ECLI:CZ:US:2014:4.US.1473.14.1
sp. zn. IV. ÚS 1473/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Mgr. Danuše Korczyńské, zastoupené JUDr. Marií Oswaldovou, advokátkou, AK se sídlem Bílkova 4, 110 00 Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2014 č. j. 5 Cmo 16/2011-151 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2010 č. j. 37 Cm 219/2009-38, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 28. 4. 2014 se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a porušení čl. 95 a čl. 96 odst. 1 Ústavy domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.
Z napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 37 Cm 219/2009, vyplynulo, že stěžovatelka je spolu s bývalým manželem dědičkou po zemřelém synovi a vykonává funkci soudem určené správkyně dědictví, do kterého spadají i veškerá práva a povinnosti zůstavitele v obchodní společnosti XIO.CZ, a. s. Žalobou proti žalovaným 1) obchodní společnosti XIO.CZ, a. s., 2) Ing. Tomáši Matějkovi a 3) MUDr. Pavlíně Flösslové stěžovatelka uplatnila několik různých nároků, z nichž nárok na náhradu za odcizené akcie společnosti XIO.CZ, a. s., s pořadovým číslem 051-100 ve výši 500 000 Kč a náhradu za nevyplacené dividendy za roky 2002 a 2005 ve výši 5 900 000 Kč byl vyloučen k samostatnému projednání.
Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze ohledně těchto nároků řízení přerušil podle ustanovení §110 o. s. ř. do právní moci rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 6/2006, ve které byla projednávána žaloba na určení vlastnictví k akciím poř. č. 051-100 a žaloba na vydání akcií společnosti XIO.CZ, a. s. Proti rozhodnutí o přerušení řízení podaly odvolání stěžovatelka i první žalovaná. Usnesením ze dne 13. 2. 2013 č. j. 37 Cm 219/2006-92 Městský soud v Praze odvolání stěžovatelky odmítl jako opožděné. Ústavní stížností napadeným usnesením Vrchní soud v Praze (č. l. 151 spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 37 Cm 219/2009) odmítl odvolání žalované společnosti XIO.CZ, a. s., neboť nebylo podepsáno osobou oprávněnou za tuto společnost jednat a vada odstraněna ani po výzvě soudu.
Usnesením ze dne 3. 3. 2014 č. j. 37 Cm 219/2009-155 Městský soud v Praze rozhodl, že v řízení vedeném pod sp. zn. 37 Cm 219/2009 se pokračuje.
V ústavní stížnosti stěžovatelka stručně zrekapitulovala dosavadní průběh řízení před obecnými soudy a Městskému soudu v Praze vytkla, že vyzýval obchodní společnost XIO.CZ, a. s., k odstranění vady podaného odvolání aniž by respektoval, že odvolání za žalovanou podepsali stěžovatelka jako předsedkyně představenstva akciové společnosti a správkyně dědictví a jí zmocněný Ing. Karel Kolář, člen dozorčí rady akciové společnosti. Stěžovatelka nesouhlasila s názorem soudů obou stupňů, že člen dozorčí rady nemohl za žalovanou společnost jednat na základě plné moci udělené předsedkyní představenstva z důvodu kolize zájmů stěžovatelky jako žalobkyně a zároveň statutární orgán žalované a kritizovala Městský soud v Praze, že ustanovil žalované společnosti opatrovníka, který byl nečinný. K tvrzenému porušení vlastnických práv dědiců zaručených v čl. 11 Listiny stěžovatelka poukázala na průtahy v řízení, kdy prvoinstančnímu soudu trvalo čtyři roky, než rozhodl o tom, jak bude z procesního hlediska o jednotlivých nárocích rozhodovat, přičemž o nároku, který je předmětem řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, mohl dle názoru stěžovatelky rozhodnout nezávisle na jiných řízeních.
Porušení pravidel spravedlivého procesu stěžovatelka spatřovala v nekonzistentním rozhodování Městského soudu v Praze, který v řízení o jednom z uplatněných nároků považoval zastoupení žalované společnosti XIO.CZ, a. s., členem dozorčí rady na základě zmocnění uděleného stěžovatelkou za řádné, zatímco v řízení o jiném nároku uplatněném stejnou žalobou vůči stejným subjektům označil zmocnění za rozporné s ustanovením §21 odst. 4 o. s. ř. Stěžovatelka dále upozornila na opakovaná procesní pochybení soudu prvního stupně a uvedla, že ustanovením opatrovníka, který se společností XIO.CZ, a. s., nekomunikuje, je porušováno právo na rovnost účastníků řízení před soudem.
Ústavní soud považoval za nutné předeslat, že nepřihlížel k písemnému podání stěžovatelky ze dne 24. 4. 2014, téhož dne elektronicky doručeného Ústavnímu soudu. Podání nebylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, a nebylo do tří dnů doplněno originálem, resp. písemným podáním shodného znění [k použití elektronického podpisu v řízení před Ústavním soudem viz též nález sp. zn. IV. ÚS 319/05 ze dne 24. 4. 2006 (N 89/41 SbNU 141)]. Podání shodného obsahu bylo podáno k poštovní přepravě až dne 28. 4. 2014 a k výzvě Ústavního soudu bylo řádně a včas doplněno.
Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“).
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost je třeba podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V projednávané věci považoval Ústavní soud za nezbytné postavit najisto, kdo se u Ústavního soudu domáhal ochrany, zda paní Mgr. Danuše Korczyńská jako fyzická osoba, nebo právnická osoba – obchodní společnost XIO.CZ, a. s., – zastoupená paní Mgr. Danuší Korzcyńskou. Ústavní soud vzal v úvahu, že zmocnění k zastupování v řízení o ústavní stížnosti udělila dne 23. 5. 2014 JUDr. Marii Oswaldové „Mgr. Danuše Korczyńská, která plnou moc podepsala svým jménem „Mgr. Danuše Korzcyńská“. Ústavní soud též přihlédl k úvodní části ústavní stížnosti, ve které je jako stěžovatelka označena „Mgr. Danuše Korczyńská, zast. JUDr. Marií Oswaldovou, advokátkou, AK Bílkova 4, 110 00 Praha 1“, za účastníka řízení je označen Městský soud v Praze, Spálená 2, 120 00 Praha 2“ a za vedlejšího účastníka je označena „XIO.CZ, a. s., Soběslavská 48, 130 00 Praha 3, IČ: 26226260, zast. opatrovníkem JUDr. Petrem Horákem, advokátem, Hálkova 1, 120 00 Praha 2“.
Výše uvedené vedlo Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost podala stěžovatelka, fyzická osoba, která v řízení před obecnými soudy vystupovala na straně žalující.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Rozhodnutí Městského soudu v Praze o přerušení řízení ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2014 se stěžovatelky jako fyzické osoby nedotýká. Ústavní stížností napadené usnesení Vrchního soudu v Praze je rozhodnutím o odvolání právnické osoby, obchodní společnosti XIO.CZ, a. s., a v řízení o ústavní stížnosti má tato společnost postavení vedlejšího účastníka řízení. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu se může dovolávat ochrany svých práv právnická osoba samostatně, tj. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je oprávněna napadnout pouze obchodní společnost XIO.CZ, a. s., právně zastoupená právním zástupcem, jehož pověří osoba oprávněná za ni jednat. Kdo je osobou oprávněnou jednat za tuto právnickou osobou Ústavní soud v projednávané věci nezkoumal a ani zkoumat nemohl, neboť návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti nepodala právnická osoba, ale stěžovatelka. Ta se fakticky dostala do pozice osoby podávající ústavní stížnost za jiného (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 74/99 ze dne 11. 5. 1999, U 34/14 SbNU 329). Ústavní soud si je vědom dvojího postavení stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, nicméně upozorňuje, že v situaci, kdy hodlá na ústavněprávní úrovni usilovat o ochranu práv obchodní společnosti XIO.CZ, a. s., musí postupovat procesně odpovídajícím způsobem.
Ústavní soud dodává, že z obsahu ústavněprávní argumentace uplatněné v ústavní stížnosti nikterak nevyplývalo, že by stěžovatelka hodlala napadnout rozhodnutí o přerušení řízení ve vztahu ke své osobě, tj. v řízení před obecnými soudy v postavení strany žalující. Pro úplnost lze uvést, že i kdyby tomu tak snad bylo, musela by být ústavní stížnost v této části odmítnuta jako nepřípustná pro řádné nevyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelce zákon k ochraně jejích práv poskytuje.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2014
Milada Tomková, v. r.
soudkyně zpravodajka