ECLI:CZ:US:2016:1.US.1409.16.1
sp. zn. I. ÚS 1409/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Lacmana, zastoupeného JUDr. Marcelou Málkovou, advokátkou, se sídlem Horní 6, Havlíčkův Brod, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 20 Co 32/2016-97 ze dne 23. 2. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Předchozí průběh řízení
Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí a navrhl jeho zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces. Přitom odkázal na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dne 29. 10. 2015 Okresní soud v Havlíčkově Brodě zamítl žalobu stěžovatele, aby mu byla zrušena vyživovací povinnost k dvacetipětileté dceři. Soud došel k závěru, že dcera se stále soustavně a racionálně připravuje na budoucí povolání. Odmítl argument stěžovatele, že její studium je pouze účelové, neboť tříleté bakalářské studium studovala pět let. Soud uvedl, že důvodem byl neúspěch u několika zkoušek, které mohla opakovat až po roce, přičemž v mezidobí navštěvovala denní jazykové studium. Dcera tedy svůj neúspěch řešila cílevědomě a nelze říci, že by nestudovala řádně. V současné době studuje v navazujícím magisterském studiu.
Krajský soud napadeným rozsudkem prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Uvedl, že dceři nelze vytýkat, že všechny zkoušky nesložila na první možný termín. Nelze také pominout, že dcera opravné zkoušky skládala v nejbližších možných termínech. Prodloužení studia nevyužila jen k přípravě na zkoušky, ale také k rozšiřování svých dalších znalostí, včetně jazykových. Dceři nelze vytýkat ani to, že při svých vysokoškolských studiích nemá příjem ze zaměstnání. Ne každý vysokoškolský student má kapacitu a možnost, aby se při denním studiu byl schopen také sám živit.
II. Argumentace stěžovatele
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutí obecných soudů porušuje jeho právo na spravedlivý proces. Podle něj se soudy řádně nezabývaly jeho argumenty a chránily zájmy dcery, jako by byla nezletilé dítě. Podle stěžovatele dcera studovala neúčelně. Tříleté bakalářské studium na Univerzitě Pardubice programu Hospodářská politika a správa skončila až po pěti letech. Zároveň si dcera během studia nijak nepřivydělává.
III. Hodnocení Ústavního soudu
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 150/99 ze dne 20. 1. 2000 či sp. zn. III. ÚS 269/99 ze dne 2. 3. 2000).
V nálezu sp. zn. II. ÚS 2121/14 ze dne 30. 9. 2014 (N 182/74 SbNU 591) Ústavní soud v případě, ve kterém šlo o existenci vyživovací povinnosti dvacetitříletého syna, který studoval druhou střední školu, shledal porušení práva otce na spravedlivý proces. Důvodem bylo, že obecné soudy se nezabývaly otázkou, zda je samotná vyživovací povinnost opodstatněná. Ústavní soud zdůraznil, že u zletilých dětí je úkolem soudů vyjádřit se též k tomu, zda daný typ vzdělání představuje ještě přípravu na budoucí povolání, anebo jde již jen o nadstandardní doplňování znalostí bez nějaké návaznosti.
V nyní posuzovaném případě však taková situace nenastala. Obecné soudy se pečlivě otázkou existence vyživovací povinnosti zabývaly a vypořádaly se i s argumenty stěžovatele, že studium jeho dcery není účelné a na tyto závěry lze odkázat. Krajský soud své závěry v napadeném rozsudku dostatečně odůvodnil a jeho rozhodnutí nelze považovat za projevy svévole. Do jeho hodnocení důkazů a výkladu podústavního práva Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat, ledaže by jeho rozhodnutí bylo v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Takový rozpor však Ústavní soud neshledal. Dcera stěžovatele, na rozdíl od právě citovaného nálezu Ústavního soudu, studuje na vysoké škole, což se v jejím věku nezdá být nějak zvlášť nepřiměřené a její studium má zřetelný účel.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2016
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu