ECLI:CZ:US:2016:1.US.408.16.1
sp. zn. I. ÚS 408/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Ronovského, zastoupeného JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou se sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2015 sp. zn. 9 To 91/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 2. 2016, podanou včas [§72 odst. 2 zák. č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)], a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadl stěžovatel v záhlaví uvedené usnesení. Citovaným zrušujícím rozhodnutím shora uvedeného soudu došlo podle názoru stěžovatele k nezákonnému zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele tak, jak má na mysli čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).
2. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem odvolacího soudu - Vrchního soudu v Praze byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody. Konkrétně bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, rovnost stran i právo na obhajobu tak, jak vyplývá z čl. 36 a následujících Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), také čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva") i z čl. 1 Ústavy. Stěžovatel postup shora jmenovaného odvolacího soudu shledává rovněž v rozporu s kautelami plynoucími z čl. 90 a 95 Ústavy a čl. 38 odst. 2 Listiny, čl. 40 odst. 3 Listiny a rovněž právem na řádný zákonný proces dle čl. 8 odst. 2 Listiny. Stěžovatel rovněž spatřuje v postupu odvolacího soudu porušení práva na legitimní očekávání garantované čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Stěžovatel argumentoval judikaturou Ústavního soudu a navrhl, aby nálezem bylo rozhodnutí napadené ústavní stížností zrušeno.
3. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. To znamená, že pouze v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.
4. Ve smyslu §35 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti ke dni jejího podání (§27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) splněny nejsou.
5. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že usnesením Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že z podnětu stížnosti městského státního zástupce podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení zrušil a Městskému soudu v Praze uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Odvolací soud dospěl k závěru, že postup nalézacího soudu nebyl správný. Věc stěžovatele byla vrácena soudu prvního stupně jako věcně nesprávná k pokračování v řízení s ohledem k závěru o procesní nepoužitelnosti znaleckého posudku společností PROSCON s.r.o., předloženého obhajobou. Stěžovatel brojí proti tomu, že v trestním řízení byl přibrán znalec Dr. Ing. Vítězslav Hálek, Ph.D., a nesouhlasí s tím, že jeho specializace nejlépe odpovídá potřebám vypracování znaleckého posudku, tj. posouzení reklamy. Zrušením rozhodnutí odvolacím soudem a vrácení věci soudu prvního stupně však nevzniká nutnost zpracování revizního znaleckého posudku ve vztahu k oběma dosud předloženým znaleckým posudkům, aby byl naplněn požadavek na náležité odborné posouzení věci za pomoci znalce. V řízení před soudem prvního stupně by měly být v patřičné procesní formě provedeny rozhodující důkazy, náležitě zhodnoceny a poté vyvozena z nich správná skutková zjištění a znovu rozhodnuto.
6. V daném případě stěžovatel podal ústavní stížnost za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo pravomocně skončeno. Napadeným usnesením bylo zrušeno předchozí rozhodnutí a vráceno nalézacímu soudu k dalšímu řízení. V řízení před nalézacím soudem je přitom nesporné, že stěžovatel je jeho účastníkem a že tedy bude i disponovat se všemi svými procesními právy.
7. Ústavní soud tedy (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva – k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781), usnesení sp. zn. II. ÚS 2953/07 z 13. prosince 2007 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].
8. Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 6. dubna 2016
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj