ECLI:CZ:US:2014:4.US.1972.14.1
sp. zn. IV. ÚS 1972/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Z. P., zastoupeného JUDr. Michalem Filoušem, advokátem se sídlem Olomouc, Koželužská 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014 č. j. 3 Tdo 302/2014-32 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2013 sp. zn. 8 To 215/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. 4. 2014 č. j. 3 T 5/2013-171 odsouzen za zločin podplácení podle §332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. V ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele, a označené rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Podstatou stěžovatelových námitek je tvrzení, že trestní soudy nesprávně interpretovaly jeho výroky adresované členovi Rybářské stráže ČR jako nabídku úplatku, zatímco ve skutečnosti šlo o pouhé "vyjednávání" směřované k tomu, aby rybářská stráž upustila od zadržení povolenky k rybolovu a namísto toho uložila pokutu 1 000,- Kč. Stěžovatel dále tvrdí, že jeho bezprostřední přiznání rybářské stráži, že skutečně nabízí úplatek, bylo myšleno pouze ironicky a vyplývalo z jeho aktuální únavy. Podle stěžovatele tedy trestní soudy nezjistily správně skutkový stav a jeho jednání ve skutečnosti nebylo protiprávní a nenaplňovalo znaky skutkové podstaty zločinu podplácení.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.
Jak Ústavní soud trvale zdůrazňuje, jeho úkolem je výhradně ochrana ústavnosti (článek 83 Ústavy) a nemůže vystupovat v roli další přezkumné instance trestního řízení. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá i zásada volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 trestního řádu). Soud hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž výsledek tohoto hodnocení musí důkladně a logicky vysvětlit v odůvodnění svého rozhodnutí. Ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu pak může dojít pouze výjimečně, a to tehdy, když právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález sp. zn. III. ÚS 84/94), popřípadě jsou-li skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. nález sp. zn. III. ÚS 166/95). Daný případ však pod žádnou z těchto výjimek nelze podřadit.
Předmětem polemiky stěžovatele jsou jeho výroky adresované členovi Rybářské stráže "já vám dám litr", "nepište to" a následně po dotazu položeném členem Rybářské stráže "Pane, nabízel jste mně úplatek 1 000,- Kč" stěžovatelova odpověď "No však jo". Ústavní soud musí konstatovat, že trestní soudy řádně odůvodnily, proč v kontextu celé události interpretují tyto výroky jako nabídku úplatku motivovanou snahou dosáhnout toho, aby stěžovateli nebyla zadržena jeho povolenka k rybolovu.
Trestní soudy se rovněž náležitě vypořádaly s obhajobou stěžovatele založenou na výše uváděném tvrzení, že stěžovatel ve své diskusi se členem Rybářské stráže hodlal pouze dosáhnout uložení blokové pokuty namísto zadržení povolenky k rybolovu.
Tento způsob hodnocení důkazu lze považovat za logický a odpovídající provedeným důkazům. Zejména skutečnost, že sám stěžovatel členovi Rybářské stráže potvrdil, že mu nabízí úplatek, potvrzuje správnost skutkových zjištění, ke kterým trestní soudy dospěly. Tvrzení stěžovatele, že se v tomto směru z jeho strany jednalo o pouhou ironii, lze těžko považovat za relevantní.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu Ústavního soudu