/2011-31, č.j. 6 A 247/2011-32, č.j. 6 A 176/2011-47, č.j. 6 A 250/2011-20, č.j. 6 A 154/2011-29, č.j. 6 A 155/2011-32; - ze dne 24. května 2012, č.j. 9 A 98/2011-39; - ze dne 29. května 2012, č.j. 7 A 176/2011-34, č.j. 8 A 160/2011-37; - ze dne 30. května 2012, č.j. 6 A 169/2011-28, č.j. 6 A 167/2011-48, č.j. 6 A 218/2011-38; - ze dne 31. května 2012, č.j. 6 A 184/2011-48, č.j. 7 A 148/2011-36; - ze dne 21. května 2012, č.j. 9 A 222/2011-24, č.j. 9 A 236/2011-29, č.j. 9 A 143/2011-42, č.j. 9 A 225/2011-24; - ze dne 5. června 2012, č.j. 7 A 213/2011-19, č.j. 7 A 212/2011-20; - ze dne 11. července 2012, č.j. 5 A 96/2011-29, č.j. 5 A 97/2011-27, č.j. 5 A 98/2011-34, č.j. 5 A 99/2011-30, č.j. 5 A 100/2011-30; ve spojení s návrhem na náhradu nákladů řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se se odmítají.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení nákladových výroků citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že výrokem II. všech napadených rozhodnutí byly dotčeny principy svobodného a demokratického státu zakotvené v čl. 1, čl. 2 odstavec 1 a čl. 3 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 1 Ústavy, porušeno právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 6 odstavci 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a v čl. 36 a následující Listiny, a právo na zákonnost postupu orgánů veřejné moci zakotvené v čl. 2 odstavci 3 Ústavy a v čl. 2 odstavci 2 Listiny. Současně požádal, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem na vrub Městského soudu v Praze.
Uvedenými usneseními byla jednotlivá řízení zastavena (výroky I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výroky II.); v některých případech stěžovatelce nebyl vrácen soudní poplatek [sp. zn. 5 A 96/2011; sp. zn. 5 A 97/2011; sp. zn. 5 A 98/2011; sp. zn. 5 A 99/2011 ; sp. zn. 5 A 100/2011], případně byla zamítnuta žádost o vrácení soudního poplatku [sp. zn. 6 A 167/2011; sp. zn. 6 A 169/2011] (výroky III.), ve vztahu k navrácení zaplaceného soudního poplatku však stěžovatelka žádnou argumentaci nepřekládá, a v tomto směru, jak již uvedeno, zrušení uvedených usnesení nepožaduje.
Stěžovatelka ve své obsáhlé ústavní stížnosti popsala okolnosti předmětných řízení. Uvedla, že odkoupila stovky pohledávek a zahájila správní řízení před Českým telekomunikačním úřadem, které však trvalo nepřiměřeně dlouho. Proto podala v řadě věcí správní žaloby, jimiž se domáhala vydání správního rozhodnutí. V některých případech však správní orgán rozhodl dříve než správní soud, a proto stěžovatelka vzala svoji žalobu zpět. V rozporu s jejím očekáváním, a s dřívější judikaturou, opakovaně potvrzenou i Nejvyšším správním soudem, ale Městský soud v Praze nepřiznal stěžovatelce náhrady nákladů řízení, které jí v souvislosti se správními žalobami vznikly. Stěžovatelka v ústavní stížnosti obsáhle polemizuje s argumentací soudu odůvodňující napadená usnesení, kdy měly jednotlivé senáty rozhodnout za stejných podmínek zcela opačně, než dříve ve shodných věcech. Tím mělo dojít ke zkrácení stěžovatelky v zaručených právech, a ta proto požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Neopomenutelnou okolností je fakt, že stěžovatelka se v identických případech obrací na Ústavní soud opakovaně, kdy v 16 podáních k Ústavnímu soudu brojila proti více než 700 rozhodnutím Městského soudu v Praze. Vždy se přitom domáhala přiznání nákladů řízení před správním soudem v požadované výši.
Ústavní soud v projednávaném případě neshledal, že by postup Městského soudu v Praze zkracoval stěžovatelku v jejích zaručených právech, a že by v jeho rozhodnutích byla svévole. Městský soud v Praze řádně v každém rozhodnutí odůvodnil, proč náhradu nákladů nepřiznal. Skutečnost, že stěžovatelka s tímto závěrem nesouhlasí, neopodstatňuje její ústavní stížnost. S ohledem na zmíněnou řadu rozhodnutí čtvrtý senát Ústavního soudu pouze stručně odkazuje na předchozí odmítavá rozhodnutí (sp. zn. III. ÚS 3697/11; II. ÚS 3698/11; IV. ÚS 223/12; II. ÚS 1125/12; II. ÚS 1888/12; III. ÚS 1889/12; IV. ÚS 2928/12; II. ÚS 2929/12; a sp. zn. I. ÚS 4516/12), stěžovatelce známá, dostupná též na http://nalus.usoud.cz.
Podle ustanovení §43 odstavce 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2013
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu