ECLI:CZ:US:2014:3.US.1072.14.1
sp. zn. III. ÚS 1072/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. října 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Hany Kašparové, zastoupené Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou, AK se sídlem v Rokycanech, ul. Míru 17, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 12. 2013 č. j. 57 A 84/2012-239, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti ze dne 17. 3. 2014, doručené Ústavnímu soudu dne 20. 3. 2014, stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedený rozsudek vydaný v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Plzni, pro porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Přeštice (dále jen "katastrální úřad") k návrhu obcí Štěnovice a Útušice na zápis záznamem změny druhu pozemku provedl na listu vlastnictví stěžovatelky a Václava Kašpara č. X1 záznam pozemkové parcely č. X2 o výměře 660 m2 (ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace) vzniklé oddělením z parcely v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a Václava Kašpara. Dle navrhovatelů se jednalo o místní komunikaci IV. třídy, chodník z Útušic do Štěnovic podél komunikace III/18032 na vyjmenovaných pozemcích v k. ú. Útušice a na pozemku p. č. X2 v k. ú. Štěnovice.
Stěžovatelka podala návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, neboť nesouhlasila se zápisem záznamem na LV č. X1.
Dne 2. 3. 2009 pod č. j. OR-22/2008-434 katastrální úřad podle §8 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) (zrušen k 1. 1. 2014 zákonem č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí) rozhodl tak, že "[n]ávrhu na opravu chybného údaje v katastru nemovitostí se nevyhovuje. V katastrálním operátu zůstane nadále zapsána na listu vlastnictví č. X1 pro k. ú. Štěnovice pozemková parcela č. X2 s druhem pozemku ostatní plocha."
Dne 22. 6. 2009 rozhodnutím č. j. ZKI-O-8/112/2009 Zeměměřický a katastrální inspektorát v Plzni (dále jen "žalovaný") k odvolání stěžovatelky výrok rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 2. 3. 2009 č. j. OR-22/2008-434 změnil tak, že za stávající text doplnil: "způsob využití - ostatní komunikace."
Stěžovatelka se spolu s druhým žalobcem Václavem Kašparem žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen "správní soud") domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2009 č. j. ZKI-O-8/112/2009.
Dne 4. 12. 2013 rozsudkem č. j. 57 A 84/2012-239 správní soud (poté, co jeho dřívější rozsudky ze dne 29. 6. 2011 č. j. 57 Ca 65/2009-65 a ze dne 6. 2. 2013 č. j. 57 A 84/2012-174 zrušil Nejvyšší správní soud rozsudky ze dne 29. 6. 2012 č. j. 5 As 99/2011-104, resp. ze dne 25. 9. 2013 č. j. 5 As 16/2013-39), vázán podle §110 odst. 4 s. ř. s. právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí, žalobu zamítl (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení (výrok III).
Správní soud dospěl shodně jako katastrální úřad a žalovaný k závěru, že v případě návrhu na opravu předmětného zápisu záznamem nejde ve smyslu §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona o chybný údaj v katastrálním operátu, který by vznikl zřejmým omylem při vedení katastru, ani ve smyslu §8 odst. 2 katastrálního zákona nejde o chybné údaje katastru, které by vznikly nesprávnostmi v listinách, podle nichž byly zapsány, na základě opravy listiny provedené tím, kdo listinu vyhotovil nebo kdo je oprávněn opravu listiny provést. Návrhu stěžovatelky proto nebylo možné ve správním řízení vyhovět a cestou opravy v katastrálním operátu zápis záznamem odstranit. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Správní soud poukázal na vyjádření katastrálního úřadu k žalobě, ve kterém katastrální úřad uvedl, že neprováděl zápis vlastnického práva ke stavbě komunikace (chodníku z Útušic do Štěnovic), jak by se mohlo podle argumentace žalobců jevit, nýbrž zápis změny druhu pozemku podle skutečného stavu v terénu, existujícího již několik let a zaměřeného dvěma geometrickými plánky, které obce k ohlášení přiložily. Tvrzení žalobců, že nebyli seznámeni s existencí chodníku a souvisejícími změnami druhu pozemků (z druhu orná půda na druh ostatní plocha - způsob využití ostatní komunikace) bylo hodnoceno jako účelové, alespoň v případě stěžovatelky, která byla se změnami v k. ú. Útušice seznámena již v minulosti, kdy vykonávala funkci starostky obce a 10. 1. 2000 uzavřela za obec na straně kupující kupní smlouvu (vklad práva povolen s právními účinky k 3. 2. 2000), jejíž nedílnou součástí byl geometrický plán z 24. 11. 1999, č. X4, podle něhož vznikl v k. ú. Útušice i nový pozemek p. č. X3 o výměře 412 m2 (ostatní plocha - chodník), který právě za tímto účelem obec vykoupila. Žalovaný odmítl také námitku o porušení oznamovací povinnosti podle čl. 28 odst. 4 Jednacího řádu katastrálního úřadu s tím, že podle tohoto ustanovení vyrozumí katastrální úřad o provedeném zápisu osoby, jejichž právo podle provedeného zápisu vzniklo nebo se rozšířilo, resp. zaniklo nebo se omezilo. Zápis změny druhu pozemku nelze považovat za změnu právních vztahů, protože právo osoby zapsané jako vlastník pozemku v katastru nemovitostí dotčeno není.
Správní soud náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků podle §60 odst. 1 s. ř. s. nepřiznal s odůvodněním, že stěžovatelka ve věci úspěch neměla a žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že ústavní stížností brojí toliko proti zamítavému výroku I a nákladovému výroku II napadeného rozsudku správního soudu, jimiž se cítí být zkrácena na svých základních právech a svobodách zaručených Listinou, a tvrdila, že byl porušen zejména čl. 36 odst. 1 2 Listiny z hlediska práva na soudní či jinou právní ochranu.
Stěžovatelka nesouhlasila se závěry správního soudu, že v případě návrhu na opravu předmětného zápisu záznamem nešlo ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona o chybný údaj v katastrálním operátu, ani ve smyslu §8 odst. 2 katastrálního zákona o chybné údaje v katastru, a proto musela být žaloba zamítnuta jako nedůvodná.
Za porušení práva na soudní ochranu stěžovatelka považovala i to, že dle jejího názoru Nejvyšší správní soud v dané věci vyslovil dva různé právní názory a ve svém druhém rozhodnutí se zcela odchýlil od toho, co uvedl ve svém prvním rozhodnutí ve věci.
Stěžovatelka dále poukázala na skutkové okolnosti její věci a opakovala, že bylo porušeno její právo na soudní či jinou právní ochranu, spravedlivý proces a na právní jistotu.
IV.
Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatu ústavní stížnosti - jak plyne z jejího obsahu - Ústavní soud shledal v tvrzení stěžovatelky o porušení základního práva na spravedlivý proces nesprávným právním posouzením její věci správním soudem poté, co jeho dřívější rozhodnutí byla zrušena Nejvyšším správním soudem.
K tvrzení o porušení základního práva na spravedlivý proces nesprávným právním posouzením věci stěžovatelky Ústavní soud opakovaně připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace zákona obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, N 5/1 SbNU 41 (45-46)]; jeho rolí je (mimo jiné) posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, k čemuž v případě stěžovatelky zjevně nedošlo. Skutkovými nebo právními omyly obecných soudů, pokud by byly shledány, by se Ústavní soud mohl zabývat toliko v případě, pokud by jimi bylo současně zasaženo do některého ze základních práv nebo svobod; takový zásah však v pojednávaném případě neshledal. V projednávaném případě jsou napadená soudní rozhodnutí podrobně a srozumitelně odůvodněna a splňují tak požadavek spravedlivého procesu, aby soudní rozhodnutí dostatečně uváděla důvody, na nichž byla založena.
Pokud jde o stěžovatelkou tvrzenou, blíže však nespecifikovanou nejednotnost v právním posouzení skutkového stavu Nejvyšším správním soudem, Ústavní soud podotýká, že takové rozdíly mohou být svojí povahou důsledkem, který je vlastní každému soudnímu systému tvořenému několika soudními instancemi. Způsob aplikace zákonů obecnými soudy nespadá do přezkumné působnosti Ústavního soudu, ledaže by postup obecných soudů byl svévolný - což v daném případě nebylo shledáno. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nebylo předmětem ústavní stížnosti.
K návrhu na zrušení nákladového výroku II ústavní stížností napadeného rozsudku správního soudu stěžovatelka neuvedla jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci, a proto i v této části Ústavní soud ústavní stížnost shledal zjevně neopodstatněnou.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. října 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu Ústavního soudu