ECLI:CZ:US:2016:2.US.770.16.1
sp. zn. II. ÚS 770/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelek L. J., D. J., L. J.-2 a A. J., všech zastoupených JUDr. Pavlou Nechanickou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 25 Cdo 2458/2013-474, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 3. 2016, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadly stěžovatelky v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelky v ústavní stížnosti vyjadřují své přesvědčení, že v řízení před soudy prokázaly, že k úmrtí jejich manžela, otce a bratra V. J. došlo v příčinné souvislosti s provedením lékařského zákroku ze strany Nemocnice Podlesí, Konská 453, Třinec, dále jen ("žalovaná"), když byl jmenovanému proveden plánovaný zákrok spočívající v katetrové ablaci srdce pro srdeční arytmii, kterou trpěl. V. J. zemřel následného dne 1. 10. 2005 na koronární jednotce žalované z důvodu krvácení do osrdečníku s následnou srdeční tamponádou. Z výsledků znaleckého prokazování dle stěžovatelek vyplývá, že příčinou krvácení bylo proděravění srdeční stěny levé srdeční síně v důsledku perforace srdeční stěny v průběhu prováděného zákroku. K perforaci srdeční tkáně v daném případě mohlo přitom dojít buď mechanickým působením katetru, tj. protržením svaloviny, nebo termickým působením katetru, když při tomto zákroku dochází k přenosu tepelné energie a větším působením mohlo dojít k propálení tkáně, jež vzhledem k malému rozsahu nebyla při provedení zákroku hned patrna. Ze závěrů znalce MUDr. Štefana i z výslechu svědka MUDr. Fialy vyplynulo, že pravděpodobnější příčinou ruptury srdeční svaloviny bylo v daném případě právě termické působení katetru, tedy použitého přístroje. Stěžovatelky nesouhlasí se závěry dovolacího soudu, který na rozdíl od odvolacího soudu dospěl k odlišnému právnímu posouzení věci, a to že v daném případě nedošlo na straně žalované ke vzniku odpovědnosti podle §421a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "občanský zákoník"), a odmítl úvahu odvolacího soudu o tom, že smrt pacienta byla způsobena v důsledku povahy operačního zákroku. Nejvyšší soud upozornil, že citované ustanovení hovoří výslovně o okolnostech majících původ v povaze použité věci, nikoli tedy v povaze zvoleného výkonu, takže samotné riziko či komplikace plynoucí z povahy provedení zákroku, aniž by se projevily vlastnosti použitého nástroje, přístroje, apod. nezakládá odpovědnostní vztah, jenž by odůvodnil nárok na náhradu škody. Stěžovatelky spatřují porušení práva na spravedlivý proces v tom, že Nejvyšší soud jednak interpretoval nesprávně §421 a občanského zákoníku, ale zejména nevzal v úvahu skutečnost, že příčinou poškození zdraví byla v dané věci právě okolnost mající původ v povaze použitého přístroje. Stěžovatelky poukazují na to, že Nejvyšší soud citovaným závěrem odporuje svým názorům vysloveným dříve v analogických věcech. V této souvislosti poukazují stěžovatelky zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006 sp. zn. 25 Cdo 1129/2005, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, se rozumí také ty souvislosti, které jsou vyvolány obecně užívanou technologií operativního zákroku, dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2046/2007, ve kterém dospěl k závěru, že pro závěr, že škoda má původ v povaze použitého přístroje, není významné, jde-li o důsledky rizika, které je s použitím takového přístroje či věci obecně či obvykle spojeno, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 2543/2010, podle kterého odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze věci, jichž bylo použito při plnění závazku podle §421a občanského zákoníku, je uplatňována u škod, způsobených určitými věcmi, jednáním nebo procesy, představujícími pro svou nebezpečnost zdroj zvýšeného rizika, které nelze ani při vynaložení veškeré odborné péče plně zvládnout. O takovou odpovědnost zdravotnického zařízení půjde tehdy, byly-li vyvolávajícím činitelem poškození zdraví pacienta vlastnosti přístroje použitého při operačním zákroku.
3. Z obsahu spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 14 C 88/2007, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 31. 8. 2012, č. j. 14 C 88/2007-394, zamítl žalobu, kterou se stěžovatelky jakožto pozůstalé domáhaly zaplacení částky v celkové výši 895 000 Kč z titulu náhrady škody na zdraví způsobené V. J. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 2. 2013, č. j. 8 Co 1/2013-433, ve spojení s usnesením ze dne 4. 2. 2013, č. j. 8 Co 1/2013-439, rozhodnutí soudu prvního stupně v části, kterou byla zamítnuta žaloba na zaplacení úroků z prodlení za dobu od 22. 1. 2007 do 9. 8. 2008, potvrdil, zčásti změnil tak, že žalované se ukládá zaplatit stěžovatelkám částku v celkové výši 895 000 Kč. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu byl rozsudek odvolacího soudu ve věci samé změněn tak, že se potvrzuje rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 8. 2012, č. j. 14 C 88/2007-394, ve výroku o zamítnutí žaloby.
4. Po přezkoumání předložených listinných důkazů, vyžádaného spisového materiálu a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelek je zjevně neopodstatněný, neboť je zřejmé, že k tvrzenému porušení jejich ústavně zaručených práv namítaným postupem Nejvyššího soudu nedošlo.
5. Především je nutné konstatovat, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice se způsobem interpretace a následné aplikace podústavního práva obecnými soudy. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není vrcholem soustavy soudů a že zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 Ústavy České republiky). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na straně druhé opakovaně připustil, že jeho pravomoc zasáhnout do rozhodování obecných soudů je dána, jestliže jejich interpretace právních předpisů byla natolik extrémní, že vybočila z mezí hlavy páté Listiny a zasáhla tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Jinak řečeno, pokud stěžovatelky namítají, že obecné soudy aplikovaly nesprávným způsobem podústavní právo, může se jím Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky zabývat pouze tehdy, pokud takové porušení znamená současně i porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. To v dané věci připadá v úvahu pouze za situace, že by v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení ze strany obecných soudů byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. v důsledku nerespektování jednoznačné kogentní normy, přepjatého formalizmu, nebo když příslušné závěry obecný soud nezdůvodní vůbec nebo tak učiní zcela nedostatečně, případně uplatní-li důvody, jež evidentně žádnou relevanci nemají [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999 (N 98/15 SbNU 17), nález sp. zn. II. ÚS 444/01 ze dne 30. 10. 2001 (N 163/24 SbNU 197)]. Pochybení daného rázu však Ústavním soudem zjištěno nebylo.
6. Soud prvního stupně provedl ve věci rozsáhlé dokazování mimo jiné lékařskými zprávami, znaleckým posudkem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, výslechem znalců, výpověďmi zaměstnanců žalované (lékařů a zdravotních sester), a dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi vznikem škody na zdraví a okolnostmi majícími původ v povaze přístroje, jehož bylo při zákroku použito, nebyla prokázána, nebylo prokázáno ani porušení povinnosti žalované dle §420 občanského zákoníku. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, po právní stránce však dospěl k odlišnému závěru, že žalovaná za škodu podle §421a občanského zákoníku odpovídá. Odvolací soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1129/2005, podle nějž je odpovědnost dána, jestliže škoda byla způsobena v důsledku kvalifikovaného působení - vlivem okolností, přímo vyplývajících z povahy použitého přístroje a věci. Perforaci srdeční stěny soud kvalifikoval jako důsledek způsobený povahou operačního zákroku a dovodil, že nárok stěžovatelek je opodstatněný.
7. Nejvyšší soud dovodil, že závěr odvolacího soudu o tom, že perforace srdeční stěny, která vedla (dle lékařského hodnocení znalců) k úmrtí V. J., nastala v souvislosti s provedeným operačním zákrokem, a že tedy škoda byla způsobena okolnostmi majícími původ v povaze speciálního přístroje, jehož bylo při operaci použito, představuje právní hodnocení zjištěného skutkového stavu přesahující meze odpovědnosti nastavené ustanovením §421a občanského zákoníku. Nejvyšší soud zdůraznil, že objektivní odpovědnost založená tímto ustanovením vyžaduje prokázání příčinné souvislosti mezi působením charakteristických vlastností přístroje a vzniklou škodou, nejde přitom o samotnou povahu operačního zákroku, nýbrž o působení věci při něm použité tak, že se negativním způsobem projeví její vnitřní povaha či vlastnosti.
8. Ústavní soud konstatuje, že v konkrétní souzené věci není důvodu, aby uvedené závěry Nejvyššího soudu z ústavněprávního hlediska neakceptoval, když je považuje za řádně odůvodněné a přesvědčivé. Nejvyšší soud v odůvodnění svého napadeného rozsudku vysvětlil, že §421a občanského zákoníku zakotvuje odpovědnost za předpokladu, že škoda byla způsobena v důsledku kvalifikované události - vlivem okolností přímo vyplývajících z povahy použitého přístroje či věci. V projednávané věci však skutečnost, že se ruptura po operaci objevila právě v nekrotické tkáni, nelze bez dalšího spojovat s kvalifikovaným působením přístroje. Vytvoření ruptury srdce není při zachování vlastností katetru a při jeho správném použití předpokládaným výsledkem a nestandardní chování přístroje ani nesprávný postup lékařů nebyl v řízení prokázán. Na základě znaleckých posudků lze v daném případě uvažovat o souběhu více možných příčin, jež k následné ruptuře vedly, zejména snížená srážlivost krve pacienta, popř. tenká srdeční svalovina v daném místě. Byť je dle dovolacího soudu v daném případě zřejmé, že bez provedeného zákroku by k úmrtí pacienta pravděpodobně nedošlo, nelze dovodit, že ruptura srdce měla bezprostřední příčinu v okolnostech majících původ v povaze použitého operačního nástroje (katetru). Příčinná souvislost musí být totiž prokázána, pouhá pravděpodobnost, že škoda mohla tvrzeným způsobem vzniknout, nepostačuje.
9. Ústavní soud konstatuje, že shora podaný závěr Nejvyššího soudu dle zjištěného obsahu spisu zcela odpovídá skutkovým okolnostem věci, když ze znaleckého posudku Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařská fakulta se v odpovědi na otázku č. 7 podává, že příčinou úmrtí byla akutní srdeční tamponáda, jejíž příčinou byla ruptura (proděravění) stěny levé předsíně o velikosti 0,1 cm. O příčině ruptury "je možné spekulovat", pravděpodobně však nedošlo k perforaci stěny síně ablačním katetrem v průběhu výkonu, neboť klinické projevy by se objevily ihned nebo později na jednotce intenzivní péče. Dle znaleckého posudku mohlo jít o parciální (částečnou) perforaci stěny síně při manipulaci s katetrem, která postupně progredovala, či termické poškození při radiofrekvenční ablaci, vliv na vznik tamponády srdce mohlo mít také podávání protisrážlivých léků či ztukovění jater, ke kterému dochází při poruchách srážlivosti (odpověď na otázku č. 7). Shodně pak bylo odpovězeno na otázku č. 16 v doplnění znaleckého posudku ze dne 9. 12. 2008, kde se konstatuje, že k perforaci nedošlo přístrojem, pravděpodobný vznik perforace je komplexnější, opětovně je odkazováno na skutečnost, že drobná perforace se obvykle sama uzavře díky srážlivosti krve.
10. Ústavní soud konstatuje, že k výkladu §421a občanského zákoníku existuje bohatá judikatura Nejvyššího soudu, která se dá v podstatě shrnout následovně. Základem objektivní odpovědnosti za škodu ve smyslu §421a občanského zákoníku je jednání (relevantní škodná událost), které spočívá například v použití nástroje, přístroje, podání léku, aplikaci určité látky atd., a toto jednání vyvolá u pacienta poškození jeho zdraví (škodu). Vznikne-li škoda v příčinné souvislosti s takovou okolností, nastupuje objektivní odpovědnost, jíž se na rozdíl od obecné úpravy nelze nijak zprostit. Existence příčinné souvislosti musí být najisto postavena. Pouhá pravděpodobnost, že škoda mohla tvrzeným způsobem vzniknout, nepostačuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4758/2008). Odpovědnost podle ustanovení §421a občanského zákoníku je dána, jestliže konkrétní újma byla způsobena okolnostmi, jež přímo vyplývají z povahy přístroje či věci, jichž bylo použito jako prostředku při poskytnutí zdravotnické služby, tedy i v případě, že použitá věc nebyla vadná, ale právě svou povahou zapříčinila vznik škody. Použitím věci k jejímu účelu při poskytnutí zdravotnické služby se rozumí úkony, které jsou nezbytné pro její řádné fungování, popřípadě dosažení účelu sledovaného jejím užitím (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2543/2010). Posouzení, zda zjištěné okolnosti, jež způsobily poškození zdraví pacienta při lékařském zákroku, mají původ v povaze použitého přístroje, ve smyslu §421a občanského zákoníku není otázkou znaleckou (tedy skutkovou), nýbrž posouzením právním, jež náleží soudu. Pro závěr, zda má škoda původ v povaze použitého přístroje či věci, není významné, jde-li o důsledky rizika, které je s použitím takového přístroje či věci obecně či obvykle spojeno. Není rozhodující ani to, zda bezvadný a funkční přístroj způsobil škodu v důsledku vnějších okolností, zda škodlivé účinky jeho použití jsou známy, nebo zda ke škodě dochází zcela ojediněle (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2046/2007).
11. Ze shora uvedeného je zřejmé, že odpovědnost podle ustanovení §421a občanského zákoníku je dána, pouze bylo-li prokázáno, že konkrétní újma byla způsobena okolnostmi, jež přímo vyplývají z povahy přístroje. Jinými slovy, nelze dovodit, že v případě použití přístroje nastupuje objektivní odpovědnost vždy, je-li dán negativní následek. Právě existence příčinné souvislosti, která musí být najisto postavena, je nepochybně v případě lékařských zákroků zásadní, jedná se přitom o otázku právního posouzení, o které musí učinit závěr soud, který však bude vycházet zejména ze znaleckých posudků. Jak již bylo výše uvedeno, v projednávané věci nebylo prokázáno, že by došlo k ruptuře (nikoli perforaci) stěny levé předsíně mechanickým či termickým působením ablačního katetru, nýbrž byly znaleckým posudkem nastíněny i jiné možné příčiny ruptury (např. porucha srážlivosti krve, ztenčení svaloviny). Pokud jde o možnou příčinu perforace spočívající v nekrotickém postižení tkáně, ta je dle znaleckého posudku cílem zákroku, přičemž drobná perforace se obvykle sama uzavře a zhojí. Došlo-li naopak k následnému proděravění srdeční stěny, nestalo se tak dle znaleckého posudku působením přístroje. Takový skutkový závěr poté posoudil z právního hlediska dovolací soud ve svém napadeném rozsudku tak, že nelze dovodit, že ruptura srdce měla bezprostřední příčinu v okolnostech majících původ v povaze použitého operačního nástroje. Jakkoli se tento závěr může jevit z laického hlediska (ve smyslu medicínském i právním) nelogickým, je třeba si uvědomit, že pokud jde o právní posouzení věci, je zákonem nastavena zvláštní skutková podstata odpovědnosti za škodu podle §421a občanského zákoníku velice přísně, když se této odpovědnosti, která nastane i v případě, že nedošlo k žádnému porušení právní povinnosti, nelze žádným způsobem zprostit. Předpokladem odpovědnosti za škodu totiž není ani porušení právní povinnosti, tím méně pak zavinění, ale jen to, že škoda byla způsobena okolnostmi, jež mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo použito k plnění závazku. Takto široce nastavené pojetí odpovědnosti za škodu eliminují zákonem stanovené předpoklady jejího vzniku, a to a) použití přístroje nebo jiné věci k plnění závazku, b) škoda, c) příčinná souvislost mezi a) a b), tedy to, že škoda byla způsobena právě okolnostmi, jež mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo k plnění závazku použito. Objektivní odpovědnost ve smyslu §421a občanského zákoníku tedy neznamená odpovědnost za všech okolností, nýbrž pouze tehdy, jsou-li splněny všechny její zákonné podmínky. Pokud některá z podmínek chybí, nelze, jak tomu bylo v projednávané věci, žalovanou k náhradě škody zavázat. V této souvislosti poukazuje Ústavní soud na své usnesení sp. zn. II. ÚS 1564/15 ze dne 17. 7. 2015, ve kterém konstatoval, že "přes neustálý pokrok lékařské vědy se nelze domnívat, že vyřešení jakéhokoli zdravotního problému je nyní samozřejmostí a každá operace pouhou formalitou. Operace nadále představuje závažný zásah do lidského organismu; každý člověk je přitom jedinečný a může mít takové predispozice, které nelze před operací (ani během ní) rozpoznat. I proto jsou pacienti seznamováni s riziky konkrétních zákroků a obvykle je v konečném důsledku právě na nich, aby (i s ohledem na odbornou radu lékaře) zvážili jednotlivá rizika a učinili rozhodnutí, zda daný zákrok podstoupí, či nikoli. Je spravedlivé, pokud zdravotnické zařízení odpovídá za škodu, k níž došlo v důsledku postupu non lege artis. Zákonodárce dále v §421a starého občanského zákoníku stanovil odpovědnost i za škodu způsobenou okolnostmi majícími původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo použito při plnění závazku. Pokud ovšem výše uvedené podmínky naplněny nejsou, odpovědnost zdravotnického zařízení není dána, přičemž se Ústavní soud nedomnívá, že by tento závěr byl v rozporu se zásadami spravedlnosti."
12. Ústavní soud uzavírá, že byť si je vědom hluboké ztráty, která stěžovatelky smrtí jejich manžela, otce a bratra postihla, nemůže za daných okolností ústavní stížnost posoudit jinak než jako zjevně neopodstatněnou, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2016
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu