ECLI:CZ:US:2015:1.US.1473.15.1
sp. zn. I. ÚS 1473/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem Maiselova 38/15, Praha 1- Josefov, proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 3. 11. 2014 č. j. 11 P 157/2012-243 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2015 č. j. 29 Co 7/2015-285, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Svou ústavní stížností ze dne 18. 5. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných na základě jeho návrhu na snížení výživného na jeho nezletilou dceru, a to z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále poukazuje i na rozpor napadených rozhodnutí s čl. 1 Ústavy.
2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že obecné soudy stěžovateli, požadujícímu snížení své vyživovací povinnosti k dceři, která činí 20.000 Kč měsíčně, nevyhověly, ačkoli stěžovatel poukázal na to, že se oženil, narodila se mu další dcera a po nějakou dobu byl nezaměstnaný, naopak dceřina matka splatila hypotéku a nastoupila do dobře placeného zaměstnání.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakuje svou argumentaci z řízení před obecnými soudy a uvádí, že bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, protože mu obecné soudy nevyhověly. Stěžovatel uvádí, že po dobu, kdy byl nezaměstnaný, jeho příjem činil jen 14.281 Kč, což je výrazně méně, než činil jeho původní příjem (281.233 Kč). Odstupné ve výši 9 milionů korun neobdržel v roce 2012, ale v roce 2010. Stěžovatel sice prodal nemovitost v Klánovicích, z čehož měl příjem asi 9,5 milionu korun, z toho však musel vyplatit matku svého syna. Rovněž jeho reálný příjem z nájmu družstevního bytu byl nižší, než jak je uvedeno v napadených rozhodnutích. Stěžovatel připouští, že v průběhu soudního řízení nastoupil do nového zaměstnání a že jeho čistý měsíční příjem činí 172.149 Kč, avšak tento měsíční příjem je o více než 1/3 nižší, než příjem, který měl v roce 2012. Navíc stěžovatel má 4 vyživovací povinnosti, tj. počet jeho vyživovacích povinností se zdvojnásobil. Stěžovatel se domnívá, že intenzita změny poměrů v mezidobí od předchozího rozhodnutí o výživném dosáhla takové míry, že mělo dojít ke změně výše jeho vyživovací povinnosti, pokud k tomu nedošlo, považuje to za exces při aplikaci ustanovení §923 nového občanského zákoníku, a to v takové intenzitě, která je s to porušit právo stěžovatele na řádný a spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 a násl. Listiny a čl. 1. Ústavy.
4. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 150/99 ze dne 20. 1. 2000 či sp. zn. III. ÚS 269/99 ze dne 2. 3. 2000).
5. Stěžovatel brojí proti právním závěrům obecných soudů, které vykládaly podústavní právo. Napadená rozhodnutí jsou dostatečně odůvodněna a Ústavní soud neshledává, že by bylo projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Do závěrů obecných soudů tedy nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat. K argumentům stěžovatele, vyjádřeným v ústavní stížnosti, se již vyjádřily obecné soudy a ve svých odůvodněních se jimi dostatečně vypořádaly. V ústavní stížnosti tak Ústavní soud neshledal žádné argumenty, které by věc posunuly do ústavněprávní roviny.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu