ECLI:CZ:US:2016:1.US.3262.15.1
sp. zn. I. ÚS 3262/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti P. J., zastoupeného JUDr. Viktorem Kvíčalou, advokátem se sídlem v Prostějově, náměstí T. G. Masaryka 195/18, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 17 Co 8/2015-220 ze dne 25. srpna 2015, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Prostějově rozsudkem č. j. 0 P 216/2013-175 ze dne 3. 11. 2014 schválil dohodu rodičů o úpravě styku stěžovatele s jeho nezletilými dětmi. Zároveň rozhodl o snížení výživného stanoveného rozsudkem téhož soudu z roku 2012 na 1 800 Kč pro jedno z dětí a 1 500 Kč pro druhé z nich. Ke snížení výživného soud přistoupil na základě toho, že poslední výživné bylo stanoveno z příjmu otce ve výši 12 000 Kč, v projednávané věci však soud zjistil příjem stěžovatele ve výši 10 520 Kč, což je změna poměrů odůvodňující nové rozhodnutí o výživném.
2. K odvolání matky nezletilých dětí Krajský soud v Brně rozsudkem uvedeným v záhlaví tohoto usnesení rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že se návrh na snížení výživného zamítá. Dospěl totiž k závěru, že ke změně poměrů na straně stěžovatele nedošlo. Není pravda, že původní výživné bylo stanoveno z částky 12 000 Kč, sám stěžovatel ve svém návrhu uvedl, že původní výživné bylo stanoveno z čistého příjmu ve výši 10 000 Kč. Při srovnání příjmů v době poslední úpravy výživného a příjmů, jichž stěžovatel dosahuje v současnosti, nedošlo k takové změně, která by odůvodňovala snížení výživného.
3. Proti rozhodnutí krajského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 Listiny základních práv. Porušení těchto práv stěžovatel spatřoval v tom, že krajský soud rozhodl na základě libovůle, nevycházel z jeho skutečných finančních možností. Okresní soud správně zjistil příjem stěžovatele ve výši 10 520 Kč, ze kterého stěžovatel není schopen hradit výživné v celkové výši 3 300 Kč. V zásadě stejný příjem zjistil i krajský soud, který jej spočetl jako dokonce ještě nižší - přibližně 8 700 Kč. Nesnížené výživné stěžovatel není schopen uhradit. Rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávně zjištěném skutkovém stavu, nevyplývají z něj dosažené právní závěry a odůvodnění celkově není transparentní a přesvědčivé.
4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, ale zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
5. Podstatou nyní projednávané ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se skutkovými a právními závěry rozsudku krajského soudu ve vztahu k schopnosti stěžovatele hradit stanovené výživné.
6. V projednávané věci krajský soud založil své rozhodnutí na závěru, že od minulého rozhodnutí o výživném nedošlo u stěžovatele k žádné výrazné změně poměrů, i předchozí rozhodnutí vycházelo z čistého příjmu 10 000 Kč. Tento závěr stěžovatel nijak nezpochybnil, v podstatě setrval jen v rovině prostého tvrzení, že stanovené výživné je nad jeho finanční možnosti. Stejně tak nezpochybnil, že od minulého rozhodnutí vzrostly odůvodněné potřeby obou nezletilých dětí. Ústavní soud neshledal, že by se krajský soud v této otázce dopustil ústavně významného pochybení (míra konkrétnosti námitky do značné míry předurčuje míru podrobnosti jejího vypořádání, srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 998/15 ze dne 29. 4. 2015, odst. 9, či sp. zn. I. ÚS 4013/14 ze dne 30. 6. 2015, odst. 13). K samotné námitce, že stanovené výživné je nad poměry stěžovatele (bez ohledu na to, zda od posledního rozhodnutí došlo ke změně poměrů), lze jen připomenout, že úkolem Ústavního soudu zásadně není hodnotit (a přehodnocovat) hodnocení důkazů provedené obecnými soudy [nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)].
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu