ECLI:CZ:US:2014:4.US.688.14.1
sp. zn. IV. ÚS 688/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu JUDr. Zuzany Feldmanové, na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 364/2013-404 ze dne 6. 11. 2013 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 16 C 156/2007-363 ze dne 17. 1. 2013, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 20. 2. 2014 došel Ústavnímu soudu návrh stěžovatelky na zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí. Jelikož návrh na zahájení řízení nesplňoval požadavky kladené na něj zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn, neboť stěžovatelka nebyla právně zastoupena, byla stěžovatelka vyrozuměna výzvou (přípisem) ze dne 13. 3. 2014 o tom, aby odstranila vady svého návrhu ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této výzvy, s poučením, že jinak Ústavní soud návrh odmítne.
Výzva k odstranění vad podání byla stěžovatelce doručena dne 18. 3. 2014. Třicetidenní lhůta určená soudcem zpravodajem k odstranění vad návrhu v souladu s §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu počala běžet dnem následujícím po dni doručení, a sice 19. 3. 2014 (§57 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn /dále jen "o. s. ř."/, ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu), a vypršela dnem 17. 4. 2014 (§57 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Stěžovatelka sice na výzvu Ústavního soudu zareagovala podáním ze dne 14. 4. 2014, v němž zaslala plnou moc advokátovi k zastupování, ale z jejího obsahu je patrné, že udělila plnou moc k zastupování sama sobě (skutečnost, že jde o identickou osobu, ostatně plyne z napadených rozhodnutí). Ústavní soud však ve své judikatuře opakovaně vyzdvihl požadavek, aby navrhovatel, který je sám advokátem, byl v řízení před Ústavním soudem zastoupen jiným právním zástupcem z řad advokátů. Již ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471) Ústavní soud vyložil, že "[s]myslem a účelem ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je stanovení obecné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem kvalifikovaně právně zastoupen, a to bez diferenciace vzhledem k druhu řízení před Ústavním soudem, jakož i vzhledem k druhu řízení, jež mu předcházelo, a současně i bez diferenciace povinnosti právního zastoupení v závislosti na stupni právní kvalifikace účastníků nebo vedlejších účastníků řízení", s tím, že "[s]mysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení."
Stěžovatelka vytýkanou vadu v poskytnuté lhůtě neodstranila, tedy nepředložila bezvadnou plnou moc prokazující právní vztah zastoupení a návrh sepsaný (jiným) advokátem. Za dané situace proto Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to při dodržení své konstantní judikatury (stejně Ústavní soud postupoval kupříkladu ve věci vedené u něho pod sp. zn. II. ÚS 1869/10).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 1. července 2014
Tomáš Lichovník, v. r.
soudce zpravodaj