ECLI:CZ:US:2014:1.US.2635.13.1
sp. zn. I. ÚS 2635/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Josefa Drdy, zastoupeného JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem Smetanova 1101, 755 01 Vsetín, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 3. 2013 č. j. 1 KZV 170/2009-211 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 27. 8. 2013 se stěžovatel domáhá "zamítnutí" v záhlaví tohoto usnesení uvedeného rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze, jímž byl završen přezkum postupu policejního orgánu, pro porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 34 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Dále se stěžovatel domáhá toho, aby bylo Policii České republiky zakázáno "pokračovat v porušování práva a svobody". Ve své ústavní stížnosti stěžovatel zpochybňuje jednotlivé závěry, k nimž Policie České republiky během vyšetřování dospěla, přičemž navrhuje důkazy, které mají podpořit jeho verzi skutkových okolností.
2. Poté, co Ústavní soud stěžovatele vyzval k odstranění vad podání, tento Ústavnímu soudu zaslal, jak požaduje §72 odst. 6 zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), kopii napadeného rozhodnutí a dále sdělil, že mu toto rozhodnutí bylo doručeno dne 27. 3. 2013.
3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost ve smyslu shora uvedeném a shledal, že je podána po zákonné lhůtě.
4. Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. b) usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Bylo-li napadené rozhodnutí, jenž zároveň lze jen stěží považovat za poslední procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje [k možnosti Ústavního soudu zasáhnout do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení viz například nálezy sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243), sp. zn. I. ÚS 46/96 ze dne 6. 6. 1996 (N 43/5 SbNU 363) a sp. zn. IV. ÚS 582/99 ze dne 24. 2. 2000 (N 30/17 SbNU 221) a dále usnesení sp. zn. IV. ÚS 316/99 ze dne 6. 9. 1999, sp. zn. I. ÚS 486/01 ze dne 11. 12. 2001 a sp. zn. IV. ÚS 213/03 ze dne 21. 11. 2003], stěžovateli doručeno dne 27. 3. 2013, jak sám uvádí, nebyla ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. 8. 2013, včasná.
5. S ohledem na shora uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost, bez ohledu na její obsah, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako podanou po zákonem stanovené lhůtě podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka