ECLI:CZ:US:2016:1.US.2586.16.1
sp. zn. I. ÚS 2586/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Marie Kožejové, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 18, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ads 74/2016-38 ze dne 26. května 2016, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se u Krajského soudu v Ostravě domáhala obnovy řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 38 Ad 6/2013 o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Krajský soud návrh odmítl s tím, že nejde o řízení vyjmenované v §114 odst. 1 soudního řádu správního (dále též "s. ř. s."). Následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl, s tím, že obnovu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu zákon skutečně nepřipouští.
2. Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že obnova řízení je v právním řádu obecně přípustná a neexistuje rozumný důvod, proč by měla být zásadním způsobem omezena ve správních řízeních. V projednávané věci se objevily skutečnosti rozhodné pro přiznání dávky na bydlení. Jde tedy o věc životně významnou, v některých případech neúspěšný žadatel může zůstat na okraji společnosti zcela bez prostředků a bez bydlení. Úzké vymezení obnovy řízení v §114 odst. 1 s. ř. s. stěžovatelka považuje za protiústavní.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
4. Z návrhu je zřejmé, že stěžovatelka zcela pomíjí rozdíl mezi řízením před správními orgány a správními soudy, zejména pak řízením o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65-78 s. ř. s. Řízení o této žalobě je zásadně koncipováno jako řízení přezkumné, vztahuje se tedy ke skutkovému a právnímu stavu v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.). Nové okolnosti tedy z povahy věci mohou být významné zejména pro řízení před správním orgánem, nikoliv správní soud (zřejmě proto zákonodárce obnovu řízení podle §114 odst. 1 s. ř. s. směřuje na řízení, která jsou svou povahou převážně nalézací). Bližší podrobnosti stěžovatelka neuvedla, takže není zřejmé, proč nepožádala o obnovu správního řízení podle §100 správního řádu, nehledě na to, že předchozí zamítavé rozhodnutí by nemělo tvořit překážku věci rozhodnuté (§48 odst. 2 správního řádu a contrario).
5. K rozsahu a významu záruk plynoucích z čl. 36 odst. 2 Listiny lze uvést, že původní správní rozhodnutí zjevně přezkoumáno bylo (Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 38 Ad 6/2013). Případné rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení obnovy taktéž soudnímu přezkumu podléhá (usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 1 As 21/2010-65 ze dne 12. 3. 2013, publ. pod č. 2838/2013 Sb. NSS). Záruka bezvýjimečného poskytnutí soudní ochrany před rozhodnutími orgánů veřejné správy, jež se týkají základních práv a svobod, tak byla ve věci stěžovatelky dodržena [k významu této záruky srov. odst. 36-39 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/14 ze dne 16. 12. 2014 (14/2015 Sb.)]. Speciální ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny se tedy neuplatní. Pochybnosti o ústavnosti obnovy řízení před správními soudy neměl Ústavní soud ostatně ani dříve (usnesení sp. zn. II. ÚS 1821/14 ze dne 20. 1. 2015, III. ÚS 1106/12 ze dne 14. 6. 2012, IV. ÚS 347/11 ze dne 7. 3. 2011, I. ÚS 3001/07 ze dne 25. 8. 2008).
6. K uplatnění obecného čl. 36 odst. 1 Listiny lze stručně uvést, že zaručuje právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Stanoveným postupem je přitom v projednávané věci třeba rozumět zejména §114 odst. 1 s. ř. s. S tímto ustanovením stěžovatelka sice nesouhlasí, správnost jeho aplikace však nezpochybnila. Ústavní soud sám žádné vady neshledal.
7. Ústavní soud z výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu