ECLI:CZ:US:2014:3.US.3569.14.1
sp. zn. III. ÚS 3569/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Radky Kaňokové - Faltýnové, zastoupené Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3946/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu, vydané v její exekuční věci.
Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013 sp. zn. 20 Co 150/2013 (jímž změnil usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. 2. 2013 sp. zn. 26 EXE 1611/2012 tak, že se exekuce nezastavuje) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že dovolací soud se v odůvodnění svého usnesení nikterak nevypořádal s jí vznesenou námitkou, že dovolatelka není k podání dovolání aktivně legitimována. Aniž by se dále jakkoliv dovolávala porušení svých ústavně zaručených základních práv stěžovatelka (toliko) tvrdí, že vytýkané pochybení je natolik zásadní, že by měl Ústavní soud zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů i v průběhu nadále vedeného řízení.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávané věci tomu tak není.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o takovém posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Výjimky z uvedených pravidel lze připustit v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelů a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. sp. zn. III. ÚS 441/04, N 6/36 SbNU 53); o takovou situaci však zde nejde.
Ústavní stížností napadeným usnesením dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu projednání, pročež řízení před obecnými soudy nadále probíhá a stěžovatelka může k ochraně svých práv uplatňovat příslušné procesní prostředky v jeho rámci.
Stěžovatelce se neklade žádná překážka k případné ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2008 ve věci sp. zn. III. ÚS 1493/08), bude-li jí nepříznivé a dospěje-li k závěru, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud proto podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (se zřetelem k výše citovanému ustanovení §75 odst. 1) ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou.
Na řečeném samozřejmě ničeho nemění ani obsah přípisu zástupce stěžovatelky ze dne 21. 11. 2014, ve kterém navrhuje eventuální zrušení - na napadené usnesení Nejvyššího soudu navazujícího - usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2014 sp. zn. 20 Co 150/2013, jímž byla věc vrácena prvoinstančnímu soudu, a jehož kopii k danému přípisu přiložil.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2014
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj