ECLI:CZ:US:2016:3.US.2331.16.1
sp. zn. III. ÚS 2331/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele P. A., t. č. Věznice Valdice, zastoupeného JUDr. Tomášem Kaplanem, advokátem, sídlem Havlíčkova 404/2, Hradec Králové, proti jinému zásahu orgánů veřejné moci - postupu a nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Územního odboru Sokolov, a Generální inspekce bezpečnostních sborů, 14. oddělení - pracoviště Karlovy Vary, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, vycházející z čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud rozhodl tak, že 1/ zásahem Policie České republiky při výkonu střežení nad jeho osobou ve dnech 11. 12. 2012 až 13. 12. 2012 bylo porušeno základní právo stěžovatele nebýt podroben ponižujícímu zacházení podle čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a 2/ rozhodnutím Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 23. 2. 2016 č. j. GI-K132-5/2016 bylo porušeno základní právo stěžovatele na účinné vyšetřování vyplývající z čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 a 13 Úmluvy.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že ve dnech 11. 12. 2012 až 13. 12. 2012 docházelo ze strany nezjištěných příslušníků Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Územního odboru Sokolov, k jeho fyzickému napadání, ponižování lidské důstojnosti, rasistickým urážkám a nepřiměřenému užití donucovacích prostředků.
3. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky dle zákona o Ústavním soudu, tedy mimo jiné též to, zda byla podána včas.
4. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je možno podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy bylo doručeno rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práv poskytuje, případně dnem, v němž nastala okolnost v podobě jiného zásahu orgánu veřejné moci, který je předmětem ústavní stížnosti.
5. Ústavní soud v usnesení ze dne 22. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2486/14 v odst. 21 a 22 konstatoval, že "[v] případě osob, které brojí proti odložení jejich trestního oznámení, Ústavní soud standardně akceptuje jako včas podané ústavní stížnosti napadající odmítnutí státním zástupcem stížnosti podané proti usnesení o odložení věci (srov. např. usnesení ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 2886/13 či usnesení ze dne 26. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 4019/13). V případech, kdy trestní oznámení není odloženo usnesením, pak akceptuje ústavní stížnosti proti postupu nejbližšího nadřízeného orgánu při projednávání podnětu k výkonu dohledu (srov. např. usnesení ze dne 24. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 4621/12). Lze také akceptovat jako ve lhůtě podané ústavní stížnosti proti výkonu dohledu nejbližšího nadřízeného státního zastupitelství, které je ještě oprávněno posuzovat meritorně rozhodnutí nižšího státního zastupitelství (srov. např. usnesení ze dne 30. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 2343/14)".
6. Ústavní soud z vyžádaného spisu Generální inspekce bezpečnostních sborů, 14. oddělení - pracoviště Karlovy Vary sp. zn. GI-K-1350/2014 zjistil, že stěžovatel obdobné výtky týkající se postupu příslušníků Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Územního odboru Sokolov, adresoval Generální inspekci bezpečnostních sborů již podáními ze dne 4. 8. 2014 a 9. 10. 2014. Krajské státní zastupitelství v Plzni dne 29. 10. 2014 vzalo zpět svůj pokyn ze dne 16. 10. 2014 č. j. 2 KZN 139/2014-20, kterým původně Generální inspekci bezpečnostních sborů uložilo zahájit úkony trestního řízení (spis, č. l. 128). Generální inspekce bezpečnostních sborů dne 20. 10. 2014 postoupila věc k dalšímu opatření (tamtéž, č. l. 129). Tentýž orgán vyrozuměním ze dne 17. 10. 2014 č. j. GI-K-1350-16/2014 stěžovateli sdělil, že jeho podání bude uloženo bez dalšího opatření vůči příslušníkům Policie České republiky.
7. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení §72 odst. 3 téhož zákona ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
8. Posledním opravným prostředkem byl v dané věci podnět k výkonu dohledu adresovaný Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni; stěžovatel byl s výsledky vyšetřování obeznámen dne 24. 10. 2014 (spis, č. l. 132 p. v.). Jestliže ústavní stížnost byla podána až dne 18. 7. 2016, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle citovaného §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně.
9. Stěžovatel se mýlí, jestliže počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti odvozuje až z doručení vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 6. 2016.
10. Řečené platí i pro ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutí Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 23. 2. 2016 č. j. GI-K132-5/2016, respektive nečinnosti tohoto orgánu; srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015 sp. zn. III. ÚS 703/15.
11. V této souvislosti stojí za zaznamenání, že dne 20. 1. 2016 obdržela Generální inspekce bezpečnostních sborů, 14. oddělení - pracoviště Karlovy Vary, podání stěžovatele (zapsané pod sp. zn. GI-K-132/2016), které zahrnovalo - jak bylo řečeno výše - obdobné námitky jako podání ze dne 4. 8. 2014 a 9. 10. 2014. Generální inspekce bezpečnostních sborů úředním záznamem ze dne 23. 2. 2016 č. j. GI-K-132-4/2016 konstatovala, že se s konkretizovanými výhradami vypořádala již ve věci vedené pod sp. zn. GI-K-1350/2014, a proto nebudou ze strany policejního orgánu v předmětných okolnostech konány žádné další kroky, neboť stěžovatel neuvedl žádné nové relevantní skutečnosti. Stěžovatel se domáhal přezkoumání postupu policejního orgánu formou podnětu k výkonu dohledu adresovanému Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni. Uvedené státní zastupitelství postup policejního orgánu přezkoumalo a dospělo k závěru, že nedošlo k žádnému pochybení, když jeho postup byl ve všech směrech v souladu se zákonem a jeho závěry odpovídaly výsledkům provedeného šetření (vyrozumění ze dne 25. 4. 2016 č. j. 2 KZN 3003/2016-10). Stěžovatel následně podal podnět k výkonu dohledu Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, přičemž toto nejbližší nadřízené státní zastupitelství shledalo vyrozumění krajského státního zastupitelství za důvodné a nevyžadující další opatření.
12. Jde tudíž o opakované negativní vyřízení stěžovatelových podnětů.
13. Nelze akceptovat ani úvahu, že údajně protiústavní zásah v době podání ústavní stížnosti stále ještě trvá, a že tudíž lhůta k podání ústavní stížnosti ještě nezačala běžet. Taková představa je nesprávná. Samotná skutečnost, že orgány činné v trestním řízení nereagovaly na stěžovatelovy podněty způsobem jím požadovaným [obdobně jako kupř. případ, kdy mají ve své dispozici předměty (listiny) zajištěné při prohlídce jiných prostor a (možná) je hodlají použít jako důkazy v probíhajícím trestním řízení; srov. usnesení ze dne 14. 5. 2013 sp. zn. III. ÚS 1934/11], nemůže být posuzována jako trvající protiústavní zásah, vyvolávající nepřetržité stavení lhůty k podání ústavní stížnosti. Již s ohledem na princip právní jistoty a na zásadu vigilantibus iura scripta sunt ("právo přeje bdělým, nechť každý si střeží svá práva") je třeba trvat na požadavku, aby ten, kdo se cítí být poškozován údajným protiprávním zásahem, dbal o vznesení svých námitek co nejdříve; právě k tomu slouží zákonné lhůty k uplatnění opravných prostředků a jiných nápravných postupů.
14. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2016
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj