ECLI:CZ:US:2015:2.US.2971.15.1
sp. zn. II. ÚS 2971/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) Dariny Tejkalové, 2) Elišky Tejkalové, zastoupených Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti postupu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Praha, při provedení domovní prohlídky nařízené příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 20 Nt 149/2014 ze dne 15. 7. 2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 10. 2015 se stěžovatelky domáhají vydání nálezu, kterým by bylo vysloveno, že "provedením domovní prohlídky nařízené podle §83 odst. 1, odst. 2 trestního řádu na základě příkazu, který vydal Obvodní soud pro Prahu 9 dne 15. 7. 2014 pod sp. zn. 20 Nt 149/2014, provedené dne 30. 7. 2014 v bytě na adrese X1, který užívá stěžovatelka 1, stěžovatelka 2 a Mgr. Karel Tejkal, přičemž byt se nachází v bytovém domě, který je ve vlastnictví Bytového družstva X1, a je zapsaný v katastru nemovitostí pro Hlavní město Praha, v katastrálním území Zbraslav na LV X2, byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelek, konkrétně právo zaručené čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod".
Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti se podává, že příkazem k domovní prohlídce vydaným Obvodním soudem pro Prahu 9 sp. zn. 20 Nt 149/2014 ze dne 15. 7. 2014 byla nařízena domovní prohlídka v bytě na adrese X1, který užívá Karel Tejkal, podezřelý ze spáchání zločinu sjednání výhody při veřejné soutěži a dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "tr. z."), ve formě spolupachatelství podle §23 tr. z., spolu s manželkou a dcerou (dále jen "stěžovatelky"). Příkaz je odůvodněn zjištěním, že z dosavadního šetření je předpoklad, že v uvedených objektech se mohou nacházet listinné a věcné důkazy, zejména korespondence se spolupodezřelými, nájemní smlouva k pronájmu bytu v X3 a další související listiny, jakož i listiny týkající se šetřené veřejné zakázky. Z protokolu o domovní prohlídce se podává, že prohlídku provedly orgány Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování v Praze, přičemž při prohlídce nenalezly žádné věci důležité pro trestní řízení.
Stěžovatelky podaly proti příkazu k domovní prohlídce a proti postupu policejních orgánů při provádění prohlídky v jejich bytě ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením sp. zn. I. ÚS 3156/14 ze dne 5. 2. 2015 (dostupným jako další citovaná rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz) odmítl zčásti jako zjevně neopodstatněnou a zčásti jako nepřípustnou. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že Ústavní soud nezjistil, že by vydání napadeného příkazu vedlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelek na nedotknutelnost obydlí a na respektování rodinného a soukromého života. Poukázal přitom na usnesení sp. zn. IV. ÚS 3154/14 ze dne 16. 12. 2014, kterým bylo rozhodnuto o ústavní stížnosti Mgr. Karla Tejkala v totožné věci. Stran provedení domovní prohlídky a tvrzeného zásahu do soukromí stěžovatelek uvedl s poukazem na zásadu subsidiarity při posuzování ústavní stížnosti, že v dané procesní fázi není povolán k přezkumu možných pochybení policejního orgánu, neboť stěžovatelky nevyčerpaly všechny procesní prostředky, které jim právní řád k ochraně jejich práv poskytuje. Za tyto další prostředky označil žádost příslušnému státnímu zastupitelství o dozor dle §174 odst. 2 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), a výzvu bezprostředně vyššímu státnímu zastupitelství k odstranění závad v postupu státního zástupce a žádost o to, aby vykonalo dohled nad postupem nejblíže nižšího státního zastupitelství dle §12 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen "zákon o státním zastupitelství").
O výsledku následně podané žádosti stěžovatelek o výkon dozoru dle §174 odst. 2 písm. b) tr. ř. informovalo Městské státní zastupitelství v Praze stěžovatelky vyrozuměním ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 1 KZV 166/2014-487, jímž jim sdělilo, že žádné nezákonnosti při provádění domovní prohlídky neshledalo. K podnětu stěžovatelek k výkonu dohledu nad městským státním zastupitelstvím vydalo Vrchní státní zastupitelství v Praze dne 5. 8. 2015 pod sp. zn. 1 VZT 746/2014 stanovisko, kterým stěžovatelkám sdělilo, že v rámci výkonu dohledu nezjistilo nezákonnost ani procesní pochybení v namítaném postupu dozorové státní zástupkyně, které by bylo namístě napravovat jakýmkoliv dohledovým opatřením ve smyslu §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství.
Stěžovatelky v ústavní stížnosti poukazují na to, že postupovaly v souladu s instrukcemi Ústavního soudu uvedenými v usnesení sp. zn. IV. ÚS 3154/14, neboť nejdříve podaly žádost městskému státnímu zastupitelství, aby v rámci výkonu dozoru přezkoumalo zákonnost postupu policejního orgánu, a poté požádaly vrchní státní zastupitelství, aby v rámci dohledu přezkoumalo postup městského státního zastupitelství. Vrchní státní zastupitelství však zjištění nižšího státního zastupitelství aprobovalo. Stěžovatelky považují za zásah do svých ústavních práv, zejména do práva na ochranu obydlí a soukromí, postup policejního orgánu, který dne 30. 7. 2014 provedl domovní prohlídku přesto, že osoba, kvůli které se prohlídka konala (Mgr. Karel Tejkal), sdělila policejnímu orgánu, že vydá veškeré požadované věci, které má k dispozici, dobrovolně. Policejní orgán však tohoto sdělení nedbal, prohlídku provedl, následně si nechal požadované věci Mgr. Tejkalem vydat dobrovolně a od prohlídky jiných prostor a pozemků, nařízené jiným soudním příkazem v sídle společnosti Q and A s. r. o., upustil. Stěžovatelky namítají, že policejní orgán nepostupoval s plným šetřením práv a svobod stěžovatelek, neboť provedl zásah do soukromí a obydlí, ačkoli je evidentní, že mohl jejich práva šetřit a sledovaného cíle dosáhnout jinak. Jsou přesvědčené, že domovní prohlídka byla provedena proto, aby byl vytvořen tlak na Mgr. Tejkala před jeho výslechem. Tvrdí, že realizace domovní prohlídky sedmi ozbrojenými policisty v 6:40 hod. ráno byla pro obě stěžovatelky, zejména pro čtyřletou E., značně stresující a traumatizující. Na dokreslení situace poukazují na zjevně účelové tvrzení policejního orgánu obsažené ve vyjádření k ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 3156/14, že cílem domovní prohlídky, resp. i prohlídky jiných prostor bylo zajistit e-mailovou komunikaci na notebooku užívaném Mgr. Tejkalem, které mělo dle jejich názoru ospravedlnit provedený nezákonný zásah, neboť žádný notebook (ani jiné paměťové zařízení, které se v bytě nacházelo) zajištěn nebyl, a až posléze byl Mgr. Tejkalem policejním orgánům dobrovolně vydán.
Ústavní soud v prvé řadě zvažoval, zda je ústavní stížnost, jíž je napadán tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající ve způsobu provedení domovní prohlídky, projednatelná za situace, kdy stěžovatelky využily další procesní prostředky sloužící k nápravě tvrzených pochybení, a to podnět dle §174 odst. 2 písm. b) tr. ř. a žádost o dohled dle §12d zákona o státním zastupitelství, přičemž dosáhly jejich vyřízení. Vzhledem k poučení, jehož se stěžovatelkám dostalo v usnesení sp. zn. I. ÚS 3156/14, ústavní stížnost přijal k věcnému projednání. Po zvážení stížnostních námitek i obsahu příslušných listin však dospěl k závěru, že jde o stížnost zjevně neopodstatněnou.
Ústavní soud předesílá, že domovní prohlídka je jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní využitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v trestním řízení. Ústavní soud může v případě nařízení a provedení domovní prohlídky kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to v případě, kdy dojde ke zjevnému excesu vedoucímu k porušení základních práv stěžovatele.
Ústavní soud poukazuje na to, že otázku, zda způsobem, jakým byla provedena domovní prohlídka dne 30. 7. 2014 v bytě užívaném Mgr. Karlem Tejkalem a stěžovatelkami, došlo k porušení ústavně zaručených práv a svobod, Ústavní soud již řešil, a to na základě ústavní stížnosti Mgr. Karla Tejkala, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3154/14, přičemž tuto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou, neboť neshledal, že by provedením domovní prohlídky byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 3154/14 ze dne 16. prosince 2014).
V nyní posuzované ústavní stížnosti stěžovatelky tvrdí, že policejní orgán nepostupoval při provedení domovní prohlídky s plným šetřením jejich práv a svobod, neboť provedl zásah do jejich soukromí a obydlí přesto, že mohl sledovaného cíle dosáhnout jinak, především dobrovolným vydáním věcí.
Není pochyb o tom, že domovní prohlídka je přímo ústavně definovaným zásahem do ústavně zaručené svobody nedotknutelnosti obydlí (viz čl. 12 odst. 1 Listiny); za splnění zákonem stanovených podmínek je však zásahem ústavně přípustným (viz čl. 12 odst. 2 Listiny). Pro posouzení přiměřenosti zásahu je důležité vyhodnocení zájmu (závažnosti deliktu), pro který se má vést trestní řízení, jenž koliduje se svobodou v podobě prostorové dimenze soukromí, dále vymezení předmětu, po němž je pátráno, a zhodnocení jeho relevance (viz nález sp. zn. III. ÚS 1956/13 ze dne 6. 3. 2014, N 28/72 SbNU 325).
V posuzovaném případě je z příkazu k domovní prohlídce zcela evidentní, že shora uvedené předpoklady a podmínky byly soudem při nařízení domovní prohlídky řádně vyhodnoceny, což ostatně Ústavní soud konstatoval již ve shora poukazovaných usneseních sp. zn. IV. ÚS 3154/14 a sp. zn. I. ÚS 3156/14. Pokud se týká samotného provedení domovní prohlídky v bytě stěžovatelek, ani tam nebylo shledáno pochybení dosahující ústavní roviny, byť se Ústavní soud těmito možnými pochybeními zabýval k námitkám Mgr. Karla Tejkala (viz závěry usnesení sp. zn. IV. ÚS 3154/14). Ve vztahu k námitkám stěžovatelek možno pouze doplnit, že z protokolu o provedení domovní prohlídky vyplývá, že Mgr. Tejkal byl ve smyslu §78 odst. 1, 3 tr. ř. nejprve vyzván k vydání věcí označených v příkazu k domovní prohlídce, přičemž prohlásil, že žádná z požadovaných věcí se v bytě nenachází a krom v příkazu popsané nájemní smlouvy, kterou je možno dohledat na adrese sídla firmy Q and A s. r. o., a kterou je ochoten vydat stejně jako standardní písemné materiály týkající se zakázky z roku 2011, nemá žádnou z dalších uvedených věcí ve svém držení. Za dané situace nemohou stěžovatelky policejním orgánům důvodně vytýkat, že přistoupily k provedení domovní prohlídky. Není rozhodující, že se při prohlídce žádná z požadovaných věcí nenašla, neboť s ohledem na povahu institutu domovní prohlídky není nikdy jisté, že se hledaná věc v daném objektu skutečně nachází. Pro posouzení věci je relevantní, že před samotným provedením prohlídky nebylo dosaženo dobrovolného vydání všech požadovaných věcí popsaných v příkazu, a že existovalo důvodné podezření, že se tyto věci v bytě mohou nacházet (viz §82 odst. 1 tr. ř.).
Obdobné námitky stěžovatelky uplatnily poté, co Ústavní soud usnesením sp. zn. I. ÚS 3156/14 ze dne 5. 2. 2015 odmítl jejich první ústavní stížnost zčásti jako zjevně neopodstatněnou a zčásti jako nepřípustnou, v žádosti o výkon dozoru podle §174 odst. 2 písm. b) tr. ř. a Městské státní zastupitelství v Praze na ni reagovalo sdělením, z něhož vyplývá, že se namítaným nezákonným postupem policejního orgánu zabývalo, tvrzený neoprávněný zásah do práv a svobod stěžovatelek však neshledalo. Ani Vrchní státní zastupitelství v Praze, jemuž byla věc postoupena s žádostí obviněného Mgr. Karla Tejkala a stěžovatelek podle §12d zákona o státním zastupitelství, nezjistilo po provedené dohledové prověrce a prostudování podstatné části trestního spisu a obsahu založených dokumentů, že by namítaný postup policejního orgánu při realizaci domovní prohlídky byl neoprávněný.
Obě vyrozumění, pro která nejsou zákonem předepsány žádné formální či obsahové náležitosti, jsou byť stručně, ale přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Přitom jim nelze vytýkat, že současně stran argumentů směřujících proti příkazu k domovní prohlídce a v něm označeným důkazům, které měly být při domovní prohlídce zajištěny, i ohledně provedení domovní prohlídky, odkázala na závěry vyslovené ve výše uvedených usneseních Ústavního soudu, především v usnesení sp. zn. IV. ÚS 3154/14.
Ústavní soud si je vědom toho, jak stresujícím a traumatizujícím zážitkem mohla být přítomnost ozbrojených policistů v bytě pro obě stěžovatelky jako osoby příbuzné s podezřelým, které musely domovní prohlídku strpět, na druhé straně však stěžovatelky netvrdí, že by se policisté, kteří byli dle zjištění dozorového státního zastupitelství písemně upozorněni na přítomnost dítěte v bytě, chovali způsobem, který by mohl představovat neoprávněný zásah do jejich osobnostních práv. Nic takového z protokolu o provedení domovní prohlídky ostatně ani nevyplývá. Nelze proto dospět k závěru, že by realizací domovní prohlídky a postupem policejního orgánu při jejím provedení byla porušena tvrzená ústavně zaručená práva stěžovatelek.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2015
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu