ECLI:CZ:US:2016:1.US.1709.16.1
sp. zn. I. ÚS 1709/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. P., zastoupené JUDr. Hanou Pelčákovou, advokátkou se sídlem Pavla Švandy ze Semčic 12/495, Praha 5, proti výroku I. a II. rozsudku Okresního soudu v Chebu č. j. 0 P 290/2012-517 ze dne 18. 6. 2015 a proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 11 Co-471/2015-822 ze dne 20. 1. 2016 v té části, jímž potvrzuje výrok I. a II. rozsudku Okresního soudu v Chebu č. j. 0 P 290/2012-517 ze dne 18. 6. 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 26. 5. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení napadených rozhodnutí, jimiž mělo být zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny. Dále se dovolává čl. 7, 8 a 9 Úmluvy o právech dítěte.
2. Ústavní soud z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a soudního spisu, který si vyžádal, zjistil, že napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve svém výroku I. zamítl návrh stěžovatelky na změnu rozsahu styku otce s nezletilým synem (narozeným v roce 2011) a výrokem II. nezletilého syna účastníků svěřil do péče otci; dalšími výroky, které nejsou napadeny ústavní stížností, rozhodl o tom, že se výživné na nezletilého matce nestanoví, zamítl návrh stěžovatelky na dání souhlasu k podání žádosti ke změně příjmení nezletilého na "P." a stěžovatelce uložil zaplatit otci na nákladech řízení částku 8.600 Kč. Napadeným výrokem Krajský soud v Plzni potvrdil mimo jiné napadené výroky rozhodnutí okresního soudu. Nad to krajský soud stěžovatelce uložil platit výživné na syna a uhradit otci náklady odvolacího řízení.
3. Krajský soud v Plzni zjistil, že rozsudkem ze dne 16. 2. 2015 č. j. 7 T 112/2013, který nabyl právní moci dne 2. 5. 2015, byla stěžovatelka odsouzena pro pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, který spáchala tím, že v období od 19. 6. 2013 do 19. 2. 2014 neumožňovala otci styk s nezletilým, a byla proto odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Rozsudkem ze dne 30. 10. 2015 sp. zn. 1 T 10/2015 byla (dosud nepravomocně) odsouzena za obdobnou trestnou činnost v období od 5. 3. 2014 do 4. 1. 2015 k podmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Dále je proti ní vedeno po sp. zn. 4 T 132/2015 další trestní stíhání pro obdobnou trestnou činnost, neboť nerespektovala usnesení o nařízení předběžného opatření, kterým bylo uloženo předat nezletilého do péče otce. Ze zápisu z jednání v Poradenském centru EMA z 12. 8. 2015 bylo zjištěno, že nezletilý nemá základní pracovní návyky, je nesoustředěný, odbíhá od započaté práce, jeho řeč je obsahově chudá a na hranici srozumitelnosti. Ze zpráv Pedagogicko-psychologické poradny bylo zjištěno, že při vyšetření dne 31. 8. 2015 (tedy po dvaceti dnech v péči otce) bylo konstatováno zlepšení mentální úrovně, sociálních projevů a chování, vhodné prostředí i péče přispívají k rychlým pokrokům, nezletilý je vhodně ovlivňován současnou rodinou. Ze zpráv Útočiště o. p. s., Pedagogicko-psychologické poradny a zápisů z jednání Poradenského centra EMA byl jištěn průběh asistovaných styků stěžovatelky s nezletilým v období od 27. 8. 2015 do 18. 1. 2016. Ze strany sociálních pracovnic bylo v průběhu styků pozorováno posupné vzájemné odcizení matky (stěžovatelky) a nezletilého, a u stěžovatelky chování a jednání, které se vymyká normě (např. velmi proměnlivé chování, neosobní a manipulační jednání, snaha o překračování dohodnutých pravidel). Ze znaleckého posudku, vypracovaného pro účely trestního řízení, bylo zjištěno, že osobnost stěžovatelky je mj. výrazně emočně labilní, projevuje se u ní vzpoura proti autoritám, má sklony k depresivnímu uvažování, není schopna zvažovat dopady svého chování a jednání, čímž se dostává do konfliktních situací. Je schopna manipulovat partnerem a rodinou, vytvářet nezdravou závislost. Je u ní nutná dlouhodobá psychoterapeutická péče. Na základě provedeného dokazování pak krajský soud uzavřel, že bylo provedenými důkazy prokázáno, že v období od června 2013 matka opakovaně, resp. od r. 2014 trvale bezdůvodně bránila otci ve styku s nezletilým, upravenému soudním rozhodnutím, které matka nerespektovala, přestože k tomu byla vyzývána soudem i orgánem sociálně-právní ochrany dětí, byla ji soudem uložena pokuta za neuskutečnění styku a byla z tohoto důvodu i trestně stíhána. Bránění rodičem, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči. Tyto podmínky byly v projednávané věci splněny. Odvolací soud proto shledal, že rozhodnutí soudu I. stupně je v zájmu nezletilého. K péči otce nebyly zjištěny žádné výhrady, o nezletilého řádně pečuje a zajišťuje veškeré jeho potřeby. Otec tak i do budoucna poskytuje záruku pro vytvoření stabilního zázemí pro nezletilého a zabezpečenost jeho řádné výchovy a zdravého vývoje. Výchovné prostředí u otce, v jeho péči je nezletilý od 12. 8. 2015 na základě předběžného opatření, je v současné době stabilizované, nezletilý je zde zvyklý a prospívá v něm. Výchovné předpoklady matky jsou oslabovány i s ohledem na její osobnost a nutnost dlouhodobé psychoterapeutické péče (kterou ale matka nepodstupuje). Krajský soud též konstatoval, že soud prvého stupně nepochybil, pokud pro nadbytečnost nepřipustil důkaz dalším znaleckým posudkem, neboť neprovedení tohoto důkazu řádně odůvodnil.
4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že její syn byl do doby svěření otci vychováván vzorně, u otce se ocitl mimo své původní prostředí a při asistovaném styku plakal, že být u otce nechce. Stěžovatelka připouští, že se provinila tím, že otci nepředávala nezletilého ke styku, uvádí však, že pro to měla své důvody, a dodává, že nikdy ne pochybila v péči o syna. Poukazuje na to, že ji nevyhovuje asistovaný styk se synem, že chlapec zhubl a kvůli malému kontaktu s ní jako se svou matkou je ohrožen jeho psychický, mravní i fyzický vývoj. Stěžovatelka poukazuje na to, že byla potrestána, když syna nepředávala otci, a klade si otázku, kdo je odpovědný a měl by být potrestán za to, že je její dítě bezdůvodně od matky odcizováno a je mu upíráno právo na matku, která o něho řádně pečovala. Zásah do svého práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v tom, že soud nevyhověl jejímu návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem otce a syna.
5. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace právních norem, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2519/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 19/48 SbNU 205); či nález sp. zn. I. ÚS 2486/13 ze dne 1. 10. 2014, zejména body 34-37 a body 42-45]. K tomu však v posuzovaném případě nedošlo. Obecné soudy napadená rozhodnutí přesvědčivě odůvodnily. Pokud jde o neprovedení důkazu znaleckým posudkem, navrženým matkou, obecné soudy náležitě osvětlily, že jeho provedení není nutné. Znalecké posouzení výchovných předpokladů stěžovatelky bylo provedeno pro účely trestního řízení, dítě je sledováno pedagogicko psychologickou poradnou, která o jeho stavu soudu rozsáhle referovala. Součástí soudního spisu jsou i rozsáhlé zprávy z asistovaného styku syna s matkou i přesvědčivé stanovisko kolizního opatrovníka. Ústavní soud neshledal ze strany obecných soudů žádných chyb ve zjišťování skutkového stavu v posuzovaném případě.
6. Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost stěžovatelky odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2016
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu