ECLI:CZ:US:2015:4.US.3636.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3636/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje, p. o., se sídlem Kladno, Vančurova 1544, zastoupené Mgr. Radkem Suchým, advokátem se sídlem Praha-Malá Strana, Všehrdova 560/2, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 12. 9. 2014 č. j. 1 ZN 871/2014-9 a usnesení Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor Praha venkov-JIH, obvodní oddělení Jesenice ze dne 28. 7. 2014 č. j. KRPS-214704-24/TČ-2014-011414, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení policejního orgánu, jímž bylo rozhodnuto o odložení trestní věci podle §159a odst. 1 trestního řádu, jakož i v záhlaví označené usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ, kterým bylo na základě stížnosti stěžovatelky nově rozhodnuto o tom, že trestní věc se odkládá podle §159a odst. 5 trestního řádu.
Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy.
Stěžovatelka v dané věci vystupovala jako osoba poškozená a podávala trestní oznámení na skupinu svých zaměstnanců pro podezření ze spáchání přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 trestního zákoníku, kterým jí měla být způsobena majetková újma. Orgány činné v trestním řízení tento její podnět vyřídily výše uvedeným způsobem. Stěžovatelka namítá, že nebyly splněny podmínky pro odložení věci, neboť nebyly náležitě objasněny všechny potřebné skutečnosti. Policejnímu orgánu a státnímu zástupci vytýká, že podané trestní oznámení dostatečně neprošetřili a nepředložili relevantní důkazy vyvracející existující podezření ze spáchání trestného činu.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ve svých dřívějších rozhodnutích Ústavní soud opakovaně konstatoval, že neexistuje ústavně zaručené subjektivní právo fyzické či právnické osoby na tom, aby jiná osoba byla trestně stíhána. Patří totiž k charakteristickým znakům moderního právního státu, že vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát také svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl či nebyl trestný čin spáchán (viz usnesení ve věci sp. zn. II. ÚS 416/04, II. ÚS 361/96 a I. ÚS 84/99).
Ve vztahu k posuzované věci lze ještě dodat, že v napadených rozhodnutích policejního orgánu a státního zástupce je dostatečně vysvětleno, proč ze zjištěných skutečností nelze spolehlivě dovodit splnění podmínek potřebných pro zahájení trestního stíhání vůči konkrétním podezřelým. Rovněž je odůvodněno, proč orgány činné v trestním řízení nepovažovaly za potřebné provést důkazy navrhované stěžovatelkou.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 2015
JUDr. Tomáš Lichovník
předseda senátu Ústavního soudu