ECLI:CZ:US:2015:4.US.3885.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3885/14
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Pavla Fleka a Danuše Flekové a Petra Fleka, všichni právně zastoupeni Mgr. Michalem Zbožínkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Olomouc, Sokolská 7, směřující proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. října 2014, č.j. 0 Nt 2549/2014-3, a proti provedení prohlídky na základě uvedeného příkazu dne 10. října 2014 Policií ČR, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Odboru hospodářské kriminality, SKPV pod č.j. KRPM-131591-7/TČ-2014-140080, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, a dále deklarace, že domovní prohlídkou bylo zasaženo do základních práv stěžovatelů, zakotvených v čl. 11 a v čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
Okresní soud v Olomouci vydal, na základě §83 trestního řádu, napadený příkaz k domovní prohlídce nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelů. Následně provedl výše popsaný policejní orgán nařízenou prohlídku.
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti uvedli, že příkaz byl vydán v rámci prověřování spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §240 odstavců 1, 2 písmeno a) a 3 trestního zákona, a zločinu legalizace výnosů trestné činnosti dle §216 odstavců 1 a 3 písmena a) a b) a odstavce 4, písmena b) a c) trestního zákona. Z trestné činnosti jsou přitom údajně podezřelé osoby odlišné od stěžovatelky. Příkaz nebyl podle stěžovatelů dostatečně odůvodněn, je pouze popsáno zahájení úkonů v trestním řízení, údajný mechanismus dispozice s penězi pocházejícími z trestné činnosti, aniž by bylo uvedeno, jak se na trestné činnosti měli účastnit stěžovatelé. Není ani patrné, jak soud dospěl k závěru, že důležité listiny a další věci důležité pro trestní řízení se mají nacházet právě v prostorách, v nichž byla nařízena domovní prohlídka. Rozhodnutí je zcela nepřezkoumatelné. Rovněž neodkladnost úkonu je odůvodněna zcela obecně. S odkazem na judikáty Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 287/96, sp. zn. II. ÚS 362/06 a sp. zn. I. ÚS 536/06, navrhli zrušení napadeného příkazu k domovní prohlídce.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 0 Nt 2549/2014, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
Napadeným příkazem byla, podle §83 trestního řádu, nařízena domovní prohlídka dvou nemovitostí. Jedna nemovitost ve spoluvlastnictví, vlastnictví prvního stěžovatele a stěžovatelky, a druhá ve vlastnictví druhého stěžovatele. Domovní prohlídky byly nařízeny s ohledem na předpoklad, že v nemovitostech se mohly nacházet výnosy z trestné činnosti i další věci důležité pro trestní řízení, týkající se skupiny osob, mezi nimiž figurují i oba stěžovatelé (otec a syn).
Podle ustanovení §82 odstavce 1 a §83 odstavce 1 trestního řádu nařídí soud prohlídku, je-li důvodné podezření, že v dotčených prostorách se nachází věc důležitá pro trestní řízení. Takový příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Podle §160 odstavce 4 trestního řádu je neodkladným úkonem takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Napadený příkaz k domovní prohlídce uvedené zákonné požadavky splňoval.
Jak je patrné z protokolu, policejní orgán provedl domovní prohlídky po provedení výslechů dle §84 trestního řádu a za přítomnosti prvního stěžovatele, stěžovatelky i nezúčastněné osoby dle §85 odstavců 1 a 2 trestního řádu. V protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. I tato okolnost zde byla uvedena.
Zákonné záruky, plynoucí z čl. 12 Listiny byly v projednávaném případě dodrženy. Lze přitom odkázat i na stěžovateli citovanou judikaturu; kde je, například v nálezu sp. zn. I. ÚS 536/06, uveden požadavek k tomu, aby bylo možno příkaz považovat za ústavně konformní, musí obsahovat odůvodnění, proč se jedná o úkon neodkladný nebo neopakovatelný, "což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce. Jestliže to není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, pak již jen proto trpí příkaz k domovní prohlídce závažnou vadou," která se bezprostředně dotýká ústavně zaručených práv. Uvedené předpoklady napadený příkaz splňuje. Informace jsou možná stručné, nicméně jak z návrhu státního zástupce, tak i z příkazu je důvod dostatečně seznatelný.
K uvedenému pak Ústavní soud považuje za účelné zopakovat, že úkony, postupy a zjištění provedená na samém začátku trestního řízení jsou následně vystavena soudní kontrole v průběhu celého řízení ve věci samé, dojde-li k němu, neboť důkazy zajištěné při prohlídce, jejich význam, ale i způsob jejich získání jsou pro následné podstatným kritériem.
Stěžovatelé neuvedli žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem orgánů veřejné moci v jejich věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního
soudu stěžovateli tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. února 2015
Tomáš Lichovník v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu