ECLI:CZ:US:2016:2.US.3367.16.1
sp. zn. II. ÚS 3367/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Miroslavy Táborské, zastoupené Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou, se sídlem Baškirská 1404/1, 101 00 Praha 10, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2016, č. j. 31 Co 64/2016-252, a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. srpna 2016, č. j. 14 C 247/2014-269, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces a soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. dubna 2016, č. j. 31 Co 64/2016-252, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně (stěžovatelka) domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím.
3. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze podala žalobkyně dovolání, jež bylo usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. srpna 2016, č. j. 14 C 247/2014-269, odmítnuto jako opožděně podané [§241b odst. 1 ve spojení s §208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")].
4. Stěžovatelka brojí proti oběma výše uvedeným rozhodnutím, neboť jednak nesouhlasí s právním posouzením Krajským soudem v Praze ve věci samé, jednak vznáší námitky k usnesení Okresního soudu v Nymburce, kterým bylo její dovolání odmítnuto jako opožděně podané.
5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
6. Ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity, který je vyjádřen v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
7. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře opakovaně uvádí, že nutnost vyčerpání všech účinných procesních prostředků je nezbytnou podmínkou přípustnosti řízení před Ústavním soudem [srov. např. usnesení ze dne 14. října 1996 sp. zn. I. ÚS 239/96 (U 26/6 SbNU 587); nález ze dne 13. července 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79)].
8. V dané věci podala stěžovatelka proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které však bylo usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. srpna 2016, č. j. 14 C 247/2014-269, odmítnuto jako opožděně podané. Stěžovatelka ovšem měla možnost, jak ostatně byla Okresním soudem v Nymburce správně poučena, proti tomuto odmítavému usnesení podat odvolání, což však, jak Ústavní soud ověřil z databáze http://infosoud.justice.cz, neučinila, a tato skutečnost se nepodává ani z obsahu ústavní stížnosti.
9. Stěžovatelka tak nevyčerpala všechny procesní prostředky dané jí k ochraně jejích práv, o nichž tvrdí, že byla porušena, a proto je ústavní stížnost ve vztahu k napadenému rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce nepřípustná. Nepřípustná je i ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Praze, neboť mimořádný opravný prostředek (dovolání), který stěžovatelka měla k dispozici a měla jej využít, nevyužila efektivně, neboť jí podané dovolání bylo vyhodnoceno jako opožděné a usnesení o jeho odmítnutí nenapadla řádným opravným prostředkem, ačkoliv tak učinit měla.
10. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2016
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj