ECLI:CZ:US:2016:1.US.2437.16.1
sp. zn. I. ÚS 2437/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Mgr. Danuše Korczynské, zastoupené JUDr. Romanem Nováčkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1758/4, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 273/2016-668 ze dne 8. června 2016 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 58 C 224/2008-656 ze dne 2. května 2016, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v řízení domáhala náhrady škody ve výši 10 000 000 Kč na své advokátce. Žaloba stěžovatelky byla zamítnuta Okresní soudem v Ostravě a rozsudek tohoto soudu byl potvrzen i Krajským soudem v Ostravě. V průběhu dovolacího řízení (zahájeného stěžovatelkou) došlo k úmrtí žalované. Okresní soud přerušil řízení usnesením č. j. 58 C 224/2008-656 do skončení řízení o dědictví po žalované, neboť žalovaná ztratila způsobilost být účastnicí řízení a v řízení nebylo možné hned pokračovat s právním nástupcem. Toto rozhodnutí krajský soud potvrdil usnesením č. j. 8 Co 273/2016-668 s tím, že přesně odpovídá znění §107 občanského soudního řádu.
2. Proti těmto usnesením krajského a okresního soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a na ochranu majetku. Porušení svých práv stěžovatelka spatřovala v tom, že přerušením řízení dochází k opětovnému odložení konečného vyřešení sporu. Jeho prodlužování je nepřijatelné, neboť trvá již 8 let a s ohledem na věk stěžovatelky by rozhodnutí mohlo přijít pozdě - nemusela by se jej dožít. Soudy se nevypořádaly s alternativním postupem, který stěžovatelka navrhla. Řízení mohlo pokračovat po ustanovení opatrovníka zemřelé žalované. Žalovaná byla navíc pojištěna, takže náhrada škody by byla hrazena pojišťovnou, nikoliv z majetku spadajícího do dědického řízení. V takovém případě je přerušení řízení zcela nadbytečné.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
4. Ústavní stížnost je subsidiárním prostředkem ochrany práv. Ústavní soud je proto zásadně povolán k posouzení z hledisek souhrnných a po pravomocném skončení věci, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Procesní rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení, tedy ze své povahy zpravidla nejsou s to zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod. Z toho důvodu ostatně Ústavní soud v některých případech obdobné ústavní stížnosti odmítá pro nepřípustnost (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2590/07 ze dne 12. 10. 2007, I. ÚS 1548/08 ze dne 4. 7. 2008, IV. ÚS 3585/14 ze dne 26. 1. 2015 či II. ÚS 1824/14 ze dne 13. 3. 2015). V jiných případech se soud k možnosti věcného přezkumu staví kladně, ale značně zdrženlivě (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1367/12 ze dne 17. 1. 2013 a tam citovanou judikaturu). Stejný přístup se uplatní i ve věci stěžovatelky.
5. V projednávané věci soudy postupovaly podle znění §107 občanského soudního řádu. Stěžovatelkou navržené alternativní postupy (např. ustanovení opatrovníka) oproti tomu v občanském soudním řádu nemají oporu (srov. §29). Rozhodovací důvody obou napadených rozhodnutí jsou zřejmé, obecné soudy je dostatečně vysvětlily. Ústavní soud tak neshledal, že by postupem okresního či krajského soudu došlo k porušení procesních předpisů, které by mělo za následek stěžovatelkou namítaného porušení práva na spravedlivý proces či dokonce k zásahu do vlastnického práva stěžovatele.
6. Ústavní soud z výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu