ECLI:CZ:US:2015:1.US.3525.14.1
sp. zn. I. ÚS 3525/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Štěpána Kadavého, t.č. pobytem ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného Mgr. Lubomírem Nedbalem, advokátem, se sídlem Sukova 3, Bruntál, proti postupu orgánů činných v trestním řízení ve věci vedené Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. 3 T 171/2014 a postupu Vazební věznice v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Předchozí průběh řízení
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že postupem orgánů činných v trestním řízení ve věci vedené Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. 3 T 171/2014 a postupem Vazební věznice v Ostravě bylo porušeno jeho právo na obhajobu garantované čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel je obžalovaným v trestním řízení. Ode dne 1. 5. 2014 se nachází ve vazbě.
Dne 2. 5. 2014 Okresní soud v Bruntále ustanovil stěžovateli obhájce. Podle stěžovatele však toto rozhodnutí mu nebylo nikdy doručeno a on tedy o ustanovení nic nevěděl. Obhájce jej ve vazbě navštívil až 17. 7. 2014, kdy se stěžovatel teprve dozvěděl, že má obhájce. Mezi 2. 5. 2014 a 17. 7. 2014 stěžovatel měl být několikrát vyslýchán orgány činnými v trestním řízení, případně se k věci vyjadřoval v průběhu vazebních zasedání.
V současné době je trestní věc proti stěžovateli ve stádiu odvolacího řízení před Krajským soudem v Ostravě.
II. Argumentace stěžovatele
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, neboť v raných fázích trestního řízení, kdy se nacházel ve vazbě, neměl obhájce. Stěžovatel uvádí, že pravděpodobně pochybila zejména vazební věznice, která mu nedoručila rozhodnutí o ustanovení obhájce.
III. Hodnocení Ústavního soudu
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je předčasná.
Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně připomíná, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení představuje proces, v němž spolupůsobí a který průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, lze případné vady napravit v rámci daného trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tj. především samotnými orgány činnými v trestním řízení, včetně soudů. Nedostatky spravedlivého procesu v přípravném řízení, či i před nalézacím soudem mohou být napraveny v odvolacím řízení (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 495/14 ze dne 25. 2. 2014 či usnesení sp. zn. I. ÚS 2078/09 ze dne 4. 3. 2010).
Právo na obhajobu a na obhájce garantované čl. 40 odst. 3 Listiny je součástí práva na spravedlivý proces. Podle ustálené judikatury Ústavní soud hodnotí spravedlnost procesu jako celku; jinými slovy, k vyhovění ústavní stížnosti přistupuje v zásadě jen tehdy, jestliže dospěje k názoru, že namítané a důvodné procesní pochybení ze strany orgánu veřejné moci vede k závěru, že proces jako celek byl nespravedlivý [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 521/06 ze dne 21. 2. 2007 (N 35/44 SbNU 443)]. Případné porušení tohoto práva lze proto konstatovat až po skončení trestního řízení a vyčerpání všech prostředků nápravy, které má stěžovatel k dispozici.
Pokud skutečně došlo k pochybení a stěžovatel nebyl v úvodních fázích trestního řízení zastoupen obhájcem, ačkoliv jím zastoupen být musel, je možné toto pochybení napravit v dalších fázích řízení například tím, že soudy nebudou přihlížet k důkazům získaným v této fázi řízení a bude zřejmé, zda absence obhájce v úvodu řízení poznamenala perspektivy obhajoby (srovnej například rozsudek ESLP ve věci Hovanesian proti Bulharsku ze dne 21. 12. 2000 č. 31814/03, §37). To vše lze však posoudit až po skončení trestního řízení. V nyní posuzované věci trestní řízení proti stěžovateli však dosud neskončilo a stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Soudkyně zpravodajka proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítla jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2015
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka