ECLI:CZ:US:2016:2.US.237.16.1
sp. zn. II. ÚS 237/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu stěžovatelů 1/ T. R., 2/ nezletilého T. R. a 3/ nezletilé B. R. a 4/ H. R., právně nezastoupených, proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 0 P 35/2012 a proti rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 476/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 1. 2016 byla napadena blíže neurčená rozhodnutí obecných soudů, tedy bez řádného uvedení dne vydání a jednacích čísel.
2. Ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Vady spočívaly zejména v nedostatku právního zastoupení a neurčitosti petitu.
3. Z vnitřní evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé se prostřednictvím 1. stěžovatele obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž 1. stěžovatel byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. v řízeních sp. zn. IV. ÚS 588/14, II. ÚS 1041/15, III. ÚS 1059/15, IV. ÚS 1520/15, III. ÚS 2028/15, IV. ÚS 2030/15, III. ÚS 2031/15 a dalších). Nelze tedy mít pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 ze dne 21. 5. 1996). Lze konstatovat, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat 1. stěžovateli princip, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Setrvání na poučení stěžovatele v každém konkrétním případě nesplnění zákonných předpokladů pro řádné podání ústavní stížnosti se v nyní projednávané věci již jeví jako neefektivní a formalistické.
4. Vzhledem k této skutečnosti je nutno učinit závěr, že jsou splněny podmínky §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavnímu proto soudu nezbylo, než předmětný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2016
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj