ECLI:CZ:US:2014:4.US.3163.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3163/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu M. H., právně zastoupené Mgr. Jiřím Ježkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Ostrava, Dvořákova 26, směřujícího proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. června 2014, č.j. 5 To 125/2014-397, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se na Ústavní soud obrátila podáním, v němž brojila proti shora napadenému rozsudku. Jím byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2013, č.j. 74 T 67/2013-305, a to k odvolání poškozené a obou obžalovaných. Nově pak krajský soud shledal stěžovatelku a spoluobžalovaného vinnými ze spáchání přečinu pomluvy dle ustanovení §184 odstavců 1 a 2 trestního zákoníku, a odsoudil každého z nich k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, podmíněně odloženém na zkušební dobu osmnácti měsíců; dále jim uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené částku 40.000,- Kč; v ostatním odkázal soud poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních.
Ústavní soud se nejprve zabýval splněním procesních náležitostí ústavní stížnosti. Obrátil se proto na Okresní soud v Ostravě s dotazem, zda stěžovatelka ve věci podala dovolání. Soudce senátu 74 T Okresního soudu v Ostravě Ústavnímu soudu sdělil, že ve věci nebylo dovolání podáno.
Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu III. ÚS 62/95, N 78 SbNU 4/243) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž tvrzenou protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Ústavní soud nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad činností orgánů veřejné moci v kterékoliv fázi řízení. Řízení o ústavních stížnostech plně významně ovládá zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odstavec 1 ve spojení s §72 odstavci 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odstavce 2 zákona o Ústavním soudu.
Podle §75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu (čl. 87 odstavec 1 písmeno d) Ústavy ČR), tak ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud tak představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních.
Podle čl. 4 Ústavy ČR, jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci. Stěžovatelce proto příslušel mimořádný opravný prostředek - dovolání, které však, jak výše uvedeno, stěžovatelka nepodala. Za daného stavu tedy nebylo možno ústavní stížnost přijmout a dále se jí zabývat.
Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně, a proto Ústavní soud posoudil návrh jako nepřípustný podle ustanovení §43 odstavce 1 písmeno e) ve spojení s ustanovením §75 odstavcem 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2014
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka