ECLI:CZ:US:2015:1.US.262.15.1
sp. zn. I. ÚS 262/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele V. I., zastoupeného doc. JUDr. Tomášem Gřivnou Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 1044/23, proti příkazu k domovní prohlídce č. j. 6 Nt 332/2014-6 a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. 6 Nt 333/2014-4, vydaným Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 10. 12. 2014, a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv - práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na nedotknutelnost obydlí, garantovaného čl. 12 odst. 1 Listiny, práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny a práva na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecného soudu (příkazů k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků). Současně požadoval, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky pokračovat v porušování základních práv stěžovatele podle čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Listiny a aby uložil Policii České republiky povinnost vydat stěžovateli věci zabavené při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků (specifikované v protokolech o provedení prohlídek).
2. Stěžovatel čelí podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v rozhodném znění (dále jen "tr. zák."), a zločinu zpronevěry ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 k §206 odst. 1 a odst. 5 písm. a) tr. zák.
3. Příkazem vydaným soudcem Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 10. 12. 2014 pod č. j. 6 Nt 332/2014-6 byla k návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství nařízena domovní prohlídka, a to bytu č. X1 na adrese P., který užívá k bydlení podezřelý V. I. Domovní prohlídka byla provedena dne 15. 12. 2014 pracovníky Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, ve spolupráci s Vojenskou policií (viz protokol o provedení domovní prohlídky č. j. UOOZ-2690/TČ-2014-290020).
4. Příkazem vydaným soudcem Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 10. 12. 2014 pod č. j. 6 Nt 333/2014-4 byla k návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků, a to kanceláře ředitele Vojenského technického ústavu, s. p., se sídlem v Praze 9, kterou využívá k výkonu pracovních povinností podezřelý V. I., v pozici ředitele Vojenského technického ústavu, s. p. Prohlídka jiných prostor a pozemků byla dne 15. 12. 2014 provedena pracovníky Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, a to ve spolupráci s Vojenskou policií (viz protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků č. j. UOOZ-2690/TČ-2014-290020).
II.
Obsah ústavní stížnosti
5. V ústavní stížnosti bylo argumentováno tím, že Okresní soud v Českých Budějovicích nebyl místně příslušný vydat příkazy k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků. Stěžovatel v první řadě namítal, že Vrchní státní zastupitelství v Praze nebylo věcně příslušné k výkonu dozoru nad přípravným řízením. Státním zástupcem mimoto nebylo odůvodněno, proč byl k vydání příkazů k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků zvolen Okresní soud v Českých Budějovicích, ač s obvodem tohoto soudu nemají předmětné skutky žádnou souvislost. Došlo proto k porušení práva na zákonného soudce. Stěžovatel uvedl, že si je vědom doslovného výkladu §26 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), který poskytl Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze možnost vybrat si k podání návrhu na domovní prohlídku a na prohlídku jiných prostor a pozemků mezi všemi okresními soudy v Čechách. V praxi se však volí restriktivní výklad, kdy je pro přípravné řízení příslušný okresní nebo obvodní soud v sídle státního zastupitelství. Doslovný výklad §26 trestního řádu a podání návrhů k prohlídkám u soudu, který není místně příslušný v přípravném řízení bez zřejmého důvodu, pokládal stěžovatel za protiústavní.
6. Porušení základního práva na nedotknutelnost obydlí a práva na respektování soukromého a rodinného života spatřoval stěžovatel v nedostatečném odůvodnění příkazu k domovní prohlídce a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků. Stěžovatel poukázal na nepravdivost skutkových okolností uvedených v příkazech k prohlídkám a namítal účelovost právní kvalifikace zločinů, u kterých čelí podezření. Neodkladnost domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků do doby zahájení trestního stíhání nebyla podle názoru stěžovatele soudem dostatečně odůvodněna. Stěžovatel mj. vyslovil názor, že obě provedené prohlídky nebyly neodkladným úkonem pro vyšetřování trestných činů, neboť policejní orgán nevykonal prohlídky v místě bydliště ani v kanceláři dalšího podezřelého, pana J. Š.
III.
Posouzení soudního příkazu k domovní prohlídce a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je oprávněn pouze v případě, kdy tyto svými rozhodnutími (anebo jinak) porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti. Pochybení dosahující ústavněprávní intenzity a zásah do základních práv stěžovatele Ústavní soud v řešené věci neshledává.
8. V judikatuře Ústavního soudu je zastávána doktrína minimalizace zásahů do postupu a rozhodování orgánů činných v přípravném trestním procesu. Orgány činné v trestním řízení (zejména obecné soudy) mají nejlepší předpoklad pro posouzení přiměřenosti prováděného úkonu, a Ústavnímu soudu pak zásadně nepřísluší ex post posuzovat oprávněnost jejich úvah a závěrů. Ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů veřejné moci v rámci přípravného trestního řízení nachází uplatnění pouze v případech relevantního porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu a zákonnému procesnímu rámci. Jak vyplývá z trestního řádu, rozhodující obecný soud se u nařizování úkonů zasahujících základní práva osob v přípravném řízení pohybuje vždy toliko v rovině pravděpodobnosti a vyvažování ohrožených zájmů. Ústavní soud by v tomto směru mohl na ochranu základních práv a svobod domovní prohlídkou (a prohlídkou jiných prostor a pozemků) dotčených osob zasáhnout jen tehdy, došlo-li by v odůvodnění předmětných příkazů ke zjevnému excesu; tedy například, pokud by z příkazů bylo zřejmé, že se soud poměřováním zájmů vůbec nezabýval nebo vyslovené úvahy postrádají racionálnost.
9. Domovní svoboda jako ústavně zaručené právo plynoucí z ustanovení čl. 12 Listiny svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně garantovanými právy dotváří osobnostní sféru osoby. Průlom do ochrany domovní svobody, umožněný právním řádem v případě domovní prohlídky pro účely trestního řízení, je výjimkou, která vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených předpokladů její přípustnosti [viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119)]. Před vydáním příkazu k domovní prohlídce je tak nezbytné pečlivě zkoumat, zda jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky. Obecný soud musí důvody k nařízení domovní prohlídky v odůvodnění příkazu zřetelně vyložit. V souzeném případě Ústavní soud konstatuje, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán v souladu se zákonem, byl řádně odůvodněn, a nebylo tedy zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Nelze dovodit, že by se rozhodující orgán činný v trestním řízení nezabýval věcí dostatečně. Shodný závěr je možno přijmout ve vztahu k příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků. Z odůvodnění příkazů k prohlídkám se podává srozumitelný nástin trestné činnosti, jež je prověřována, a jsou uvedeny věci důležité pro trestní řízení, o kterých bylo dáno důvodné podezření, že se v označených prostorách nacházejí.
10. K námitce stěžovatele, že nebyla řádně odůvodněna neodkladnost domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků, připomíná Ústavní soud svou ustálenou judikaturu, podle níž neodkladnost procesního úkonu musí být z odůvodnění příkazů k prohlídkám seznatelná alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263) a ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297)]. Dochází-li k domovním a jiným prohlídkám v počátcích trestního řízení (ve stadiu prověřování) za hrozícího prodlení jako k neodkladným či neopakovatelným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění soudních příkazů přemrštěné nároky. Odůvodnění dotčených příkazů k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků jako neodkladných procesních úkonů tedy ve smyslu ústavních kautel obstojí. Po posouzení ústavní stížností napadených příkazů Ústavní soud dospěl k závěru, že obsahově vyhovují požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí. Nadto je nutno uvést, že zabavené věci mohou mít alespoň eventuální souvislost s trestním řízením, a proto nelze jejich zajištění (jiný zásah orgánu veřejné moci) považovat za neadekvátní.
11. Uvádí-li stěžovatel, že Okresní soud v Českých Budějovicích nebyl místně příslušný k vydání příkazů k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků, Ústavní soud konstatuje, že ani tato námitka není způsobilou oprávnit zásah do činnosti orgánu veřejné moci. V ustanovení §26 trestního řádu je určena příslušnost soudu pro provádění úkonů v přípravném řízení, a to tak, že příslušný je soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který podal návrh na vykonání úkonu. Pokud návrh podává vyšší státní zastupitelství, mj. Vrchní státní zastupitelství v Praze, judikatura připouští podání návrhu u kteréhokoli okresního (nebo obvodního) soudu v obvodu jeho působnosti, nikoli tedy toliko u obvodního soudu, v obvodu kterého má sídlo (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2013 sp. zn. II. ÚS 445/13). K příslušnosti státního zastupitelství je možno odkázat mj. na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3627/12, ve kterém byl vysloven závěr, že ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny nelze vykládat natolik extenzivně, že by bylo garantováno i právo na zákonného státního zástupce, a to z důvodu odlišnosti postavení státního zástupce v trestním procesu, které má nejudiciální charakter.
12. Porušení stěžovatelem vypočtených ústavně garantovaných práv a svobod Ústavním soudem shledáno nebylo, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu