ECLI:CZ:US:2016:3.US.3685.15.1
sp. zn. III. ÚS 3685/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky CZT a. s., sídlem Lísková 1513, Čáslav, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, sídlem Šaldova 34/466, Praha 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. prosince 2014 č. j. 8 Afs 17/2013-179, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. října 2015 č. j. 30 Af 6/2011-542, ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. listopadu 2015 č. j. 30 Af 6/2011-632, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její vlastnické právo, právo na podnikání a právo na spravedlivý proces. Namítá též porušení čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 4, čl. 10, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených soudních rozhodnutí se podává, že stěžovatelce byla Celním úřadem v Pardubicích (dále jen "správce daně") několika platebními výměry ze dne 21. 11. 2007 doměřena spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období únor, březen, duben, květen, červen, srpen, září a říjen roku 2006.
3. Rozhodnutími Celního ředitelství v Praze (dále jen "odvolací správní orgán") ze dne 12. 11. 2008 byly částečně změněny výroky dodatečných platebních výměrů a ve zbytku byla napadená rozhodnutí potvrzena. K žalobám stěžovatelky proti rozhodnutím odvolacího správního orgánu Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozsudky ze dne 28. 1. 2010 tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu správnímu orgánu (od 1. 1. 2013 postavení tohoto orgánu zaujal vedlejší účastník řízení) k dalšímu řízení. Ten rozhodnutími ze dne 22. 12. 2010 částečně změnil výroky dodatečných platebních výměrů.
4. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu pak stěžovatelka opět napadla žalobami, o nichž ve spojené věci rozhodl krajský soud dne 29. 1. 2013 č. j. 30 Af 6/2011-334 tak, že napadená rozhodnutí odvolacího správního orgánu zrušil pro nezákonnost vyměření spotřební daně; dospěl k závěru, že tabákové výrobky Gullivers Standard, Gullivers Extra a Merlin jsou doutníky, nikoli tabák ke kouření.
5. Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud uvedený rozsudek krajského soudu zrušil napadeným rozsudkem ze dne 19. 12. 2014 č. j. 8 Afs 17/2013-179 a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť podle jeho právního názoru v daném případě nebylo možné použít vyhlášku č. 344/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky na tabákové výrobky, a dále že tabákové výrobky Gullivers Extra nesplňují formální podmínky pro doutníky.
6. Následně krajský soud rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že výrokem I zrušil rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 22. 12. 2010 č. j. 2693-3/2010-060100-21, 2698-3/2010-060100-21, 2820-3/2010-060100-21,
2820-4/2010-060100-21 a 2822-3/2010-060100-21, a vrátil mu tyto věci k dalšímu řízení. Výrokem II zrušil rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 22. 12. 2010 č. j.
2677-3/2010-060100-21, ve výroku, kterým byla stěžovateli vyměřena spotřební daň z tabákového výrobku Merlin za zdaňovací období březen 2006 ve výši
2 416 329 Kč, a v tomto rozsahu vrátil věc odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení; ve zbytku žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl. Výrokem III zrušil rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 22. 12. 2010 č. j. 2678-3/2010-060100-21, ve výrocích, kterými byla stěžovatelce vyměřena spotřební daň z tabákových výrobků Merlin a Gullivers Standard za zdaňovací období duben 2006 ve výši 3 983 100 Kč a 1 466 162 Kč, a v tomto rozsahu vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení; ve zbytku žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl. Výrokem IV zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2010 č. j. 2694-3/2010-060100-21. Výrokem V rozhodl o vrácení soudního poplatku a výrokem VI o nákladech řízení.
II.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka v rozsáhlé ústavní stížnosti vyjádřila svůj nesouhlas s výkladem správních soudů, že pro stanovení spotřební daně je rozhodná definice doutníků v §101 odst. 3 písm. b) a odst. 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 30. 4. 2011, a že podmínky stanovené vyhláškou č. 344/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky na tabákové výrobky, ve znění účinném do 31. 12. 2012, nebyly pro stanovení spotřební daně samy o sobě rozhodné. Stěžovatelka považuje tento výklad za vybočující z ústavních kautel, neboť jím je porušena jednota právního řádu a jeho bezrozpornost, princip předvídatelnosti a právní jistoty, legitimního očekávání, jakož i víra ve správnost jednání a rozhodování orgánů veřejné moci. V důsledku tohoto výkladu bylo popřeno vlastnické právo stěžovatelky a zasaženo do jejího práva provozovat hospodářskou činnost.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti cituje relevantní znění zákona o spotřebních daních a vyhlášky č. 344/2003 Sb. Má za to, že oba právní předpisy shodným způsobem upravují druhy tabákových výrobků (cigarety, doutníky a cigarillos, tabák ke kouření a ostatní tabák), jak má tabákový výrobek vypadat (v tomto případě doutník) a použití i jiných složek (látek) než tabáku. Jediný rozdíl spatřuje v tom, že zákon o spotřebních daních slouží pro účely stanovení daně (rozlišení tabákového výrobku z hlediska jeho daňového zařazení) a vyhláška č. 344/2003 Sb. slouží k určení, jak má doutník vypadat a z čeho jej lze vyrábět, resp. co vše lze pro jeho výrobu použít. Stěžovatelka je přesvědčena, že zákon o spotřebních daních a vyhláška č. 344/2003 Sb. spolu úzce souvisejí. Popření principu právní jistoty, předvídatelnosti práva a legitimního očekávání spatřuje stěžovatelka v tom, že při splnění podmínek dle jednoho právního předpisu (vyhláška č. 344/2003 Sb.) jde o porušení jiného právního předpisu (zákon o spotřebních daních). Stěžovatelka poukazuje na princip in dubio mitius a výklad provedený správními soudy považuje za hrubě nespravedlivý a přepjatě formalistický.
9. Stěžovatelka poukazuje na názor Nejvyššího správního soudu a krajského soudu, že ze zákonné úpravy nelze dovodit, že by v případě doutníků obsahujících tabákovou náplň mohl být vázací list tvořen jiným než tam definovaným materiálem, např. papírem. Protože výrobek Gullivers Extra má vázací list vyroben z papíru a pouze krycí list je zhotoven z tabákového listu, nesplňuje podle správních soudů požadavky §101 odst. 3 písm. b), resp. §101 odst. 5 zákona o spotřebních daních. Oproti tomu stěžovatelka je toho názoru, že tabákový výrobek Gullivers Extra je tabákovým smotkem, který je způsobilý ke kouření v daném stavu, byť musí být před kouřením na jedné straně oříznut. Pokud tedy byl použit např. celulózový papír nebo celulózová pletenina, která pevně držela (ovinula) drcenou tabákovou směs, a ta byla následně ovinuta listem ze surového tabáku, jde stále o doutník.
10. Porušení svého práva na spravedlivý proces stěžovatelka spatřuje v tom, že krajský soud se nijak nezabýval jí předloženým znaleckým posudkem č. 06-01/2015 ze dne 12. 9. 2015, vypracovaným soudním znalcem Petrem Hákem. Krajský soud i kasační soud pak zcela pominuly důkaz stanoviskem Vrchního finančního ředitelství Hamburk, Celně technického a zkušebního ústavu, vyjádřeným v dopise č. j.
V 1203 B - A 520/06 - T 21. Toto stanovisko je součástí daňového spisu a stěžovatelka na něj poukázala též v žalobě a vychází ze závěru, že Gullivers Extra je doutník.
11. Stěžovatelka se domnívá, že Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti evidentně prováděl dokazování, a to i závaznými informacemi o sazebním zařazení, byť opominul stanovisko německých celních orgánů. Provedením těchto důkazů se Nejvyšší správní soud dle stěžovatelky odklonil od právního názoru krajského soudu a v takovém případě měl postupovat dle §118a o. s. ř., tj. měl dát příležitost účastníkům, aby se k provedenému hodnocení vyjádřili, včetně důkazů, z nichž kasační soud vycházel. Pokud je totiž krajský soud právním názorem kasačního soudu vázán (§110 odst. 4 s. ř. s.) a kasační soud stěžovatelce neumožnil vyjádřit se k odlišnému právnímu názoru, došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Podle názoru stěžovatelky omezení podle §109 odst. 5 s. ř. s. neplatí pro důkazy, které podporují právní názor účastníka, což je případ, o který šlo v posuzované věci. Stěžovatelka poukazuje na to, že v řízení před krajským soudem předložila důkazy jako výpisy z webových stránek Státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále jen "SZPI"), Celní správy České republiky, publikaci o tabáku, kterou vydal vedlejší účastník, a informaci z Úřadu vlády České republiky ohledně důvodové zprávy k vyhlášce č. 344/2003 Sb. Tyto důkazy nemohla v řízení před kasačním soudem použít za situace, kdy ten se rozhodl od právního názoru stěžovatelky a krajského soudu ohledně tabákových výrobků Gullivers Extra odklonit. Krajský soud se v rozsudku k těmto důkazům vůbec nevyjádřil. Pokud by se jimi zabýval a shledal je relevantními, nemusel podle stěžovatelky respektovat právní názor kasačního soudu.
12. Dále stěžovatelka poukazuje na to, že kasační soud se vůbec nezabýval druhem použitého papíru či jeho barvou, vše stručně shrnul pojmem "papír", krajský soud pak jen odkázal na znalecký posudek Petra Haka č. 06-01/2015 (s. 73 rozsudku). Stěžovatelka nemůže souhlasit s tím, že v původním řízení bylo spolehlivě prokázáno, že vázací list výrobku Gullivers Extra tvoří "papír". Stěžovatelka má za to, že kasační soud zaměřil dokazování na "papír", neboť žádný z posudků předložených účastníky řízení se onou charakteristikou použitého "papíru" vůbec nezabýval, ani jej blíže nezkoumal. Krajský soud neprovedl jí navržené důkazy (kopie oznámení stěžovatelky ze dne 12. 12. 2006, adresovaného SZPI, které mj. obsahuje výčet složek, jež použila při výrobě doutníků uvedených na trh v roce 2006, tj. Gullivers a Merlin, znalecký posudek č. 1/29/2015 od znalce Jaroslava Staňka). Stěžovatelka se domnívá, že kasační soud mohl a měl vyzvat strany, aby se k jeho hodnocení či uvažovanému směru dokazování vyjádřily, za tím účelem mohl a měl nařídit jednání a předvolat znalce, od nichž mohl žádat vysvětlení. Pokud tak neučinil, došlo k narušení předvídatelnosti soudního rozhodování a porušení zákazu překvapivosti soudního rozhodnutí. Napadené rozhodnutí krajského soudu považuje stěžovatelka rovněž za nepřezkoumatelné v části týkající se přípustnosti jiných látek než tabáku v doutnících (s. 73-74 rozsudku krajského soudu), neboť z rozsudku kasačního soudu, jímž je krajský soud vázán, podle stěžovatelky nevyplývá, zda "papír" je či není tzv. jinou látkou dle §101 odst. 5 zákona o spotřebních daních.
13. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 10. 3. 2016 stěžovatelka rozvinula svoji argumentaci stran nutnosti aplikace vyhlášky č. 344/2003 Sb. při výrobě tabákových výrobků (doutníků), když odkázala na odbornou publikaci autorů Kotenová, B., Petrová, P. a Tomíček, M. Zákon o spotřebních daních. Komentář. 2. aktualizované vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2015, v němž je u komentáře k §101 (s. 428) odkazováno právě na vyhlášku č. 344/2003 Sb. Tento právní předpis je tedy dle stěžovatelky vnímán jako neoddělitelná součást daňového práva (spotřebních daní).
14. V dalším doplnění ústavní stížnosti ze dne 17. 8. 2016 stěžovatelka uvedla, že v projednávaném případě dle jejího mínění došlo k uplynutí lhůty pro stanovení daně podle §148 odst. 1 daňového řádu, což podrobně rozvedla. Ústavní soud nicméně nepovažuje za nutné - z důvodů níže uvedených v odůvodnění tohoto usnesení - zde argumentaci stěžovatelky v tomto směru blíže předestírat.
III.
Procesní předpoklady projednání návrhu
15. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
16. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutí krajského soudu, jímž tento soud rozhodoval znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, a zároveň podala opětovnou kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí krajského soudu. Tuto kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 23. 2. 2016 č. j. 8 Afs 173/2015-127 odmítl jako nepřípustnou, o čemž stěžovatelka uvědomila Ústavní soud v doplnění ústavní stížnosti. Ústavní soud nevyžaduje, aby účastníci řízení před správními soudy podávali kasační stížnost v případech, kdy by předmětem řízení o kasační stížnosti mělo být opětovné posouzení otázek v dané věci již vyřešených; taková kasační stížnost je ze zákona nepřípustná a nejde proto o procesní prostředek, který zákon poskytuje stěžovatelce k ochraně jejího práva (srov. např. usnesení ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. IV. ÚS 47/06, ze dne 12. 2. 2013 sp. zn. III. ÚS 1936/12, ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. II. ÚS 3617/13, ze dne 29. 4. 2014 sp. zn. II. ÚS 446/14 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Lze tedy bez dalšího konstatovat, že ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
17. Stěžovatelka požaduje zrušení napadených rozsudků Nejvyššího správního soudu a krajského soudu, ve znění opravného usnesení, jako celku. Napadeným rozsudkem krajského soudu však došlo ve výroku I, výroku II věta první, výroku III věta první, ke zrušení těch rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení či jejich částí, vztahujících se k výrobkům Gullivers Standart a Merlin, a v tomto rozsahu k vrácení věci odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení. Ve vztahu k této části napadeného rozsudku krajského soudu je nutno konstatovat, že za této situace, kdy byla věc vrácena do stadia řízení před správními orgány, princip subsidiarity ústavní stížnosti neumožňuje, aby Ústavní soud v tomto okamžiku do běžícího správního řízení jakkoli zasahoval. Tento prostředek ochrany základních práv lze využít zásadně až za situace, kdy již stěžovatelka nebude mít k dispozici procesní prostředek, jímž by se mohla domoci ochrany svého práva, což ve shora vymezené části napadeného rozsudku dosud nenastalo. I z obsahu ústavní stížnosti lze nicméně dovozovat, že stěžovatelka zjevně brojí toliko proti té části napadeného rozsudku krajského soudu, ve znění opravného usnesení, který má pro ni nepříznivé důsledky v podobě vyměření spotřební daně. Pro pořádek je ovšem nutno konstatovat, že v uvedené části kasačního výroku krajského soudu je nutno ústavní stížnost považovat za nepřípustnou (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
18. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti, jakož i obsah napadených soudních rozhodnutí, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
19. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu nutno vycházet z pravidla, že výklad "podústavního" práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Takové vady Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal.
20. Podstatou projednávané věci byl spor o to, zda výrobky Gulliver Standart, Gulliver Extra a Merlin splňují zákonné podmínky pro to, aby mohly být považovány za doutníky, nebo zda tyto zákonné podmínky nesplňují, a proto je nutno na ně z hlediska sazby spotřební daně nahlížet jako na tabák ke kouření. Krajský soud i Nejvyšší správní soud došly ke shodnému závěru v případě výrobků Gullivers Standart a Merlin, u nichž bylo shledáno naplnění formálních znaků doutníku vymezených v §101 odst. 3 písm. b) zákona o spotřebních daních, jakož i materiálních znaků doutníku, tj. že se "dají kouřit jako takové". Rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení, jež se týkala vyměření spotřební daně u těchto výrobků, byla zrušena, a v tomto rozsahu byla věc vrácena odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení. V případě výrobku Gullivers Extra však dospěl Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku k závěru, že materiální znak doutníku naplněn je, formální znak již ne. Zejména proti tomuto závěru, jímž byl krajský soud při svém rozhodování vázán, stěžovatelka směřuje svoji ústavní stížnost.
21. Podstatou sporu v projednávané věci je výklad tzv. podústavního práva ze strany správních soudů. Z hlediska posouzení ústavnosti napadených rozhodnutí je zejména podstatné, zda výklad a aplikace předpisů tzv. podústavního práva nepředstavují zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. zda nedošlo k nepředvídatelné interpretační libovůli [srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. Takové kvalifikované vady Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal. Ze strany správních soudů nebylo pochyb o aplikaci příslušné právní úpravy (příslušná ustanovení zákona o spotřebních daních) s tím, že byly racionálně osvětleny důvody irelevantnosti vyhlášky č. 344/2003 Sb. z hlediska definičních znaků doutníku pro daňové účely (jedná se totiž o vyhlášku provádějící zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů), takže se neuplatní ani maxima in dubio mitius (přesněji in dubio pro tributario), jejíž aplikace se stěžovatelka (sub 8) dožaduje. K tomu lze ve vztahu k její námitce (viz sub 13) v doplnění ústavní stížnosti poznamenat, že ani z poukazovaného komentáře k §101 zákona o spotřebních daních nelze dovozovat (je-li na vyhlášku č. 344/2003 Sb. odkazováno jako na související právní předpis), že by tato vyhláška byla bez dalšího vnímána jako "neoddělitelná součást daňového práva".
22. Na základě vyjasnění právního základu potom došlo k jeho konkrétní aplikaci na výrobek Gullivers Extra, u něhož (na rozdíl od výrobků Gullivers Standart a Merlin, u nichž byl vázací list tvořen fólií z rekonstituovaného tabáku) byl vázací list vyroben z papíru, což v řízení před správními soudy nebylo zpochybňováno (viz bod 68 napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu). Tento výklad, primárně vycházející z jazykového znění právní úpravy, v komparaci s relevantními právními předpisy Evropské unie, nevykazuje ústavněprávní deficity. Stěžovatelka po Ústavním soudu požaduje, aby přisvědčil jejímu výkladu tzv. podústavního práva (tj. že pokud právní předpisy připouštějí, že doutníky mohou částečně obsahovat i jiné látky, než tabák, je možné vyrábět vázací list doutníku z papíru), k tomu však Ústavní soud - za situace, kdy výklad provedený v napadených soudních rozhodnutích vyhovuje shora vymezeným limitům - povolán není.
23. Nelze přisvědčit názoru stěžovatelky, že by Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti prováděl dokazování (závaznými informacemi o sazebním zařazení), neboť z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že vyšel z důkazů předložených v řízení před správními orgány a krajským soudem, resp. ze skutkového stavu zjištěného v předcházejícím řízení. Domáhá-li se stěžovatelka aplikace §118a občanského soudního řádu v řízení před kasačním soudem, tento požadavek s ohledem na specifika řízení před správními soudy (potažmo kasačního přezkumu), kdy jsou účastníci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve srovnání s civilním řízením v odlišné situaci, uplatňuje se zde zásada dispoziční a zásada koncentrace řízení, popř. kdy je použití občanského soudního řádu ve správním soudnictví dáno toliko "přiměřeně" (§64 soudního řádu správního), nemá oporu v právní úpravě ani judikatuře (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2012 č. j. 1 Afs 23/2012-102, aprobovaný usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. III. ÚS 1253/13). Zásada koncentrace řízení (§109 odst. 5 soudního řádu správního) se pak v řízení o kasační stížnosti bezpochyby uplatní i na důkazy, které podporují právní názor účastníka; ostatně z uvedeného důvodu nemohl kasační soud přihlédnout k důkazům, které stěžovatelka předložila v řízení o kasační stížnosti.
24. Poukázala-li stěžovatelka na nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku krajského soudu v části týkající se přípustnosti jiných látek než tabáku v doutnících, resp. povahy papíru ve výrobku Gullivers Extra, této námitce rovněž nelze přisvědčit, neboť krajský soud se uvedenou námitkou zabýval a ve vztahu k napadenému rozsudku Nejvyššího správního soudu dostatečně odůvodnil její nedůvodnost (viz s. 71 a 72 rozsudku krajského soudu). V této souvislosti se krajský soud stručně zabýval též nově předloženým důkazem - znaleckým posudkem č. 06-01/2015, který však nezpochybnil již prokázaný závěr v původním řízení, tj. že vázací list výrobku Gullivers Extra tvoří papír. Nelze rovněž souhlasit s námitkou stěžovatelky, že by se krajský soud vůbec nevypořádal se stanoviskem německého Celně technického a zkušebního ústavu, neboť na s. 60 napadeného rozsudku se (byť v obecné rovině) zabýval závaznými informacemi a stanovisky zahraničních celních orgánů. Ve vztahu k dalším důkazům, nově předloženým stěžovatelkou v řízení před krajským soudem po zrušujícím rozsudku soudu kasačního, pak krajský soud shrnul, že nezjistil žádnou změnu skutkového stavu či právních poměrů, a proto byl právním názorem Nejvyššího správního soudu v napadeném rozsudku plně vázán. Ostatně stěžovatelka ani netvrdila, že by poukazovanými důkazy (výpisy z webových stránek SZPI, publikace o tabáku vedlejšího účastníka řízení či informací z Úřadu vlády České republiky ohledně důvodové zprávy k vyhlášce č. 344/2003 Sb.) měly být přijaté skutkové závěry (tj. že vázací list posuzovaného výrobku Gullivers Extra tvoří papír) zpochybněny. K tomu nutno připomenout, že Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat provedené hodnocení důkazů (resp. přezkum takového hodnocení provedeného příslušným správním orgánem), a to ani v případě, kdy by se s tímto hodnocením neztotožňoval. Výjimku z tohoto přístupu by mohlo založit jedině porušení pravidel příslušných procesních předpisů, což však v posuzovaném případě Ústavní soud neshledal.
25. S ohledem na zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti (viz §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) se nebylo možno zabývat námitkou stěžovatelky, týkající se prekluze lhůty pro stanovení daně, neboť byla poprvé uplatněna až v řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud je garantem ústavnosti, nikoli další instancí soudního řízení, nemůže tak učinit tuto námitku předmětem svého přezkumu za situace, kdy se s ní v důsledku "mlčení" či opomenutí stěžovatelky neměly možnost vypořádat správní soudy.
26. Lze tedy konstatovat, že napadená soudní rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí, přičemž do základních práv stěžovatelky zasaženo nebylo. Proto ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu