ECLI:CZ:US:2015:2.US.917.15.1
sp. zn. II. ÚS 917/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2014, č. j. 6 Cmo 321/2014-104, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. srpna 2013, č. j. 38 Co 153/2008-75, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. března 2015, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jsou upírána ústavně zaručená práva, zejména pak právo na spravedlivý proces, právo na ochranu majetku, jakož i osobnostní práva. Současně navrhla, aby Ústavní soud z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podávání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky.
2. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V dané věci zjistil, že tomu tak není.
3. Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že stěžovatelka byla v souvislosti s jejími podáními k Ústavnímu soudu již mnohokrát vyzývána k odstranění jejich vad s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně povinného zastoupení advokátem). Ústavní soud v některých věcech již stěžovatelku nevyzýval k odstranění vad podání s tím, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 92/15, I. ÚS 3258/14, IV. ÚS 3320/14, I. ÚS 2856/14, II. ÚS 2437/14 a další).
4. V usnesení sp. zn. I. ÚS 3507/12 ze dne 17. ledna 2013 se Ústavní soud také dostatečně vypořádal s blíže nespecifikovaným návrhem stěžovatelky, aby bylo z právních předpisů odstraněno povinné zastoupení advokátem při podávání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky.
5. Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byla stěžovatelka v tomto konkrétním řízení opětovně vyzývána k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2015
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj