ECLI:CZ:US:2015:2.US.167.15.1
sp. zn. II. ÚS 167/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky Česká pirátská strana, se sídlem Řehořova 943/19, Praha 3, zastoupené Mgr. Filipem Hajným, advokátem, se sídlem Kolínská 1983/20, Praha 3, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. 11. 2014, č. j. 64 A 19/2014 - 49, spojené s návrhem na zrušení §45 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení §45 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 1. 2015, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv zakotvených v článku 21 odst. 3 a 4, a v článku 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále v článku 5 a 8 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Svou ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem na zrušení §45 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "volební zákon").
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec (dále také jen "krajský soud") odmítl vyhovět jejímu návrhu na přepočítání hlasovacích lístků, přestože je "prakticky jisté", že vyhlášené výsledky voleb neodpovídají skutečně odevzdaným hlasům. To dovozuje stěžovatelka ze skutečnosti, že v okrsku 14 lídr kandidátní listiny stěžovatelky obdržel pouze 2 platné hlasy, zatímco průměr na ostatní kandidáty stěžovatelky byl přibližně 14 hlasů, a v okrsku č. 15 kandidát č. 7 získal 7 platných hlasů, zatímco ostatní kandidáti obdrželi od 10 do 21 hlasů. V uvedeném spatřuje stěžovatelka zvláště významnou indicii vypovídající o tom, že volební výsledek neodpovídá vůli voličů. V další části ústavní stížnosti stěžovatelka formuluje své námitky proti tzv. "uzavírací klauzuli", v této souvislosti stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud přistoupil k zadání vypracování politologické studie a požádal obce s počtem obyvatel vyšším než 3000 obyvatel o pomoc při opatřování podkladů pro zpracování takové studie. Stěžovatelka je přesvědčena, že bez uvedené politologické studie nelze učinit přesvědčivý závěr o tom, zda zavedení uzavírací klauzule bylo skutečně minimálním opatřením nezbytným k tomu, aby tvorba většin potřebných ke zvolení rady obce nebyla značně ztížena nebo znemožněna, jak dovozoval Ústavní soud ve své starší judikatuře. Stěžovatelka se domnívá, že základní práva a svobody dotčené uzavírací klauzulí jsou natolik významné nejen pro ni samotnou, ale pro celý politický systém České republiky, že není možné klauzuli tolerovat s odůvodněním, že zákonodárce má široký prostor pro uvážení, jaký volební model zvolí.
3. Z obsahu napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 13. 11. 2014, č. j. 64 A 19/2014 - 49, byl zamítnut návrh stěžovatelky na vyslovení neplatnosti volby kandidátů Ing. Vladimíra Opatrného a Jaroslava Schneidera ve volbách do zastupitelstva statutárního města Jablonec nad Nisou, konaných ve dnech 10. a 11. 10. 2014.
4. Ústavní soud není součástí soudní soustavy (čl. 91 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Stěžovatelka ve svém návrhu na neplatnost volby kandidátů namítala, že ve volebním obvodu Jablonec nad Nisou byly některé platné hlasy pro stěžovatelku zřejmě nesprávně zařazeny mezi hlasy neplatné nebo mohlo dojít k chybnému zapsání výsledku voleb. Oporu pro svá tvrzení vidí ve skutečnosti, že v okrsku č. 14 získal lídr její kandidátky pouze 2 platné hlasy, zatímco ostatní kandidáti obdrželi od 6 do 25 hlasů. V okrsku č. 15 považuje za problematický výsledek u kandidáta č. 7, který získal 7 platných hlasů, zatímco ostatní kandidáti obdrželi od 10 do 21 hlasů. Krajský soud uvedl, že s ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04) a praxi okrskových volebních komisí, které jsou vázány slibem, platí vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů, přičemž je povinností a současně oprávněním toho, kdo volební pochybení namítá, předložit důkazy k jejímu vyvrácení. Současně však krajský soud poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. Vol 82/2006, podle kterého platí, že aby "soud sám přistoupil k přepočtu hlasů či přezkoumávání správnosti jejich posouzení pouze na základě důkazně nepodložené volební stížnosti, musela by jej k tomu v daném případě přimět zvláště významná indicie, která by byla způsobilá vyvolat pochybnosti o správnosti vyhlášeného výsledku voleb." Krajský soud upozornil na proces hlasování a sčítání hlasů, který je s ohledem na počet členů okrskové volební komise, jejichž úkolem je navzájem se kontrolovat, a na způsob jejich delegování, kdy každá z volebních stran má možnost delegovat svého zástupce, nastaven tak, aby nebezpečí pochybení bylo minimalizováno. Pokud je i přesto sčítání hlasů prováděno tak, že to zavdává důvod domnívat se, že není prováděno správně, každý člen okrskové volební komise, který by měl pochybnosti o korektnosti sčítání, může vznést proti tomu výhrady např. formou odepření podpisu zápisu o průběhu a výsledku hlasování ve smyslu ustanovení §42 odst. 1 volebního zákona. Krajský soud z volební dokumentace ověřil, že nic takového se v zápisech o průběhu a výsledku hlasování neobjevilo, když zápisy o průběhu a výsledku hlasování v okrsku č. 14 a 15 všichni členové komise včetně obou členek delegovaných stěžovatelkou bez námitek podepsali a není proto důvod, aby soud přistoupil k přezkoumávání volebních výsledků. Domněnky stěžovatelky bez toho, aby tu byla relevantní indicie, z níž by bylo možné usuzovat na její důvodnost, nemohou vést dle krajského soudu k tomu, aby soud nahrazoval práci okrskové komise do té míry, že by přepočítával veškeré odevzdané hlasy.
6. Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatelka domáhá přehodnocení závěru obecného soudu, v ústavní stížnosti ovšem v podstatě pouze opakuje argumentaci, kterou uplatnila již před krajským soudem a která, jak je zřejmé z výše uvedeného, jím byla dostatečným způsobem vypořádána. Tím staví Ústavní soud do role další odvolací instance, která mu nepřísluší. Ústavní soud je přesvědčen, že v této konkrétní souzené věci není důvodu, aby závěr krajského soudu z ústavněprávního hlediska neakceptoval, když napadené rozhodnutí považuje za řádně odůvodněné a přesvědčivé. Krajský soud na rozdíl od stěžovatelky nespatřuje ve skutečnosti, že shora jmenovaní kandidáti stěžovatelky obdrželi nízký počet hlasů (2 a 7 hlasů) oproti ostatním kandidátům stěžovatelky, důvod pro to, aby přistoupil k přepočítávání odevzdaných hlasů. Nelze přitom přisvědčit stěžovatelce v tom, že není rozhodné, že členka okrskové volební komise delegovaná stěžovatelkou podepsala zápis o průběhu a výsledku hlasování. Ve smyslu §16 písm. c) volebního zákona je úkolem okrskové volební komise sčítat hlasy a vyhotovit zápis o průběhu a výsledku hlasování. Každý člen okrskové volební komise přitom může nahlížet do hlasovacích lístků (§40 odst. 6 volebního zákona). Okrsková volební komise vyhotoví ve dvojím stejnopise zápis o průběhu a výsledku hlasování, zápis podepíší členové okrskové volební komise; jestliže některý z členů této komise podpis odepře, uvedou se důvody v samostatné příloze k zápisu (§42 odst. 1 volebního zákona). Jak krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, nic takového členky okrskové volební komise delegované stěžovatelkou ani jiní členové okrskové volební komise neučinili, v projednávané věci se tedy nemůže stěžovatelka bez uvedení dalších důvodů úspěšně domáhat neplatnosti volby shora jmenovaných kandidátů pouze na základě svého názoru o nesprávném spočítání jejím kandidátům určených hlasů.
7. Ústavní soud neshledal pochybení ani v postupu krajského soudu spočívajícího v nevyhovění návrhu stěžovatelky na zrušení §45 odst. 1 volebního zákona. Zde krajský soud naprosto správně poukázal na judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně ve svých rozhodnutích potvrdil soulad citovaného ustanovení s ústavním pořádkem (usnesení ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. IV. ÚS 54/03, ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 59/03, ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. III. ÚS 207/07). V prvním z citovaných usnesení Ústavní soud výslovně uvedl, že "Rozhodující pro ústavněprávní akceptaci dané metody v mantinelech přípustné omezovací klausule je dle přesvědčení Ústavního soudu v tomto směru to, že k přidělování hlasů ve volbách do zastupitelstev obcí dochází na základě dopředu stanovené a transparentní techniky volební reprezentace. Je nutné konstatovat, že pravidla volební aritmetiky jsou pro všechny subjekty účastnící se soutěže, stejná a rovná. Záleží pak pouze na těchto subjektech, jakou zvolí volební taktiku, protože volební pravidla dopředu znají (nebo mají rovnocennou možnost je poznat). Neúspěch konkrétního politického subjektu na základě špatně či nevhodně vybrané volební taktiky (např. proto, že na svou kandidátku nominoval určitý počet kandidátů) nelze v žádném případě označit za zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod tohoto subjektu (shodně obiter dictum usnesení sp. zn. I. ÚS 58/03 ze dne 6. ledna 2004). Je tak respektována předvídatelnost zákona, byť konstruovaného na disproporci odporující exaktní rovnosti volebního práva, nicméně disproporci s ohledem na uvedené dle názoru Ústavního soudu přípustné. Po pečlivém zvážení a poměřování argumentů svědčících pro a proti argumentaci stěžovatele tak dospěl Ústavní soud k závěru, že koncepce právní úpravy tak, jak je vyjádřena v napadeném ustanovení §45 odst. 1 zák. č. 491/2001 Sb., není výrazem libovůle zákonodárce zakládající zásah do shora označených ústavních práv". Od těchto svých dříve vyslovených závěrů neshledal Ústavní soud důvodu se odchýlit, nepovažoval tudíž za potřebné zadávat jako podklad pro své rozhodování vypracování politologické studie, jak navrhovala stěžovatelka.
8. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatelky, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl. K návrhu na zrušení výše uvedeného ustanovení pak Ústavní soud pro úplnost uvádí, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu §74 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2015
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu