ECLI:CZ:US:2015:1.US.222.15.1
sp. zn. I. ÚS 222/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Kuny, zastoupeného Mgr. Davidem Zdeňkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Dlouhá 103, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014 č. j. 25 Cdo 3096/2014-349, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2014 č. j. 18 Co 3/2014-316 a proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 7. 10. 2013 č. j. 12 C 33/2012-259, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení před obecnými soudy
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, a to pro rozpor s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba (stěžovatele) o zaplacení částky 1 650 080 Kč, podaná z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla.
3. Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 7. 10. 2013 č. j. 12 C 33/2012-259 žalobu o zaplacení částky 1 650 080 Kč zamítl. Soud prvního stupně se zřetelem ke skutkovému stavu nedovodil účast žalovaného na vzniku škody, a proto ani odpovědnost za škodu, neboť nebyla porušena žádná právní povinnost.
4. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 3. 2014 č. j. 18 Co 3/2014-316 ve věci samé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
5. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014 č. j. 25 Cdo 3096/2014-349 pro nepřípustnost odmítnuto.
II.
Obsah ústavní stížnosti
6. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nedostatečnými a nesprávnými skutkovými zjištěními, nesprávným hodnocením provedených důkazů a nesprávným právním posouzením věci. Pro rozhodování o náhradě škody bylo sporným místo dopravní nehody, resp. střetu provozů dopravních prostředků. Obecnými soudy bylo usuzováno na nadbytečnost revizního znaleckého posudku, neboť znalecký ústav není oprávněn zpochybnit ohledání provedené Policií ČR na místě dopravní nehody, pokud technický rozbor nepovede k odlišnému technickému názoru. Stěžovatel vyslovil názor, že ústavně konformním výkladem právní úpravy bylo nutno za nastalých okolností prokazovat skutkový stav formou dalšího znaleckého posudku, kterým by byly odstraněny pochybnosti ve skutkových a odborných závěrech významných pro právní hodnocení případu. Rozhodnutími obecných soudů, která neobsahovala dostatečné odůvodnění a nezakládala se na řádném dokazování, byla podle stěžovatele odepřena spravedlnost.
III.
Právní posouzení
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad i aplikace podústavního práva je úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze tehdy, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
8. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat toliko otázku, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda postupem v řízení nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně garantovaných práv či svobod.
9. Vzhledem k obecně zastávanému principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů není úkolem Ústavního soudu nahrazovat hodnocení důkazů provedených v soudním řízení. Do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit hodnocení" důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s vysloveným hodnocením sám neztotožňoval [viz nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)].
10. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou Ústavní soud ve věci neshledává.
11. Otázka náhrady škody z provozu motorového vozidla nebyla obecnými soudy vyřešena excesivním způsobem, kterým by byla pro Ústavní soud založena pravomoc k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů k výkladu podústavního práva. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost tvrzení o porušení základních práv. Výklad hmotného práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k ústavněprávnímu přezkumu.
12. V procesním postupu obecných soudů (neprovedení dalšího znaleckého posudku) potom Ústavním soudem není spatřováno porušení spravedlivého procesu. Obecné soudy provedly potřebné důkazy významné pro objasnění skutkového stavu a vyhodnotily je. Popsaly úvahy, kterými se řídily při hodnocení důkazů. V tomto směru tedy prostor pro zásah Ústavního soudu není. Rovněž právní závěry vyplývající ze skutkového základu byly obecnými soudy odůvodněny nerozporně s ústavními kautelami.
13. Obecné soudy nepostupovaly v posuzované věci ústavně nonkonformně.
14. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu