ECLI:CZ:US:2014:4.US.3315.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3315/14
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Tomáše Lichovníka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. Bohumíra Topinky, právně zastoupeného Mgr. Michalem Dittrichem, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Dittrich, Fraňo a partneři, v.o.s., Praha 2, Jana Masaryka 23, směřujícího proti usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha 1, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, ze dne 7. července 2014, č.j. KRPA-484749-38/TČ-2013-001171-1-POL, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 13. srpna 2014, č.j. 1 ZT 357/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným usnesením policejního orgánu bylo odloženo trestní oznámení stěžovatele. Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 byla zamítnuta stížnost stěžovatele do usnesení policejního orgánu.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že učinil k policejnímu orgánu podání, jímž se domáhal zahájení trestního stíhání třetí osoby pro podezření ze spáchání přečinu vydírání podle §175 odstavce 1 trestního zákoníku. Podezřelý se jej měl dopustit tím, že na stěžovatele naléhal, aby podepsal se svým bývalým zaměstnavatelem dohodu o ukončení pracovního poměru za podmínek pro stěžovatele méně výhodných, jinak bude na stěžovatele podáno trestní oznámení s trestní sazbou deset let. Stěžovatel uvedl, že ačkoliv policii mimo jiné předložil zvukový záznam jednání s podezřelým, jeho podání bylo nakonec odloženo. Napadená rozhodnutí považuje stěžovatel za vnitřně rozporná a nedostatečně odůvodněná. V jednání orgánů činných v trestním řízení spatřuje odepření spravedlnosti a zásah do svých zaručených práv, a proto navrhl jejich zrušení a vrácení k novému projednání.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
Ústavní soud nemůže odhlédnout od základních principů zaručujících práva a svobody všech subjektů (čl. 4 Ústavy ČR) přičemž státní moc lze vůči všem uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon. K tomu může čtvrtý senát odkázat na svoji ustálenou judikaturu - usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96 (publ. in: U 5/7 SbNU 343), dle kterého: "Z čl. 39 a čl. 40 odstavce 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odstavce 1 písmene d) Ústavy České republiky nezakládá".
V souladu s uvedeným judikátem je zcela v pravomoci státu, prostřednictvím specializovaných orgánů, posoudit, zda jednání, které je mu předestřeno, je trestným činem a kdo se jej měl dopustit. Za situace, kdy dospěje k opačnému závěru, není v pravomoci Ústavního soudu takové hodnocení revokovat, jen na základě nespokojenosti navrhovatele, neexistují-li další okolnosti, které by svědčily pro tvrzení o porušení některého základního práva. V daném případě tedy ani nemohlo dojít k porušení práva stěžovatele.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení orgánů činných v trestním řízení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2014
Vladimír Sládeček v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu