ECLI:CZ:US:2014:2.US.3109.14.1
sp. zn. II. ÚS 3109/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti J. P., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem, se sídlem Minská 38, Brno, proti vyrozumění Okresního soudu ve Vyškově č. j. 0 Nc 956/2014 ze dne 18. 7. 2014 a o návrhu na zrušení ustanovení §793 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 9. 2014, se stěžovatel domáhá "zrušení rozhodnutí Okresního soudu ve Vyškově ve věci č. j. 0 Nc 956/2014 ze dne 18. července 2014". Současně navrhuje zrušit ustanovení §793 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "OZ").
Z obsahu ústavní stížnosti, listin k ní připojených a spisu Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. 0 Nc 956/2014, se podává, že stěžovatel se podnětem ze dne 6. 2. 2013 domáhal podání návrhu nejvyššího státního zástupce na popření otcovství J. K. k nezletilému F. K. s odůvodněním, že je biologickým otcem tohoto dítěte a chce se podílet na jeho výchově. Nejvyšší státní zastupitelství mu přípisem ze dne 5. 8. 2013 sdělilo, že po prošetření podnětu (kdy vyšlo zejména ze souhlasných tvrzení matky nezletilého K. K. a matrikového otce J. K.), neshledalo podmínky pro podání návrhu na popření otcovství. V souvislosti s odložením opakovaného podnětu ze dne 23. 1. 2014 pak stěžovateli sdělilo, že k jeho prošetření již nemá pravomoc a že se lze s podnětem k zahájení řízení o popření otcovství obrátit přímo na soud, čehož stěžovatel podáním ze dne 21. 5. 2014 využil. Okresní soud ve Vyškově stěžovateli napadeným přípisem ze dne 18. 7. 2014 sdělil, že po vyhodnocení shromážděných důkazů neshledal důvody pro zahájení řízení o popření otcovství dle §793 občanského zákoníku (dále jen "OZ").
Stěžovatel v ústavní stížnosti, obdobně jako v odůvodnění svého podnětu adresovaného soudu, poukazuje na bezproblémové soužití se svou bývalou přítelkyní K. B. (provdanou K.), z něhož se dne X narodila dcera S. Uvádí, že v době rozhodné pro početí nezletilého F. se od sebe nevzdalovali na více než několik metrů, chodili spolu na procházky, jezdili na výlety, společně se starali o dceru S. a měli nechráněné pohlavní styky. Tvrdí, že K. K. ho opakovaně označovala za otce ještě nenarozeného F. a o jiném svém příteli se až do 12. května 2012, kdy stěžovatele fyzicky napadla, nezmiňovala. V této souvislosti poukazuje na řadu skutečností, z nichž vyvozuje, že je otcem nezletilého, a že bývalá přítelkyně v době jeho početí neměla intimní známost s jiným mužem. Dle něj je zcela zjevné, že podpis J. K. pod souhlasné prohlášení rodičů je zlovolným a morálně mimořádně zavrženíhodným aktem a je zcela účelový. Stěžovatel se proto domnívá, že rozhodnutím Okresního soudu ve Vyškově o odložení jeho podnětu bylo zasaženo nejen do jeho základních práv, ale též do práv nezletilého F. Je přesvědčen, že jednání soudu, odůvodněné současným zněním §793 OZ, je v rozporu s čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel považuje za neústavní i znění §793 NOZ, které je svou podstatou pouze transpozicí dřívějšího ustanovení §62 zákona o rodině. Toto více než 50 let staré znění právní normy dle jeho názoru neodpovídá ani současné společenské situaci a dnešním standardům lékařské vědy. Zatímco stěžovatel prokazoval, že je otcem nezletilého, příslušné soudkyni a předtím i Nejvyššímu státnímu zastupitelství stačila pouhá tvrzení matky nezletilého. Stěžovatel se nedomnívá, že kvalitativní hledisko úplnosti rodiny, na něž soudkyně poukázala, je okolnost, na které by mělo spočívat rozhodnutí o zahájení řízení o popření otcovství, neboť pojmu úplná rodina či manželství je jednoznačně nadřazeno rodičovství, což je vztah, který trvá celý život.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální předpoklady stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z obsahu napadeného vyrozumění Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 7. 2014, které stěžovatel navrhuje zrušit, vyplývá, že jím bylo stěžovateli oznámeno odložení jeho podnětu k zahájení řízení o popření otcovství, neboť soud po vyhodnocení shromážděných důkazů neshledal pro zahájení řízení dle §793 OZ důvody.
Ústavní soud zdůrazňuje, že je oprávněn rozhodovat o ústavní stížnosti jen v mezích ustanovení §72 zákona o Ústavním soudu. Podmínky uvedeného ustanovení však v projednávané věci naplněny nejsou, neboť přípis, jímž byl stěžovatel informován o odložení jeho podnětu na zahájení řízení o popření otcovství, je toliko vyrozuměním o tom, jak bylo po provedeném šetření s podnětem naloženo. Tuto okolnost, která brání meritornímu projednání, Ústavní soud již vysvětlil v celé řadě svých rozhodnutí (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 1506/07, sp. zn. II. ÚS 1944/07, sp. zn. IV. ÚS 339/05, sp. zn. IV. ÚS 2058/07, sp. zn. III. ÚS 1163/09, sp. zn. I. ÚS 992/10, sp. zn. II. ÚS 4266/12, dostupná na http://nalus.usoud.cz), v nichž poukázal na to, že sdělení o odložení podnětu na popření otcovství nelze považovat za rozhodnutí či opatření ve smyslu ustanovení §72 zákona o Ústavním soudu, neboť takové vyrozumění autoritativně a pravomocně nezasahuje do právní sféry stěžovatele.
Byť se citované judikáty Ústavního soudu vztahují na případy odložení podnětů Nejvyšším státním zastupitelstvím dle ustanovení §62 odst. 1 a §62a zákona o rodině (OZ, který nabyl účinnosti 1. 1. 2014, institut popěrného oprávnění nejvyššího státního zástupce nepřevzal), lze je aplikovat i na případ stěžovatele, kdy se jeho podnětem ve smyslu §793 OZ zabýval okresní soud. Ustanovení §793 OZ totiž věcně navazuje na úpravu obsaženou v §62a zákona o rodině a tomuto ustanovení v podstatě odpovídá s tím rozdílem, že k podání popěrné žaloby již není oprávněn nejvyšší státní zástupce, ale řízení o popření otcovství může za stejných podmínek zahájit i bez návrhu soud. Podstatné je, že ani odložením podnětu k zahájení řízení o popření otcovství soudem nedochází ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinnosti fyzické nebo právnické osoby, neboť jím není autoritativně rozhodováno o právech a povinnostech konkrétního subjektu, ale pouze o tom, zda bude realizováno oprávnění obsažené v ustanovení §793 OZ.
Řízení o návrhu na zrušení právního předpisu či jeho ustanovení (v daném případě ustanovení §793 OZ) je řízením akcesorickým. Jestliže tedy samotná ústavní stížnost není způsobilá věcného projednání, odpadá tím současně i základní podmínka pro projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, případně jejich jednotlivých ustanovení (návrh na zrušení právního předpisu sdílí osud ústavní stížnosti).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení §793 OZ odmítnout podle §43 odst. 1 písm. d) a §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2014
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu