ECLI:CZ:US:2016:2.US.217.16.1
sp. zn. II. ÚS 217/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., t. č. ve výkonu trestu Vazební věznice Brno-Bohunice, zastoupeného Mgr. Liborem Hlaváčem, advokátem se sídlem Kopečná 940/14, Brno, směřující proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2014 č. j. 92 T 69/2014-1109, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2014 č. j. 7 To 423/2014-1180, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015 č. j. 6 Tdo 970/2015-49, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností ze dne 20. 1. 2016, podanou včas [§72 odst. 2 zák. č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a po výzvě k odstranění vad podání ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí pro zásah do jeho základních práv a svobod.
2. Dle přesvědčení stěžovatele byli společně s L. Š. (matka) nespravedlivě uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, aniž by byly naplněny zákonné podmínky. Stěžovatel tvrdil, že orgány činné v trestním řízení svými rozhodnutími porušily ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel namítá zejména porušení čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4. a čl. 89 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), dále čl. 1, 2 odst. 2, 3 odst. 1, 4 odst. 3 Listiny. Obecné soudy nedostály svojí povinnosti uložené čl. 90 Ústavy vést trestní řízení tak, aby řízení bylo nezávislé a nestranné a byla porušena zásada presumpce neviny.
3. Stěžovatel se domnívá, že interpretace zákona, kterou provedly obecné soudy v jeho případě, je v rozporu s Ústavou a ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, že byl postižen za jednání, které nemá trestně právní aspekty a které byly ovlivněny vnějšími událostmi. Stěžovatel nakupoval alkoholické nápoje u právního subjektu PROVIAL Hranice spol. s r.o., která realizuje nákup a prodej jak do velkoobchodní i do spotřebitelské sítě a jednal s jejím statutárním orgánem Č. Stěžovatel je přesvědčen, že výsledky provedeného dokazování v trestním řízení nenaplnily základní předpoklady jeho trestní odpovědnosti, a to zejména ve vztahu k naplnění objektivní a subjektivní stránky daného skutku.
4. Důkazy, které byly provedeny v hlavním líčení před soudem I. stupně, nesvědčí o příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a smrtí P. D. (dále jen poškozený) a podle mínění stěžovatele byl odsouzen jen na základě nepřímých důkazů. Stěžovatel je však přesvědčen, že poškozený zemřel toliko v důsledku otravy (intoxikace methylalkoholem), kterou si dle jeho názoru přivodil sám svým nezřízeným pitím. V trestním řízení nebylo prokázáno, že se poškozený otrávil alkoholem dodaným stěžovatelem, poškozený měl současně několik dalších neustanovených dodavatelů. Nesouhlasí se závěry, které trestní soudy vyvodily ze znaleckých posudků, že zkoumané vzorky alkoholu mají s vysokou mírou pravděpodobnosti stejný původ jako alkohol, po kterém poškozený zemřel. Nesprávná právní kvalifikace dle §156 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byla podle názoru stěžovatele soudy zvolena v extrémním rozporu se skutečně provedenými důkazy.
5. Proti uvedenému rozsudku soudu I. stupně podali oba obvinění odvolání, která soud II. stupně napadeným usnesením podle §256 tr. řádu zamítl. Obvinění následně podali prostřednictvím svých obhájců proti tomuto usnesení dovolání, ve kterém uplatnili dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015 č. j. 6 Tdo 970/2015-49).
6. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není však součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Obviněný stěžovatel a L. Š. se trestné činnosti dopustili blíže popsaným jednáním v rozsudku Městského v Brně (92 T 69/2014-1109), zjednodušeně řečeno tím, že za účelem majetkového prospěchu v přesně nezjištěné době stěžovatel v rozporu s právními předpisy České republiky si opakovaně neoprávněně opatřil a následně dodával obžalované L. Š. do místa jejího trvalého bydliště čirou tekutinu jím označenou jako vodka, kdy L. Š. tuto dále prodávala. Stěžovatel alkoholické nápoje zakoupil v provozovně společnosti PROVIAL Hranice spol. s r. o., od provozovatele obviněného P. Č., v kanystrech opatřených etiketami likérky LIKÉRKA DRAK s. r. o. bez kontrolních pásek, za částku 55 Kč za jeden litr. Následně pak po skončení státem vyhlášené tzv. prohibice v době, kdy již byly známy všeobecně případy otrav metylalkoholem na území celé České republiky (v říjnu 2012) a v době, kdy již obžalovaný stěžovatel znal výsledky protokolu o zkoušce č. B 8773/2012 zkušební laboratoře LABTECH, s. r. o., z 22. 10. 2011 s pozitivními nálezy metanolu ve vzorcích dodaných stěžovatelem, ve stejné společnosti zakoupil stěžovatel přesně nezjištěné množství kanystrů s obsahem vodka, rum, opatřené etiketami Likérky DRAK s. r. o., a to za částku 110 Kč za jeden litr. Stěžovatel vodku přelil do kanystru o obsahu 25 litrů, který v přesně nezjištěné době dodal obžalované L. Š., která z tohoto kanystru prodala přesně nezjištěné množství vodky poškozenému, který byl po požití této tekutiny hospitalizován ve Fakultní nemocnici U svaté Anny v Brně, kde byl s diagnózou intoxikace metylalkoholem léčen, avšak v přímé příčinné souvislosti s touto intoxikací zemřel. Oba obvinění byli uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byli odsouzeni podle §156 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl let (stěžovatel P. Š.), pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon se podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu pěti let (L. Š.). Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl oběma obžalovaným uložen trest propadnutí věci specifikovaných v předmětném rozsudku a rozhodnuto o náhradě způsobené škody (§228 odst. 1 tr. řádu a §229 odst. 2 tr. řádu).
9. V ústavní stížnosti pak stěžovatel pouze pokračuje v polemice s obecnými soudy, když jen opakuje totožné námitky již uplatněné obhajobou v odvolání a v dovolání. Přestože na ně soudy ve svých rozhodnutích již dostatečně reagovaly a zcela adekvátně se s nimi vypořádaly, stěžovatel nepřípustně očekává, že Ústavní soud tyto závěry podrobí dalšímu instančnímu přezkumu.
10. Ústavněprávní judikaturou však bylo již mnohokrát konstatováno, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli soudu Ústavnímu. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry s nimi nejsou v "extrémním nesouladu" a zda je interpretace použitého práva ústavně konformní. Ústavněprávním požadavkem také je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (blíže viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 621/15 ze dne 26. 3. 2015 a mnohá další, všechna rozhodnutí dostupná na: http://nalus.usoud.cz).
11. Maje na zřeteli výše uvedené zásady ústavně právního přezkumu, dospěl Ústavní soud k závěru, že posuzovaná ústavní stížnost v jejich světle neobstojí. K pochybením, která by byla v tomto směru relevantní, v projednávané věci nedošlo.
12. Snahou stěžovatele je zpochybnit provedené dokazování a způsob hodnocení důkazů ze strany soudů. Ústavní soud však nemá provádět "superrevizi" dokazování a skutkových zjištění vzešlých z trestního řízení (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 2067/13 ze dne 16. 4. 2014). Pokud soud při svém rozhodování respektuje podmínky dané ustanovením §2 odst. 5 a 6 trestního řádu, jakož i ustanovení §125 trestního řádu a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil a jak se vypořádal s obhajobou, není v pravomoci Ústavního soudu zasahovat do dílčího hodnocení jednotlivých provedených důkazů, ať již jde o jejich obsah, relevanci, vypovídací hodnotu či věrohodnost a takové hodnocení přehodnocovat, byť by se s ním třeba neztotožňoval (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994, usnesení sp. zn. II. ÚS 1701/11 ze dne 6. 11. 2012 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 443/14 ze dne 29. 4. 2014).
13. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a konstatoval, že provedl veškeré důkazy potřebné k tomu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho meritorní rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. řádu). V tomto směru soud I. stupně hodnotil provedené důkazy na základě pečlivého uvážení všech okolností případu, a to jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. řádu). Nevytrhával tedy jednotlivé důkazy z kontextu provedeného dokazování, ale přihlížel i ke vzájemným vazbám a souvislostem. Odůvodnění napadeného rozsudku stran zásadních skutkových zjištění odpovídá ustanovení §125 tr. řádu, kdy soud I. stupně podrobně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporovaly.
14. S námitkou stěžovatele, že se jednalo o řádný obchod v rámci podnikatelské činnosti, se soud I. stupně i odvolací soud řádně vypořádaly. Konstatovaly, že stěžovatel sice nakupoval ve skladech společnosti PROVIAL, avšak, jak bylo prokázáno, nákupy prováděl bez dokladů, prostřednictvím jednatele PROVIALU Č. tzv. na černo, bez toho, aby jakékoliv doklady vztahující se k původu, ceně či množství byly vystavovány. Ze samotné výpovědi obžalovaného vyplývá, že ten ještě před zavedenou prohibicí nakupoval nekolkovaný alkohol od Č. v provozovně PROVIAL s. r. o. v 25 litrových barelech za cenu 55 Kč za 1 litr a tento dále prodával mj. poškozenému za 80 Kč za litr. Z výpovědi obžalovaného vyplývá, že obžalovaný věděl o prohibici a věděl, že ta byla zavedena proto, že v oběhu se objevil alkohol obsahující smrtící dávku metylalkoholu. Sám stěžovatel doznal, že ze všech kanystrů, které měl od Č., odebral vzorek a tento si v době prohibice nechal otestovat (zkušební laboratoř LABTECH, s. r. o. Brno). Následně stěžovatel zjistil, že tento alkohol, který koupil tzv. pod rukou bez jakýchkoliv daňových dokladů či dokladů o původu, obsahuje metylalkohol smrtící látku, přesto alkohol distribuoval směrem k dalším poškozeným. Obhajobu stěžovatele vyhodnotil soud prvního stupně jako ryze účelovou a zcela nelogickou (str. 16-20). Dále lze zcela odkázat na vyčerpávající odůvodnění k otázkám vzneseným v ústavní stížnosti, které je obsaženo v rozsudku Městského soudu v Brně (viz str. 11-12, 20-21) a v rozsudku Krajského soudu v Brně (viz str. 9-12).
15. Nejvyšší soud se pak s námitkami stěžovatele nad rámec závěru, že se svým dovoláním stěžovatel ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, vypořádal (str. 6 usnesení). Nejvyšší soud dále zdůraznil, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem I. stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud II. stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu).
16. Na základě výše uvedené stručné rekapitulace pak Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že argumentaci stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti nelze přisvědčit. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá přehodnocení provedených důkazů, skutkových závěrů a právní kvalifikace. Obecné soudy se však podřazením jednání stěžovatele pod skutkovou podstatu zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku zabývaly velmi podrobně, a to i pokud jde o příčinnou souvislost mezi jednáním stěžovatele a smrtí poškozeného. Za tímto účelem soudy hodnotily celou řadu důkazů (např. výpověď stěžovatele, výpovědi svědků, odborná vyjádření odboru kriminalistické techniky a expertíz, znaleckých posudků, rozbory tekutin nalezených při domovní prohlídce provedené Celně technickou laboratoří, Chemickou laboratoří Tišnov - Hasičského záchranného sboru, záznamy z mobilních telefonů a další). Jak již bylo naznačeno, velmi pečlivě pak vyhodnotily také ve věci provedené znalecké posudky, a to způsobem, kterému z hlediska ústavněprávního přezkumu není co vytknout. V odůvodnění svých rozhodnutí se soudy patřičně vypořádaly i s obhajobou a s námitkami stěžovatele a své závěry taktéž srozumitelně a zcela adekvátně odůvodnily.
17. Ústavní soud uzavírá, že neshledal, že by ústavní stížností napadenými rozhodnutími došlo ke stěžovatelem tvrzenému porušení práv. Konstatuje, že v předcházejícím řízení bylo naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
18. Ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2016
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu