ECLI:CZ:US:2016:1.US.2318.15.1
sp. zn. I. ÚS 2318/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Ing. Miloslava Popa, zastoupeného Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 16, proti zásahu Krajského soudu v Brně spočívajícímu v tom, že ve věci sp. zn. KSBR 27 INS 32080/2014 dne 3. června 2015 na schůzi věřitelů neumožnil přihlášeným věřitelům hlasovat o odvolání insolvenčního správce, a proti usnesení téhož soudu, jímž na schůzi věřitelů potvrdil původního insolvenčního správce, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se jako věřitel s přihlášenou pohledávkou v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 32080/2014 účastnil schůze věřitelů. Jedním z bodů této schůze bylo hlasování o odvolání insolvenčního správce. Krajský soud toto hlasování nepřipustil s tím, že věřitelé přítomní na schůzi nepředstavují kvalifikovanou většinu ve smyslu §29 odst. 1 insolvenčního zákona. Následně soud potvrdil stávajícího insolvenčního správce.
2. Proti postupu krajského soudu a proti usnesení tohoto soudu, jímž potvrdil stávajícího insolvenčního správce, stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví. Porušení stěžovatel spatřoval v tom, že kvalifikovaná většina pro hlasování byla ve věci dána, schůze věřitelů tak o odvolání insolvenčního správce mohla hlasovat. Kvalifikovanou většinu je podle §29 odst. 1 insolvenčního zákona potřeba počítat z přihlášených pohledávek s právem hlasu, nikoliv ze všech přihlášených pohledávek, jak uvedl soud. Schůze věřitelů se účastnili věřitelé s hlasovacími právy ve výši 33 891 513 hlasů, přičemž v té době všichni věřitelé disponovali hlasovacím právy v celkové výši 35 146 046 hlasů. První schůze věřitelů po přezkumném jednání je jedinou příležitostí, při níž mohou přihlášení věřitelé hlasovat o odvolání insolvenčního správce. Nepřipuštěním hlasování soud jednal v rozporu se zákonem stanoveným postupem, čímž znemožnil rozhodování o osobě insolvenčního správce pro případ pochybností o jeho schopnosti vykonávat funkci řádně a v souladu se zásadami insolvenčního řízení.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a protokolem o přezkumném jednání a schůzi věřitelů; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný. Přípustností ústavní stížnosti proti některým rozhodnutím v insolvenčním řízení se soud rozsáhle zabýval v nálezu sp. zn. I. ÚS 1549/11 ze dne 23. 4. 2015. Postačí tak stručně odkázat na důvody uvedené v odst. 48, 49 a 52 tohoto nálezu, které jsou dány i v projednávané věci. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
4. V již citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 1549/11 (odst. 85 a 86) Ústavní soud uvedl, že vázanost hlasování o odvolání insolvenčního správce na schůzi věřitelů, která co nejdříve následuje po přezkumném jednání (§29 odst. 1 insolvenčního zákona), je založena předpokladu, že na této schůzi již došlo k přezkoumání všech pohledávek s výjimkou těch, u nichž konkrétní okolnosti opodstatňovaly jiný postup (zvláštní přezkumné jednání). Nepostačuje pouze formálního konání přezkumného jednání, musí být naplněn jeho smysl, kterým je přezkoumání pokud možno všech přihlášených pohledávek, čímž bude pro účely insolvenčního řízení postaveno najisto, zda, v jaké výši a v jakém pořadí jsou uznány pohledávky jednotlivých přihlášených věřitelů, a tím i rozsah souvisejících práv v insolvenčním řízení, včetně práva hlasovacího.
5. V projednávané věci k přezkoumání všech přihlášených pohledávek (nebo jejich kvalifikované většiny) nedošlo. Sám stěžovatel uvádí, že v době schůze věřitelů disponovali všichni věřitelé právy ve výši 35 146 046 hlasů a hlasovací kvorum počítá z této sumy hlasů. Jak ovšem plyne z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 2. 6. 2015, součet přihlášených pohledávek odpovídal 230 659 938,25 Kč. Přezkoumány byly pouze některé pohledávky, zbylí věřitelé byli vyzváni k doplnění a opravě přihlášek. Nebyly tedy přezkoumány všechny pohledávky a soud neuvedl ani důvod, pro který by ostatní přihlášky vyžadovaly zvláštní přezkumné jednání.
6. Obdobně jako ve věci rozhodnuté Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 1549/11 tedy napadené deklaratorní usnesení nebrání tomu, aby se o odvolání insolvenčního správce rozhodlo poté, co budou přezkoumány všechny pohledávky s výjimkou těch, u nichž bude existovat relevantní důvod opodstatňující jiný postup. Postupem krajského soudu tedy nebylo toto hlasování stěžovateli upřeno definitivně, ale pouze dočasně. Za takového stavu věci nebylo třeba se dále zabývat tím, zda se krajský soud odchýlil od ustálené judikatury insolvenčních soudů v otázce toho, jak počítat hlasovací kvorum podle §29 odst. 1 insolvenčního zákona.
7. Ústavní soud z výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu