ECLI:CZ:US:2016:2.US.632.16.1
sp. zn. II. ÚS 632/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti K. M. a K. S., t. č. ve Vazební věznici P. O. BOX 170, 371 56 České Budějovice, zastoupených Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, 120 00 Praha 2, proti nečinnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci vedené pod sp. zn. 1 Nt 2/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé uvedli, že jsou státními příslušníky Ukrajiny a v současné době se nachází ve výkonu předběžné vazby (§94 zákona č. 104/2013 Sb. o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních), do které byli vzati usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2014 č. j. 1 Nt 2/2014-14 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2014 č. j. 14 To 43/2014-47. Vydávací řízení je vedeno na základě žádosti ukrajinských orgánů o jejich vydání k trestnímu stíhání na Ukrajinu, neboť stěžovatelé jsou podezřelí ze spáchání zločinu nelegálního pohybu osob přes státní hranice Ukrajiny. Souběžně s vydávacím řízením běží i azylové řízení, neboť oba stěžovatelé podali žádost o udělení mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Ve věci samé stěžovatelé uvedli, že jejich první žádost o propuštění z výkonu předběžné vazby byla v říjnu 2014 zamítnuta. O propuštění požádali opětovně dne 19. 10. 2015, o jejich žádosti však Krajský soud v Českých Budějovicích nerozhoduje s vysvětlením, že soudní spis si dne 16. 10. 2015 vyžádalo Ministerstvo spravedlnosti. Stěžovatelé se proti tomuto postupu ohradili, poukázali na povinnost orgánů činných v trestním řízení průběžně zkoumat, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily a zda nelze vazbu nahradit některým z opatření uvedených v §73 a §73a tr. řádu, a opakovaně žádali Krajský soud v Českých Budějovicích, aby o jejich žádosti o propuštění z předběžné vazby neprodleně rozhodl. Stěžovatelé mají za to, že v situaci, kdy se již šestnáct měsíců nachází v předběžné vazbě, aniž by příslušný soud přezkoumal důvody pro trvání dalšího výkonu, dochází k porušování jejich práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), principu minimalizace zásahů do osobní svobody plynoucího z čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny a práva na projednání jejich věci v přiměřené lhůtě ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 38 odst. 2 Listiny. Vzhledem k nečinnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích jsou stěžovatelé přesvědčeni, že za daného stavu je o jejich propuštění z předběžné vazby oprávněn rozhodnout Ústavní soud. Navrhli proto, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že postupem Krajského soudu v Českých Budějovicích v řízení vedeném pod sp. zn. 1 Nt 2/2014 byla porušena jejich ústavně zaručená práva, a aby rozhodl o jejich propuštění z vazby na svobodu.
Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu předmětu ústavní stížnosti, vždy zkoumá nejen splnění všech formálních náležitostí kladených na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ale i to, zda je přípustná. Ústavní stížnost je ve vztahu k ostatním standardním procesním institutům subsidiárním prostředkem; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když byly vyčerpány prostředky stanovené obecným právem. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí.
V případě tvrzených průtahů či nečinnosti soudu v soudním řízení je takovým procesním prostředkem návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), jehož prostřednictvím lze reagovat a napravit případné průtahy v řízení již v rámci soustavy obecného soudnictví a v okamžiku, kdy jsou aktuální. Z pohledu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu považuje Ústavní soud (po 1. 7. 2004) využití institutu "návrhu na určení lhůty" za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy, neboť jde o institut, který svým smyslem a účelem je přiléhavým a efektivním prostředkem nápravy (k tomu srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 180/04 ze dne 17. 8. 2004, N 112/34 SbNU 157, nález sp. zn. III. ÚS 2979/09 ze dne 13. 5. 2010, N 107/57 SbNU 377,nález sp. zn. I. ÚS 2427/11 ze dne 15. 2. 2012, N 33/64 SbNU 349, usnesení sp. zn. I. ÚS 2966/10 ze dne 31. 1. 2011, usnesení sp. zn. I. ÚS 3245/11 ze dne 15. 11. 2011, usnesení sp. zn. III. ÚS 2875/12 ze dne 19. 12. 2012 a další dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz).
K dotazu Ústavního soudu stěžovatelé v podání ze dne 5. 4. 2016 sdělili, že návrh ve smyslu ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích v řízení neuplatnili. Uvedli, že i přes jejich aktivní přístup Krajský soud v Českých Budějovicích nekonal, na čemž by dle jejich přesvědčení výzva k určení lhůty k provedení procesního úkonu nic nezměnila.
Jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, přípustnost ústavní stížnosti v případě tvrzených průtahů v probíhajícím řízení je striktně vázána na předcházející využití postupu podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích. Tato podmínka platí i v projednávané věci, a proto usilují-li stěžovatelé o ochranu svých ústavně zaručených práv, je třeba, aby tak činili stanoveným procesním postupem.
K jejich přesvědčení o bezúčelnosti takového postupu je třeba uvést, že pokud stěžovatel využije všechny procesní prostředky poskytnuté právním řádem, aby čelil pokračující nečinnosti obecného soudu, konkrétně návrhem na určení procesní lhůty dle §174a zákona o soudech a soudcích, a soud přesto zůstane pasivní, je na Ústavním soudu, aby zvážil svůj zásah. Již dříve totiž judikoval, že je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby jeho principy (zakotvené v Listině a Úmluvě) byly respektovány, přičemž případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži jednotlivce, který od soudu očekává ochranu svých práv v přiměřené době (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94 ze dne 14. 9. 1994, N 42/2 SbNU 35). Uvedené lze beze zbytku vztáhnout i na okolnosti, kterými Krajský soud v Českých Budějovicích "omlouvá" svoji nečinnost.
S ohledem na zjištěnou nepřípustnost ústavní stížnosti ve vztahu k tvrzeným průtahům v řízení o žádosti o propuštění stěžovatelů z předběžné vazby se Ústavní soud nezabýval návrhem na jejich propuštění z vazby na svobodu.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2016
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka