ECLI:CZ:US:2015:3.US.1654.14.1
sp. zn. III. ÚS 1654/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petera Lacka, zastoupeného JUDr. Miroslavem Moltašem, advokátem se sídlem v Břeclavi, Kupkova 380/2, proti sdělení Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 28. 2. 2014 č. j. 7 KZN 1043/2013-28, usnesení Okresní státní zastupitelství ve Zlíně ze dne 20. 9. 2013 č. j. 1 ZN 4268/2012-45 a usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství, Územní odbor Zlín, Oddělení obecné kriminality ze dne 12. 8. 2013, č. j. KRPZ-100916-39/TČ-2012-150571, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí a sdělení orgánů činných v trestním řízení z důvodu tvrzeného zásahu do jeho základních práv zaručených čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Policejní orgán shora uvedeným usnesením rozhodl ve smyslu §159a odst. 1 tr. řádu o odložení věci podezření ze spáchání přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr zákoníku, kterého se podle stěžovatele měl dopustit neznámý pachatel.
Proti tomuto usnesení stěžovatel coby poškozený podal stížnost, kterou Okresní státní zastupitelství ve Zlíně ústavní stížností napadeným usnesením zamítlo [§148 odst. 1 písm. c) tr. řádu].
Krajské státní zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně rubrikovaným sdělením (které stěžovatel oponoval v odůvodnění ústavní stížnosti, aniž by jej zahrnul do jejího petitu) stěžovatelův podnět ve smyslu §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zpochybňující postup policejního orgánu a okresního státního zastupitelství jako nedůvodný odložilo.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání; v dané věci dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podmínkou ústavní stížnosti podané podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je zásah orgánu veřejné moci porušující základní právo nebo svobodu, který může mít podobu rozhodnutí, opatření nebo jiného zásahu. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených a kasaci pravomocných rozhodnutí, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení. V zásadě tedy pravomoc Ústavního soudu směřuje (za splnění dalších podmínek) vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 62/95, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, str. 243).
Za rozhodnutí ve smyslu uvedeného ustanovení lze označit akty orgánů veřejné moci vydané jimi v soudním či správním řízení, jakož i další rozhodnutí, která zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo právnických osob, přičemž není důležité, jak je akt označen. Podstatné je, zda takovým aktem bylo autoritativním způsobem zasaženo do právní sféry fyzické nebo právnické osoby.
Výkon dohledu podle ustanovení §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, není mimořádným opravným prostředkem; nelze ho interpretovat jako procesní prostředek k ochraně práv, jehož vyčerpáním je podmíněno podání ústavní stížnosti podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Smyslem hierarchického uspořádání státního zastupitelství a dohled vyššího státního zastupitelství totiž spočívá v zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a v jejich rámci při výkonu jejich působností, nikoli ve vytváření procesních prostředků k ochraně subjektivně veřejných základních práv nebo svobod. Proto také napadený přípis státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně, kterým byl stěžovatel informován o způsobu vyřízení jeho podnětu, resp. o tom, jaký byl dohlížecí postup nařízeného státního zastupitelství, nemá ani formální ani materiální povahu takového rozhodnutí (či jiného zásahu) orgánu veřejné moci, jež by bylo způsobilé porušit základní práva stěžovatele, a proto k projednání ústavní stížnosti směřující proti takovému přípisu není Ústavní soud příslušný (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 637/05, II. ÚS 695/06, III. ÚS 831/10 a II. ÚS 1631/11). Nadto je z napadeného vyrozumění zřejmé, že krajské státní zastupitelství nebylo nečinné, podáním stěžovatele se řádně zabývalo a dohled nad okresním státním zastupitelstvím provedlo. Ve vyrozumění také dostatečně a adekvátně reagovalo na jeho námitky.
Ústavní stížnost stěžovatel podal rovněž proti shora označenému usnesení okresního státního zastupitelství a policejního orgánu.
V tomto ohledu lze konstatovat, že se v případě usnesení Okresního státního zastupitelství ve Zlíně jedná o pravomocné rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Stěžovatel obě uvedená rozhodnutí - již dříve - napadl ústavní stížností datovanou dnem 29. 10. 2013 a doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 10. 2013. Jelikož stěžovatel neodstranil vady návrhu evidovaného pod sp. zn. IV. ÚS 3310/13 ve lhůtě k tomu určené, Ústavní soud jej usnesením ze dne 30. 12. 2013 podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
V případě nyní projednávané ústavní stížnosti (sp. zn. III. ÚS 1654/14) podané k poštovní přepravě dne 12. 5. 2014 je zjevné, že se tak ve vztahu k rozhodnutí okresního státního zastupitelství a policejního orgánu stalo po jejím uplynutí; ze stěžovatelových procesních postupů - zejména podání předchozí ústavní stížnosti zapsané pod sp. zn. IV. ÚS 3310/13 - je patrné, že s obsahem obou zmiňovaných rozhodnutí byl již předtím obeznámen.
Z výše popsaných důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost proti sdělení Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný [§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], a co do návrhu směřujícího proti usnesením Okresního státního zastupitelství ve Zlíně a policejního orgánu ji odmítnout jako opožděně podanou [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2015
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj