ECLI:CZ:US:2013:4.US.4583.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4583/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Antonína Zezuly, zastoupeného JUDr. Ilonou Schelleovou, Dr., advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Foltýnova 37, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2694/2010-954 ze dne 29. srpna 2012, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 Ko 14/2009-829 ze dne 12. února 2009 a proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 227 K 44/2000-781 ze dne 7. března 2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení čl. 90 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a svého práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Brně (dále jen "konkurzní soud") sp. zn. 227 K 44/2000 Ústavní soud zjistil, že konkurzní soud usnesením č. j. 227 K 44/2000-781 ze dne 7. března 2008 rozvrhl mezi konkurzní věřitele druhé třídy výtěžek zpeněžení majetku konkurzní podstaty stěžovatele ve výši 636.442,82 Kč tak, že tito konkurzní věřitelé budou uspokojeni poměrně v rozsahu 4,28442 % (výrok I.) a určil, jaké konkrétní částky obdrží konkurzní věřitelé druhé třídy (č. 2 až 4, 6 až 9 a 12) na uspokojení svých pohledávek (výrok II.), rozhodl o vrácení nespotřebované části zálohy na náklady konkurzu věřiteli, který podal návrh na prohlášení konkurzu (České spořitelně a. s.), tak, že částku 15.000,- Kč vrací z účtu konkurzního soudu (výrok III.) a částku 35.000,- Kč uložil vrátit správci konkurzní podstaty (výrok IV.), uložil konkurzním věřitelům, aby v určené lhůtě sdělili správci konkurzní podstaty své bankovní spojení (výrok V.), zavázal správce konkurzní podstaty provést rozvrh do 15 dnů od právní moci rozhodnutí a v určené lhůtě o tom podat zprávu (výrok VI.) a informoval o vyvěšení zkráceného znění rozvrhového usnesení na úřední desce konkurzního soudu (výrok VII.). K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. 2 Ko 14/2009-829 ze dne 12. února 2009 napadené usnesení konkurzního soudu ve výrocích I. až IV. potvrdil (výrok I.) a odvolání odmítl v rozsahu, v němž směřovalo proti jeho výrokům V. až VII. (výrok II). Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. 29 Cdo 2694/2010-954 ze dne 29. srpna 2012 odmítl.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ust. §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně provádění a hodnocení důkazů, interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů je záležitostí obecných soudů.
Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné rozhodly ústavní stížností napadenými rozhodnutími v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a Úmluvě. Dostatečně zjistily skutkový stav a svá rozhodnutí také logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, vypořádaly se dostatečně s relevantními námitkami stěžovatele a jejich závěry podle náhledu Ústavního soudu nelze označit za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tedy žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah nezjistil.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 6. června 2013
Michaela Židlická v.r.
Předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu