ECLI:CZ:US:2014:2.US.3673.13.1
sp. zn. II. ÚS 3673/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Šárky Battisové, zastoupené Mgr. Ivanou Stlukovou, advokátkou se sídlem Křemencova 1, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2013 č. j. 11 Co 306/2013-39 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. dubna 2013 č. j. 65 C 132/2012-27, za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. prosince 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2013 č. j. 11 Co 306/2013-39 bylo odmítnuto odvolání žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. dubna 2013 č. j. 65 C 132/2012-27, kterým byla zamítnuta žaloba s návrhem, aby žalovanému bylo uloženo přispět na výživu žalobkyně za dobu od 1. listopadu 2012 do 3. února 2013 částkou 7.768 Kč (výrok pod bodem I.), dále soud uvedeným rozhodnutím zastavil řízení ohledně vyšších částek a dlužného výživného za dobu od 1. ledna 2012 (výrok pod bodem II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 10.527 Kč (výrok pod bodem III.).
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že rozhodnutím odvolacího soudu, kterým bylo pro nepřípustnost odmítnuto její odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, byla znevýhodněna oproti účastníkům obdobných řízení ve věcech týkajících se výživného. Stěžovatelka učinila předmětem sporu částku dle hmotného práva reálnou, nenadsazenou, čímž se z pohledu právního předpisu procesního zbavila možnosti soudního přezkumu rozhodnutí. Procesním předpisem tedy byla sankcionována za to, že od počátku neučinila předmětem řízení hodnotu vyšší, byť by například v části nebyla úspěšná.
Stěžovatelka má s ohledem na výše uvedené za to, že v jejím případě došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva dle čl. 32 Listiny, neboť při uplatnění práva spojeného se slehnutím a mateřstvím se jí nedostalo ani srovnatelné ochrany s osobami žalujícími o běžné výživné, kde zákon umožňuje podání odvolání bez ohledu na výši plnění či budoucí plnění. Nadto v jejím případě rozhodoval podle stěžovatelky soud prvního stupně evidentně v přesvědčení, že stěžovatelka bude moci podat případné odvolání do jeho rozhodnutí, což do jisté míry rovněž zpochybňuje i průběh celého řízení před soudem prvního stupně a jeho rozhodnutí ve věci, čímž bylo zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý soudní proces.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud přezkoumal nejprve napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2013 č. j. 11 Co 306/2013- 39, kterým bylo odmítnuto jako nepřípustné odvolání stěžovatelky proti prvostupňovému rozhodnutí vydanému v bagatelní věci, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.
Podle ust. §202 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 1. července 2009 není odvolání proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč přípustné, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.
V předmětné věci se stěžovatelka žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 domáhala toho, aby žalovanému bylo uloženo přispět na její výživu za dobu od 1. listopadu 2012 do 3. února 2013 částkou 7.768 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná částka nepřevyšuje 10 000 Kč, postupoval odvolací soud správně, pokud odvolání stěžovatelky proti prvostupňovému rozhodnutí jako nepřípustné odmítl. Na uvedeném závěru, jak ostatně správně uvedl již odvolací soud, nemůže změnit nic ani nesprávné poučení o přípustnosti odvolání poskytnuté soudem prvního stupně.
Jestliže v předmětné věci nebylo odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. dubna 2013 č. j. 65 C 132/2012-27 přípustné, počala lhůta k podání ústavní stížnosti směřující proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí běžet následující den od jeho doručení. Vzhledem k vadnému poučení poskytnutému soudem prvního stupně o přípustnosti odvolání však Ústavní soud považoval ústavní stížnost v části směřují proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí za včas podanou, avšak posoudil ji rovněž jako zjevně neopodstatněnou, neboť již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 10 000 Kč, je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (usnesení Ústavního soudu ze dne 7. října 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09 či usnesení ze dne 13. října 2009 sp. zn. I. ÚS 2552/09, dostupné na http://nalus.usoud.cz/). Takovýto zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky Ústavní soud v souzené věci neshledal.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. března 2014
Stanislav Balík
předseda senátu