ECLI:CZ:US:2013:4.US.513.12.1
sp. zn. IV. ÚS 513/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti společnosti CG HOLDING, s. r. o. se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Anny Letenské 7/34, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem Advokátní kanceláře se sídlem Praha 2 - Vinohrady, Vinohradská 30, proti výrokům č. II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 10 A 216/2011-34-35 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 8 A 150/2011-44 ze dne 16.12.2011, č. j. 8 A 155/2011-37 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 8 A 157/2011-36 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 8 A 159/2011-37 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 8 A 166/2011-53 ze dne 16. 12.2011, č. j. 10 A 220/2011-42-45 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 10 A 221/2011-35-38 ze dne 5. 1.2012, č. j. 10 A 222/2011-35-38 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 10 A 175/2011-47-50 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 10 A 190/2011-35-38 ze dne 5. 1.2012, č. j. 10 A 176/2011-46-49 ze dne 5. 1.2012, č. j. 10 A 225/2011-35-38 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 10 A 177/2011-35-38 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 10 A 223/2011-35-38 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 10 A 224/2011-36-39 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 8 A 148/2011 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 8 A 156/2011-35 ze dne 16. 12. 2011, č.j. 10 A 194/2011-34-35 ze dne 7. 12. 2011, č. j. 10 A 131/2011-42-45 ze dne 14. 12. 2011, č. j. 10 A 210/2011-35-36 ze dne 7. 12. 2011, č. j. 10 A 151/2011-44-45 ze dne 7. 12. 2011, č. j. 10 A 214/2011-35-36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 10 A 236/2011-35-36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 10 A 237/2011-35-36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 10 A 234/2011- 35-36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 10 A 233/2011-35-36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 10 A 217/2011- 35-36 ze dne 6. 12. 2011, č.j. 10 A 213/2011-36-37 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 10 A 227/2011-26-27 ze dne 14. 12. 2011, č. j. 10 A 219/2011-35-36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 10 A 215/2011-35-36 ze dne 6.12.2011, č. j. 8 A 164/2011-24 ze dne 17. 10. 2011, č. j. 9 A 153/2011-18-20 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 151/2011-31-33 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 197/2011-20-22 ze dne 20. 12. 2011, č.j. 9 A 198/2011-19-21 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 158/2011-31-35 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 178/2011-31-32 ze dne 20.12.2011, č. j. 9 A 168/2011-30-32 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 183/2011- 20-22 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 194/2011-19-21 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 174/2011-31-33 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 195/2011-19-21 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 191/2011-23-25 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 226/2011-24-26 ze dne 20. 12. 2011 a č. j. 9 A 230/2011-25-27 ze dne 20. 12. 2011, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení principů svobodného a demokratického státu dle čl. 1, čl. 2 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a to předvídatelnosti práva a právní jistoty, porušení práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na zákonnost postupu orgánů uplatňujících státní moc (čl. 2 odst. 3 a čl. 95 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i porušení práva na rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny), zrušení výroků II. shora označených rozhodnutí Městského soudu v Praze.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v červenci roku 2010 koupila od mobilního operátora T-Mobile Czech Republic, a. s., portfolio tisíce pohledávek za různými dlužníky. V průběhu měsíce srpna a září 2010 podala u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen "ČTÚ") více než osm set návrhů na zahájení správního řízení proti těmto dlužníkům o zaplacení dlužných částek. ČTÚ však nedodržel lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí a stěžovatelka se proto v průběhu roku 2011 v cca osmi stech případech obrátila na Městský soud v Praze se žalobami na ochranu proti nečinnosti. Po podání těchto žalob však ČTÚ v předmětných správních řízeních rozhodl. Stěžovatelka proto vzala žaloby zpět, přičemž žádala přiznání náhrady nákladů v částce 9.640,- Kč za každé řízení. Městský soud v Praze shora označenými rozhodnutími řízení sice zastavil (výrok I.), avšak ve výroku č. II. rozhodnutí v rozporu se zákonem a judikaturou Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu stěžovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popsala okolnosti předmětných řízení a obsáhle polemizuje s argumentací uvedenou Městským soudem v Praze v odůvodnění napadených usnesení, kdy jednotlivé senáty měly rozhodovat za stejných podmínek opačně, než dříve ve shodných věcech. Tím mělo dojít ke zkrácení stěžovatelky v ústavně zaručených právech, a stěžovatelka proto požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Současně navrhuje, aby Ústavní soud uložil Městskému soudu v Praze povinnost nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem.
II.
4. Ústavní soud poté, co vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení a seznámil se s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud předně konstatuje, že stěžovatelka se v identických případech obrací na Ústavní soud opakovaně, kdy v 16 podáních k Ústavnímu soudu brojila proti více než 700 rozhodnutím Městského soudu v Praze. Vždy se přitom domáhala přiznání nákladů řízení před správním soudem v požadované výši. Ústavní soud s ohledem na tuto skutečnost nerekapituluje podrobněji stížnostní námitky stěžovatelky, neboť tyto jsou ve své podstatě totožné s těmi, s nimiž se již Ústavní soud podrobně vypořádal v usneseních sp. zn. III. ÚS 3697/11 ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. II. ÚS 3698/11 ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. IV. ÚS 223/12 ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. II. ÚS 1125/12 ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 1888/12 ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. III. ÚS 1889/12 ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2768/12 ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2928/12 ze dne 23. 1. 2013 a II. ÚS 2929/12 ze dne 10. 1. 2013, která jsou stěžovatelce známá (dostupná též na http://nalus.usoud.cz.) a jimiž byly ústavní stížnosti stěžovatelky odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Na právním názoru vyjádřeném v citovaných rozhodnutích Ústavního soudu nemá Ústavní soud důvod nic měnit, a proto na jejich odůvodnění pro stručnost pouze odkazuje.
6. Jelikož Ústavní soud ani v nyní projednávané věci nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Vzhledem k výsledku řízení nebylo možno vyhovět ani návrhu stěžovatelky na přiznání nákladů řízení (§62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu