ECLI:CZ:US:2016:3.US.1689.16.1
sp. zn. III. ÚS 1689/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Miroslava Dokupila a 2. REALITY - X64 CZ s. r. o., sídlem Jateční 178/34, Ústí nad Labem, obou zastoupených JUDr. Dušanem Ažaltovičem, advokátem, sídlem Potočná 41/109, Trenčín - Opatová, Slovenská republika (se zmocněncem pro doručování písemností JUDr. Antonínem Blažkem, advokátem, sídlem V Grni 759, Kunovice), proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. března 2016 č. j. 9 C 180/2015-119, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé napadli shora označené soudní rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Současně stěžovatelé požádali Ústavní soud, aby ústavní stížnost projednal s ohledem na ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nevyčerpali všechny prostředky k ochraně svého práva, které procesní právo skýtá, kdy proti napadenému rozsudku je přípustné odvolání a proti rozhodnutí o odvolání lze podat dovolání.
3. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči byla zamítnuta žaloba stěžovatelů proti žalované PERFECT INVEST, a. s., na určení, že mezi účastníky neexistuje právní vztah ze smlouvy o úvěru č. 111211 ze dne 24. 8. 2011, a stěžovatelům bylo uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 16 186 Kč.
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), načež dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.
6. Jak sami stěžovatelé zmínili, souzená ústavní stížnost je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, neboť nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytoval (mezi které nutno v prvé řadě počítat odvolání). Pokud se stěžovatelé dovolávají §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, použití tohoto ustanovení v souzené věci nepřipadá v úvahu. Na základě sdělení Okresního soudu v Třebíči totiž bylo zjištěno, že napadený rozsudek dosud nenabyl právní moci, neboť jej stěžovatelé napadli odvoláním, takže jednak není splněna podmínka, že ústavní stížnost musí směřovat proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci [srov. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a jednak podmínka, že musí jít o rozhodnutí "konečné" [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2001 sp. zn. IV. ÚS 333/01 (U 28/23 SbNU 353) a ze dne 5. 9. 2001 usnesení sp. zn. I. ÚS 339/01 (U 33/23 SbNU 383)], neboť soudní řízení na základě stěžovateli podaného odvolání dále probíhá a tzv. souběžné rozhodování Ústavního soudu a jiného orgánu veřejné moci je možné pouze za podmínek stanovených §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Z tohoto důvodu, protože nebylo možno ani předběžně posuzovat splnění obsahové podmínky pro uplatnění právě citovaného ustanovení (srov. k tomu Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck 2007, s. 581-582), bylo o věci rozhodnuto soudcem zpravodajem.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2016
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu