ECLI:CZ:US:2015:1.US.2540.14.1
sp. zn. I. ÚS 2540/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky ASPET-INVEST s. r. o., se sídlem Ostrava - Poruba, Jana Šoupala 1597/3, zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Šimečkem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 1 - Nové Město, Vladislavova 1390/17, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2014 č. j. 6 As 77/2013-131 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2013 č. j. 29 A 46/2011-194, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení před obecnými soudy a správními orgány
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelka pro tvrzený zásah do ústavně zaručených práv a principů - práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, práva na rovnost před zákonem a principu právní jistoty - domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných (správních) soudů.
2. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2014 č. j. 6 As 77/2013-131 byla zamítnuta kasační stížnost do rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2013 č. j. 29 A 46/2011-194, kterým došlo k zamítnutí žaloby proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 18. 4. 2011 sp. zn. S-JMK 15261/2011 OŽP-Ci, č. j. JMK 15261/2011. Odvolacím správním orgánem bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Městského úřadu Rosice, odboru životního prostředí, ze dne 16. 12. 2010 č. j. MR-S 1401/04-OZP/83 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Městský úřad Rosice (správní orgán prvního stupně) k návrhu obchodní společnosti P & H Staving, spol. s r. o., rozhodl o povolení užívání stavby vodního díla s názvem "Rosice Rozsocháč, výstavba 25 RD - kanalizace, vodovod" a "Propojení splaškové kanalizace Rosice - Rozsocháč", na pozemcích parc. č. X1, parc. č. X2, parc. č. X3, parc. č. X4, parc. č. X5, parc. č. X6, parc. č. X7, parc. č. X8 a parc. č. X9 v kat. úz. Rosice u Brna (dále jen "stavby kanalizace a vodovodu").
3. Z napadených soudních rozhodnutí je patrno, že dne 16. 9. 2004 podala obchodní společnost P & H Staving, spol. s r. o., jako stavebník návrh na kolaudaci staveb kanalizace, vodovodu a propojení splaškové kanalizace v kat. úz. Rosice u Brna. Potom, co byl na majetek stavebníka prohlášen konkurs, nabyla stěžovatelka do vlastnického práva z titulu udělení příklepu v dobrovolné dražbě dne 15. 10. 2007 z majetku úpadce mj. pozemek parc. č. X7 v kat. úz. Rosice u Brna, a to spolu se stavbou vodovodu a kanalizace (pozn.: liniová stavba postupuje i přes další pozemky jiných vlastníků). Ve správním řízení vydal Městský úřad Rosice dne 16. 12. 2010 kolaudační rozhodnutí, kterým povolil užívání stavby vodovodu a kanalizace (ve prospěch vlastníků domů napojených na vodovod a kanalizaci). Odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí správního orgánu bylo Krajským úřadem Jihomoravského kraje zamítnuto. Žaloba proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu byla Krajským soudem v Brně zamítnuta.
4. Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost do rozsudku Krajského soudu v Brně s odůvodněním, že na základě veřejné dražby bylo stěžovatelkou nabyto vlastnictví k celé stavbě vodovodu a kanalizace, nikoli toliko k části vodovodu a kanalizace pod povrchem pozemku parc. č. X7. Soud konstatoval, že se vznikem vlastnického práva se nový vlastník majetku stává stavebníkem, který má právo rozhodovat o osudu stavby. Vlastníku stavby je dáno právo rozhodovat o zpětvzetí návrhu na zahájení kolaudačního řízení. Důvodem, pro který nebylo vodoprávním úřadem zastaveno kolaudační řízení po zpětvzetí návrhu, byl nedostatek podmínek k zastavení řízení, nikoliv práva vlastníka na vykonání úkonu. Prohlášením konkursu na majetek úpadce pak nebylo kolaudační řízení ex lege přerušeno podle §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, neboť se nevztahovalo na žádný majetek z konkursní podstaty. Rozhodnutí správních orgánů proto byla zákonná.
II.
Obsah ústavní stížnosti
5. V ústavní stížnosti bylo argumentováno tím, že Nejvyšší správní soud rozhodl v rozporu s principy spravedlnosti a právní jistoty, nebyl-li pro nepřezkoumatelnost zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně. Rozhodnutí správního orgánu o kolaudaci (povolení užívání) stavby vodovodu a kanalizace bylo mimoto vydáno v rozporu s vůlí vlastníka pozemku a stavby (tj. stěžovatelky), s cílem zkolaudovat stavbu vodovodu a kanalizace za každou cenu. Stěžovatelka namítala, že povolením bezplatného užívání stavby vodovodu a kanalizace došlo k zásahu do vlastnického práva, a to bez dostatečného podkladu. Ochrana vlastnictví není podle názoru stěžovatelky garantována, neboť je vlastník nucen k dobrovolnému užívání majetku jinými osobami k soukromému zájmu (a nikoli za náhradu). Stěžovatelkou bylo usuzováno i na nedostatky žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí (podané původním stavebníkem), a proto nebyla dána shoda na rozsahu zkolaudování stavby.
III.
Právní posouzení
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva je úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
7. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázku, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda postupem v řízení nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo porušeno ústavně garantované právo nebo svoboda.
8. Vzhledem k obecně zastávanému principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů není úkolem Ústavního soudu mj. nahrazovat hodnocení důkazů provedených v soudním a správním řízení. Do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit hodnocení" důkazů obecnými soudy a správními orgány, a to ani tehdy, pokud by se s vysloveným hodnocením sám neztotožňoval [viz nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)].
9. Napadená rozhodnutí obecných soudů lze pokládat za ústavně konformní výsledek soudního řízení správního. Závěry správních soudů a správních orgánů o povolení užívání stavby vodovodu a kanalizace, vlastnickém právu, nezastavení řízení a účinku prohlášení konkursu nevybočují z kautel ústavnosti. Nejvyšší správní soud dostatečně a logicky odůvodnil, proč dovodil zákonnost rozhodnutí správních orgánů. Ústavní soud konstatuje, že na zásah do práva na ochranu vlastnictví a práva na spravedlivý proces podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny není možno usuzovat.
10. Pochybení obecných soudů a správních orgánů s ústavní intenzitou ve věci nenastalo.
11. Otázka zákonnosti povolení užívání stavby vodovodu a kanalizace (vodního díla) nebyla napadenými obecnými (správními) soudy vyřešena excesivním způsobem, kterým by byla pro Ústavní soud založena pravomoc k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů k výkladu podústavního práva. Samotný nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv. Výklad hmotného práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k ústavněprávnímu přezkumu.
12. V procesním postupu obecných (správních) soudů a správních orgánů potom Ústavním soudem není spatřováno porušení spravedlivého procesu. V posuzované věci nebylo postupováno ústavně nonkonformně.
13. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu