ECLI:CZ:US:2015:4.US.1723.15.1
sp. zn. IV. ÚS 1723/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhů J. S., na zrušení částí rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 263/2014-60 ze dne 26. 3. 2015 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 22 A 103/2013-159 ze dne 16. 10. 2014 ve spojení s návrhem na zrušení dílčích ustanovení řady právních předpisů, jakož i dalšími, procesními návrhy takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 9. 6. 2015 došel Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení směřující proti shora označeným soudním rozhodnutím, na zrušení dílčích ustanovení řady právních předpisů, a to ve spojení s dalšími, převážně procesními návrhy. Ústavní soud však nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh tyto požadavky z níže uvedených důvodů nesplňuje.
Z návrhu je především zřejmé, že tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s §30 a 31 vzpomínaného zákona. Vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu by bylo z důvodů vyložených v ústavní stížnosti (resp. z jejího smyslu) neefektivní a formalistické. Navrhovatel svojí argumentací současně prokázal, že s právními následky takto podané ústavní stížnosti je dostatečně seznámen. Požadavek povinného právního zastoupení bez zřetele na osobu navrhovatele, vyjma případů uvedených v §30 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, představuje ustálenou judikaturu Ústavního soudu, na které Ústavní soud nehodlá ničeho měnit, a zcela jí prostupuje, jak je ostatně navrhovateli známo (navrhovatel přitom není první osobou, která se projednání své věci bez obligatorního advokátního zastoupení vysloveně domáhá, srov. kupř. rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3836/11).
Nad rámec řečeného se sluší toliko podotknout, že návrh je konglomerátem místy subjektivně laděných námitek, skrze něž dává navrhovatel (resp. jeho syn) najevo svoji rozladěnost, ba rozhořčení nad nemožností být zastoupen v řízení před Ústavním soudem jiným zástupcem nežli advokátem, potažmo v řízení před obecnými soudy zástupcem se stejným objemem práv a povinností, jaké se dostávají advokátům. Institut advokátního přímusu však slouží mimo jiné právě i ke garanci vyššího stupně objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení, jak také stojí v navrhovatelem rozporovaném stanovisku Pl. ÚS-st 1/96.
Za těchto okolností tudíž soudce zpravodaj návrh na zahájení řízení jako celek za přiměřené aplikace ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako vadný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 21. července 2015
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj