ECLI:CZ:US:2016:3.US.1695.16.1
sp. zn. III. ÚS 1695/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. O. S. Karviná, z. s., sídlem nám. Ondry Foltýna 15/45, Staré Město, Karviná, zastoupené Mgr. Pavlem Černým, advokátem sídlem Údolní 33, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. března 2016 č. j. 22 A 14/2016 - 36, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Českého báňského úřadu, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 5. 2016, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V ústavní stížnosti stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud jeho ústavní stížnost projednal přednostně jako naléhavou ve smyslu §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
2. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 3. 3. 2016 č. j. 22 A 14/2016-36 rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného Českého báňského úřadu ze dne 23. 11. 2015 č. j. SBS 31344/2015/ČBU-21/1, ve věci povolení hornické činnosti, tak, že žalobě se nepřiznává odkladný účinek.
II.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do jeho práva na příznivé životní prostředí, dále k porušení práva na spravedlivý proces v důsledku neodůvodněného odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe soudů a dále stěžovatel namítá nedostatečné odůvodnění napadeného usnesení.
III.
4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní podmínky jejího meritorního projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
5. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.
6. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 615/03, sp. zn. II. ÚS 1179/10, sp. zn. I. ÚS 3304/10, dostupná na http://nalus.usoud.cz/, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná) konstatoval, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem.
7. Ústavní stížnost lze zpravidla podat až po pravomocném rozhodnutí o věci samé, tj. proti konečným a pravomocným meritorním rozhodnutím, nikoli proti dílčím procesním rozhodnutím, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány, pokud zákon takové prostředky vůbec předvídá (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 292/05, U 23/38 SbNU 587).
8. Dílčí rozhodnutí soudu či jiných orgánů veřejné moci, zejména rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení či nařizuje předběžné opatření, jsou tedy napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat jinými prostředky nebo v jiném řízení a (nebo) zasahují-li nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) do základních práv a svobod stěžovatele.
9. V ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti rozhodnutí krajského soudu, kterým nebyl přiznán žalobě stěžovatele odkladný účinek.
10. Ústavní soud se k povaze rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě vyjádřil v celé řadě usnesení (např. sp. zn. I. ÚS 2636/07, sp. zn. II. ÚS 1269/07, sp. zn. III. ÚS 665/06, sp. zn. III. ÚS 1972/07 nebo III. ÚS 2263/08) tak, že jde o rozhodnutí, které je dle své povahy dočasné, neboť má pouze omezené trvání a není-li zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Jde tedy toliko o procesní rozhodnutí, které bylo vydáno jakožto dílčí opatření v rámci řízení, přičemž jeho účel a smysl je jen procesní. Závěry vyjádřené v těchto rozhodnutích představují stabilní judikaturu, jíž se Ústavní soud řídil i v souzené věci.
11. Konkrétně k povaze rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku správní žalobě se vyjádřil Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 665/06 tak, že jde o "rozhodnutí zatímní povahy, které bude v průběhu řízení nebo po jeho skončení změněno či zrušeno (srov. §73 odst. 3, 4 s. ř. s.)", a proto nejde o rozhodnutí, "proti kterému by nebylo možno použít dalších prostředků. Za takovýto prostředek v uvažovaném smyslu je totiž třeba pokládat projednání věci samé a rozhodnutí". Z toho Ústavní soud dovodil, že "rozhodnutí správního soudu o odkladném účinku žaloby nemůže být zásadně pokládáno za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná". Posuzovaná ústavní stížnost "tedy v podstatě brojí ... proti rozhodnutí ve věci, o které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno (srov. přiměřeně usnesení III. ÚS 119/98, Sb.n.u.ÚS, sv. 12, str. 489)". Ústavní soud nemá důvod se od těchto závěrů odchýlit a v nyní posuzované věci rozhodnout jinak.
12. Ústavní soud je toho názoru, že v projednávané věci ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, jehož účel a smysl je jen procesní (navíc tímto rozhodnutím žalobě odkladný účinek přiznán nebyl), a nikoli tedy proti konečnému rozhodnutí ve věci samé, jež je již procesními prostředky nenapravitelné a může jím dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod účastníka.
13. Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel má nadále možnost domoci se svých práv v řízení před obecnými soudy a doposud tak nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
14. V souladu s ust. §75 odst. 1 věty před středníkem zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
15. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný, neboť neshledal důvod k postupu podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
16. O podané ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud bezodkladně po jejím obdržení, a proto nerozhodoval samostatným rozhodnutím o návrhu stěžovatele na přednostní projednání věci.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2016
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj