ECLI:CZ:NSS:2016:8.AFS.173.2015:127
sp. zn. 8 Afs 173/2015 - 127
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: CZT, a. s.,
se sídlem Lísková 1513, Čáslav – Nové Město, zastoupeného JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem
se sídlem Šaldova 466/34, Praha 8, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem
Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutím Celního ředitelství Hradec Králové ze dne
22. 12. 2010, čj. 2677-3/2010-060100-21, čj. 2678-3/2010-060100-21, čj. 2693-3/2010-060100-21,
čj. 2694-3/2010-060100-21, čj. 2698-3/2010-060100-21, čj. 2820-3/2010-060100-21,
čj. 2820-4/2010-060100-21 a čj. 2822-3/2010-060100-21, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2015, čj. 30 Af 6/2011 – 542,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši
4000 Kč, která mu bude vrácena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení, a to k rukám zástupce žalobce JUDr. Jiřího Vaníčka, advokáta
se sídlem Šaldova 466/34, Praha 8.
Odůvodnění:
I.
1. Dodatečnými platebními výměry ze dne 21. 11. 2007, čj. 9203/07-066300-024,
čj. 9204/07-066300-024, čj. 9205/07-066300-024, čj. 9206/07-066300-024, čj. 9207/07-066300-024,
čj. 9208/07-066300-024, čj. 9209/07-066300-024, a čj. 9210/07-066300-024, Celní úřad
Pardubice (dále jen „správce daně“) doměřil žalobci spotřební daň z tabákových výrobků
za zdaňovací období únor, březen, duben, květen, červen, srpen, září a říjen roku 2006.
2. Rozhodnutími ze dne 12. 11. 2008, čj. 2803-6/08-060100-21, čj. 2803-7/08-060100-21,
čj. 2803-8/08-060100-21, čj. 2803-9/08-060100-21, čj. 2803-10/08-060100-21, čj. 2803-11/08-060100-21,
čj. 2803-12/08-060100-21, a čj. 2803-13/08-060100-21, Celní ředitelství Hradec Králové (dále
jen „celní ředitelství“) k odvolání žalobce částečně změnilo výroky dodatečných platebních
výměrů a ve zbytku napadená rozhodnutí potvrdilo.
3. Žalobce napadl rozhodnutí celního ředitelství žalobami u Krajského soudu v Hradci
Králové, který rozsudky ze dne 28. 1. 2010, čj. 30 Ca 8/2009 – 70, čj. 30 Ca 9/2009 – 70,
čj. 30 Ca 10/2009 – 110, čj. 30 Ca 11/2009 – 70, čj. 30 Ca 12/2009 – 70, čj. 30 Ca 13/2009 – 70,
čj. 30 Ca 14/2009 – 70, a čj. 30 Ca 15/2009 – 70, zrušil rozhodnutí celního ředitelství a vrátil mu
věci k dalšímu řízení.
4. Rozhodnutími ze dne 22. 12. 2010, čj. 2694-3/2010-060100-21, čj. 2677-3/2010-060100-21,
čj. 2678-3/2010-060100-21, čj. 2693-3/2010-060100-21, čj. 2820-4/2010-060100-21,
čj. 2822-3/2010-060100-21, čj. 2820-3/2010-060100-21, a čj. 2698-3/2010-060100-21, celní
ředitelství částečně změnilo výroky dodatečných platebních výměrů a ve zbytku napadená
rozhodnutí potvrdilo. (pozn. NSS: V souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 17/2012 Sb.,
o Celní správě České republiky, ve znění zákona č. 407/2012 Sb., stávající celní ředitelství zanikla
ke dni 1. 1. 2013. V rámci nedokončených řízení ve správním soudnictví se dnem 1. 1. 2013 jejich
nástupcem stalo Generální ředitelství cel.)
II.
5. Žalobce napadl rozhodnutí celního ředitelství žalobami u krajského soudu. Usnesením
ze dne 1. 9. 2011, čj. 30 Af 6/2011 – 79, krajský soud spojil věci vedené pod sp. zn. 30 Af 6/2011 ,
sp. zn. 30 Af 7/2011, sp. zn. 30 Af 8/2011, sp. zn. 30 Af 9/2011, sp. zn. 30 Af 10/2011,
sp. zn. 30 Af 11/2011, sp. zn. 30 Af 12/2011, a sp. zn. 30 Af 13/2011 ke společnému projednání
a věc byla nadále vedena pod sp. zn. 30 Af 6/2011.
6. Rozsudkem ze dne 29. 1. 2013, čj. 30 Af 6/2011 – 334, krajský soud zrušil napadená
rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Rozsudek krajského soudu je, stejně jako
všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, dostupný na www.nssoud.cz
a soud na něj pro stručnost zcela odkazuje.
7. Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 12. 2014,
čj. 8 Afs 17/2013 – 179, zrušil rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
8. Následně, rozsudkem ze dne 13. 10. 2015, čj. 30 Af 6/2011 – 542, krajský soud
výrokem I. zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2010, čj. 2693-3/2010-060100-21,
čj. 2698-3/2010-060100-21, čj. 2820-3/2010-060100-21, čj. 2820-4/2010-060100-21
a čj. 2822-3/2010-060100-21 a vrátil věci žalovanému k dalšímu řízení. Výrokem II. zrušil
rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2010, čj. 2677-3/2010-060100-21, ve výroku, kterým byla
žalobci vyměřena spotřební daň z tabákového výrobku Merlin za zdaňovací období březen 2006
ve výši 2 416 329 Kč, a v tomto rozsahu vrátil věci žalovanému k dalšímu řízení; ve zbytku
žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl. Výrokem III. zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne
22. 12. 2010, čj. 2678-3/2010-060100-21, ve výrocích, kterými byla žalobci vyměřena spotřební
daň z tabákových výrobků Merlin a Gullivers Standard za zdaňovací období duben 2006 ve výši
3 983 100 Kč a 1 466 162, a v tomto rozsahu vrátil věci žalovanému k dalšímu řízení; ve zbytku
žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl. Výrokem IV. zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 22. 12. 2010, čj. 2694-3/2010-060100-21. Výrokem V. rozhodl o vrácení soudního
poplatku ve výši 14 000 Kč žalobci. Výrokem VI. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci
na nákladech řízení částku ve výši 93 361 Kč. Na odůvodnění rozsudku krajského soudu kasační
soud pro stručnost odkazuje.
III.
9. Žalobce (stěžovatel) brojil proti výrokům II. a III. v rozsahu, ve kterém byla žaloba
zamítnuta (části týkající se tabákového výrobku Gullivers Extra), a výrokům IV. a VI. rozsudku
krajského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
10. Stěžovatel měl za to, že jeho kasační stížnost je přípustná, protože §104 odst. 3
písm. a) s. ř. s. se neuplatní, „v případě, kdy kasační soud v řízení provádí důkazy, které krajský soud
nehodnotil nebo se k nim nevyjádřil“. Nejvyšší správní soud provedl v rozsudku čj. 8 Afs 17/2013 – 179,
odst. 68, řadu důkazů souvisejících s hodnocením tabákového výrobku Gullivers Extra a krajský
soud na str. 71 napadeného rozsudku tuto pasáž rozsudku kasačního soudu odcitoval.
Z předmětných důkazů kasační soud vyvodil závěr, že vázací list tabákového výrobku Gullivers
Extra byl vyroben z papíru. Proto podle kasačního soudu předmětný výrobek nesplňoval
formální znaky doutníku. Soud zmínil i závazné informace o sazebním zařazení tohoto výrobku
vydané slovenskými a polskými celními orgány, podle nichž byl vázací list vyroben
z rekonstituovaného tabáku. To ale podle kasačního soudu nemohlo vyvrátit závěry ostatních
vyjádření a znaleckých posudků, zejména s přihlédnutím k tomu, že mezi účastníky nebylo
sporné, že vázací list výrobku Gullivers Extra skutečně byl vyroben z papíru. Kasační soud
se nezabýval stanoviskem Celně technického a zkušebního ústavu Vrchního finančního
ředitelství Hamburk, které posoudilo výrobek Gullivers Extra jako doutník.
11. Podle stěžovatele měl kasační soud postupovat v souladu s §118a o. s. ř. (ve spojení
s §64 s. ř. s.) a chtěl-li se odklonit od právního názoru krajského soudu, měl dát účastníkům
řízení možnost vyjádřit se ke změně posouzení věci a k provedeným důkazům. Vzhledem
k tomu, že tvrzení a důkazy, které stěžovatel předkládá v nynějším řízení o kasační stížnosti,
mohly mít dopad na předchozí rozhodnutí kasačního soudu, pokud by stěžovateli bylo již tehdy
umožněno tato tvrzení a důkazy předložit, je stěžovatelova kasační stížnost přípustná.
Důsledkem překvapivosti rozhodnutí kasačního soudu bylo, že stěžovatel nemohl použít
důkazy, jimiž svou argumentaci podporuje nyní. Na tyto důkazy se proto nevztahuje omezení
podle §109 odst. 5 s. ř. s.
12. Stěžovatel nesouhlasil s názorem vysloveným kasačním soudem v rozsudku
čj. 8 Afs 17/2013 – 179 a následně zopakovaným krajským soudem, že pro stanovení spotřební
daně byla rozhodná definice doutníků obsažená v §101 odst. 3 písm. b) a odst. 5 zákona
č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 30. 4. 2011, a že podmínky
stanovené vyhláškou č. 344/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky na tabákové výrobky,
ve znění účinném do 31. 12. 2012, nebyly pro stanovení spotřební daně samy o sobě rozhodné.
13. Oba právní předpisy upravují, jak má doutník vypadat, přičemž vyhláška č. 344/2003 Sb.
stanoví i to, jaké látky lze použít při výrobě. Z pohledu výrobce tabákových výrobků je proto
vyhláška rozhodná. Pokud výrobce bude postupovat v souladu s vyhláškou, daňové zařazení jeho
výrobku by mělo být odpovídající. Zákon o spotřebních daních nestanoví, jaké „jiné látky
než tabák“ (§101 odst. 5 zákona o spotřebních daních) doutník může obsahovat. To upravuje
až vyhláška č. 344/2003 Sb., podle které takovou složkou může být i papír [§1 písm. o) vyhlášky
č. 344/2003 Sb.].
14. Dále stěžovatel poukázal na historickou souvislost obou předpisů, z níž je zřejmý úmysl
zákonodárce (zde stěžovatel odkázal na předkládací zprávu k návrhu vyhlášky), aby oba předpisy
byly v souladu jak vzájemně, tak ve vztahu k úpravě spotřebních daní na úrovni Evropské unie.
K dokreslení souvislosti vyhlášky č. 344/2003 Sb. se zákonem o spotřebních daních v oblasti
tabákových výrobků (a to i pro daňové účely) stěžovatel poukázal na to, že publikace o tabáku
vydaná žalovaným odkazuje na vyhlášku v části nazvané „Přehled předpisů pro správu
spotřebních daní, ekologických daní a biopaliv“, vyhláška je uvedena i v přehledu předpisů
pro správu spotřebních daní, ekologických daní a biopaliv na webových stránkách Celní správy
České republiky a žalovaný v dopisu ze dne 4. 3. 2015, zn. 10890/2015/9000000-202 sdělil,
že problematika dovozu tabákových výrobků je upravena jak zákonem o spotřebních daních, tak
vyhláškou č. 344/2003 Sb. Také Státní zemědělská a potravinářská inspekce na svých webových
stránkách odkazuje na vyhlášku v souvislosti s požadavky na informace, které o tabákových
výrobcích musí dokládat jejich výrobci a dovozci.
15. Výklad provedený kasačním soudem v rozsudku čj. 8 Afs 17/2013 – 179 a následně
převzatý krajským soudem v napadeném rozsudku odporuje logickému uspořádání
společenských vztahů zamýšlenému zákonodárcem, pokud soudy označily předmětnou vyhlášku
za bezpředmětnou z pohledu stanovení spotřební daně. Uvedený výklad vede k popření principů
právní jistoty, předvídatelnosti práva a legitimního očekávání. Podle stěžovatele je nutno vykládat
oba předpisy ve vzájemné souvislosti a s vědomím jednotnosti právního řádu. Je-li právní úprava
nesrozumitelná či nepředvídatelná, tato pochybení zákonodárce nemohou být k tíži adresáta
právního předpisu. V pochybnostech je třeba zvolit výklad nejméně zasahující do základního
práva jednotlivce. Ve výsledku kasační soud i krajský soud postupovaly nepřípustně formalisticky
a jejich rozsudky čj. 8 Afs 17/2013 – 179 a čj. 30 Af 6/2011 – 542 nevedly ke spravedlivému
řešení věci.
16. Stěžovatel souhlasil s názorem vyjádřeným v rozsudku čj. 8 Afs 17/2013 – 179, že pro
hodnocení tabákového výrobku jako doutníku stačí, splňuje-li podmínky jednoho z bodů
uvedených v §101 odst. 3 písm. b). Rozsudek v odst. 72 připouští i to, že tabákový smotek může
mít podobu drcené tabákové směsi. Podle §101 odst. 5 zákona o spotřebních daních může mít
takový smotek krycí list z přírodního tabáku a zároveň může obsahovat i jiné látky než tabák
[obdobně §1 písm. g) vyhlášky č. 344/2003 Sb. i soudem citovaná směrnice č. 95/59/ES,
o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků]. Použití
drcené tabákové směsi a pouze krycího listu z přírodního tabáku by ovšem vedlo k rozpadu
doutníku, který by tak nešel kouřit. Drcenou tabákovou směs je třeba svázat, aby doutník držel
pohromadě a vytvořil se tak pevný tabákový smotek. Vzhledem k tomu, že ze zákona
o spotřebních daních ve spojení s vyhláškou č. 344/2003 Sb. a směrnicí č. 95/59/ES vyplývá,
že při výrobě doutníku je přípustné použití papíru, jeví se jako jediné možné řešení ovinout
drcenou tabákovou směs celulózovým papírem jako vázacím listem, který tabákovou náplň pevně
sevře, a následně ovinout produkt krycím listem z přírodního tabáku. V této souvislosti
stěžovatel poukázal na to, že o použití porézní celulózy se jednalo i v rozsudku Soudního dvora
ze dne 24. 9. 1998, Brinkmann Tabakfabriken GmbH, C-319/96, Sb. rozh. s. I-05255, který kasační
soud citoval v odst. 79 rozsudku čj. 8 Afs 17/2013 – 179. Právní názor vyslovený kasačním
soudem, že pokud je vázací list vyroben z papíru, nejedná se o doutník, stěžovatel považoval
za absurdní. Tento výklad by podle stěžovatele mohl vést k tomu, že vyhláška č. 344/2003 Sb.,
§101 odst. 5 zákona o spotřebních daních i čl. 7 směrnice č. 95/59/ES by se staly obsoletními,
což by představovalo porušení práva EU a potažmo i Ústavy.
17. Co se týče hodnocení důkazů kasačním soudem, jež následně převzal i krajský soud,
stěžovatel nerozuměl tomu, proč soudy zdůraznily, že krycí list tabákového výrobku Gullivers
Extra byl vyroben z neodžilovaného tabákového listu (popř. z neodžilovaného přeschlého
tabákového listu), je-li tato skutečnost pro posouzení povahy výrobku zcela nedůležitá a soudy
samy z ní žádné závěry nedovodily. Stěžovatel na tuto skutečnost upozornil v řízení před
krajským soudem a předložil znalecký posudek ze dne 12. 9. 2015, č. 06-01/2015, vypracovaný
Petrem Hakem, který se k odžilování tabákových listů také vyjadřuje. Krajský soud se ale touto
záležitostí dále nezabýval a k tvrzením stěžovatele se nevyjádřil.
18. Stěžovatel také vytkl krajskému soudu, že se nezabýval výše popsanými důkazy
(viz odst. 14), které stěžovatel nemohl předložit v dřívějším řízení před kasačním soudem
z důvodu překvapivosti jeho rozhodnutí, a předložil je tudíž následně v dalším řízení před
krajským soudem.
19. Dále měl stěžovatel za to, že Nejvyšší správní soud i krajský soud vnímají pojem „papír“
zkresleně. Soudy se nezabývaly druhem použitého papíru, jeho barvou ani dalšími atributy.
V řízení před krajským soudem stěžovatel poukázal na to, že celní orgány v odborném posudku
ze dne 4. 3. 2008 (PH0387/08) na výrobek Gullivers Extra z roku 2008 (pozn. NSS: tedy na jiný
výrobek; v posuzované věci se jedná o výrobek Gullivers Extra z roku 2006) hovoří o papíru,
který je jednostranně pokrytý vrstvou práškového tabáku, ač správně mělo být použito označení
„rekonstituovaný tabák (tabáková folie)“, jak vyplývá i z posudku znalce Haka ze dne 12. 9. 2015,
č. 07-01/2015. Stěžovatel nesouhlasil s názorem krajského soudu, že jeho tvrzení ve smyslu
„není papír jako papír“ je pouze účelové, ani s tím, že v původním řízení bylo spolehlivě
prokázáno, že vázací list výrobku Gullivers Extra byl vyroben z papíru. Takové hodnocení
provedené kasačním i krajským soudem je nedostatečné, pokud se žádný z posudků
předložených účastníky řízení nezabýval charakteristikou použitého papíru a blíže jej nezkoumal.
V řízení před krajským soudem stěžovatel předložil oznámení ze dne 12. 12. 2006 podané Státní
zemědělské a potravinářské inspekci v souladu s vyhláškou č. 344/2003 Sb., v němž ve výčtu
složek použitých při výrobě Gullivers Extra uvedl mj. „papír, celulosa (E 460)“ a připojil i dopis
od výrobce vázacího listu, který hovoří o nebělené buničině (unbleached celulose) a celulóze
(wood pulp). Znalec Hak tuto celulózu popsal v posudku ze dne 12. 9. 2015, č. 06-01/2015,
jako folii.
20. Dále stěžovatel předložil krajskému soudu doutník s obchodním názvem SCHLUG,
jehož vázací list je vyroben z celulózového papíru, a znalecký posudek zabývající se tímto
doutníkem. Krajský soud tento znalecký posudek pouze zmínil ve výčtu znaleckých posudků
v odst. 67, ale více se jím nezabýval. Soud také odmítl návrh stěžovatele na provedení důkazu
zkoumáním přesného složení papíru, který tvoří vázací list tohoto doutníku.
21. Stěžovatel zpochybnil závěr krajského soudu, že se Nejvyšší správní soud v rozsudku
čj. 8 Afs 17/2013 – 179 vypořádal s otázkou, zda papír spadá pod pojem „jiná látka“ obsažený
v §101 odst. 5 zákona o spotřebních daních. Stěžovatel považoval za nepřípustné, aby krajský
soud tímto způsobem doplňoval ve skutečnosti neprovedené úvahy kasačního soudu, zvlášť
pokud vzápětí sám popřel, že by se Nejvyšší soud předmětné otázce věnoval (str. 74 napadeného
rozsudku krajského soudu). Stěžovatel měl zároveň za to, že pokud se kasační soud nezabýval
možností použít papír jako jinou látku ve smyslu §101 odst. 5 zákona o spotřebních daních
a čl. 7 směrnice č. č. 95/59/ES, nebyl krajský soud jeho právním názorem vázán. Závěr
krajského soudu, že „pokud uvedené předpisy připouštějí, že doutníky mohou částečně obsahovat i jiné látky,
než tabák, nerozumí se tím možnost vyrábět vázací list z papíru. Takový výrobek zákonné znaky doutníku
bez dalšího nenaplňuje.“, stěžovatel považoval za nesrozumitelný.
22. Závěrem stěžovatel zpochybnil rozhodnutí krajského soudu nepřiznat stěžovateli
na nákladech řízení částku ve výši 156 000 Kč vynaloženou na zpracování znaleckých posudků
a odborných vyjádření, které soud odůvodnil tím, že se jedná o důkazy, které stěžovatel nechal
vyhotovit sám o své vůli bez vyzvání nebo souhlasu soudu. Některé z obstaraných znaleckých
posudků a vyjádření pak podle krajského soudu ani neměly význam pro posouzení věci.
Stěžovatel však měl v řízení nejen právo ale i povinnost prokazovat svá tvrzení. Vzhledem
k tomu, že se jednalo o prokazování odborných skutečností, bylo nutné nechat vypracovat
patřičné znalecké posudky. Krajský soud přitom sám přiznal význam daným znaleckým
posudkům tím, že usnesením ze dne 29. 2. 2012, čj. 30 Af 6/2011 – 92, přerušil řízení
do předložení znaleckých posudků, jejichž vypracování stěžovatel avizoval. Krajský soud
ze stěžovatelem předložených posudků vycházel a na některé z nich odkázal i Nejvyšší správní
soud v rozsudku čj. 8 Afs 17/2013 – 179. Například znalecký posudek znalce Staňka ze dne
16. 5. 2012, č. 1/20/2012, se týkal i výrobků Gullivers Standard a Merlin. Vyvodil-li soud
z předložených posudků závěry, které se promítly do jeho rozhodnutí ve prospěch stěžovatele,
měl stěžovateli přiznat odpovídající náhradu nákladů na vypracování těchto posudků.
23. Spolu s kasační stížností stěžovatel zaslal množství důkazů, jejichž význam vysvětlil
v přiloženém přípisu.
24. Podle znaleckého posudku vypracovaného znalcem Jaroslavem Staňkem ze dne
14. 9. 2015, č. 1/29/2015, je vázací list polského doutníku „SCHLUG“ vyroben z celulózového
papíru. Znalec měl zároveň za to, že se jedná o doutník ve smyslu definice obsažené v zákoně
o spotřebních daních.
25. Předmětem znaleckého posudku vypracovaného znalcem Petrem Hakem ze dne
12. 9. 2015, č. 07-01/2015, byl tabákový výrobek Gullivers Extra z roku 2008. Tento výrobek
se od výrobku Gullivers Extra z roku 2006 (pozn. NSS: o tento výrobek se jedná v posuzované věci)
liší pouze tím, že je na jednom konci zaoblen a na druhém oříznut a pod krycím listem
z přírodního tabáku obsahuje vázací list z rekonstituovaného tabáku (tabákové folie). Ani tento
výrobek ale celní orgány neuznaly za doutník, přestože již nepoužívá vázací list z papíru jako
Gullivers Extra z roku 2006.
26. Dále stěžovatel předložil sdělení finančních a celních orgánů Spolkové republiky
Německo, jež zařadily výrobky Gullivers Standard a Gullivers Extra jako doutníky.
27. Předmětem znaleckého posudku vypracovaného znalcem Petrem Hakem ze dne
12. 9. 2015, č. 06-01/2015, byl tabákový výrobek Gullivers Extra z roku 2006. Znalec považoval
tento výrobek za doutník a měl za to, že použití papíru při jeho výrobě bylo dovoleno (vázací list
výrobku popsal jako šedo-hnědý papír). Dále uvedl, že i rekonstituovaná tabáková folie je vlastně
celulózový papír, na který je nanesena frakce tabákové suroviny. Znalec se vyjádřil
i k odžilovávání tabákových listů.
28. V posledku stěžovatel přiložil dopis ze dne 12. 12. 2006 adresovaný Státní zemědělské
a potravinářské inspekci, jímž v souladu s vyhláškou č. 344/2003 Sb. oznámil výčet složek
použitých při výrobě tabákových výrobků Gullivers a Merlin uvedených na trh v roce 2006
(u výrobku Gullivers Extra uveden mj. papír, celulosa E 460).
29. Podle stěžovatele z předložených důkazů vyplývá, že použití papíru při výrobě doutníků
není v rozporu s právní úpravou, doutníky s vázacím listem z papíru se vyrábějí a prodávají
i v zahraničí a celní orgány posuzovaly tabákové výrobky stěžovatele zaujatě, protože i výrobek
Gullivers Extra z roku 2008 vyrobený podle jejich požadavků neposoudily jako doutník.
Stěžovatel navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby provedl dokazování předloženými listinami
a uložil žalovanému prokázat, že právní předpis zakazuje použití papíru v doutnících.
Dále stěžovatel navrhl, aby kasační soud vyzval výše zmíněné znalce k podání stanoviska o tom,
za jakých okolností lze použít v doutnících papír, a případně aby tyto znalce vyslechl.
IV.
30. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
31. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti,
protože v posuzované věci již dříve rozhodl rozsudkem čj. 8 Afs 17/2013 – 179, jímž ke kasační
stížnosti žalovaného zrušil původní rozsudek krajského soudu ze dne 29. 1. 2013,
čj. 30 Af 6/2011 – 334.
32. Kasační stížnost není v zásadě přípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté,
kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem [§104 odst. 3 písm. a)
věta před středníkem s. ř. s.]. Smyslem této úpravy je, aby se Nejvyšší správní soud nemusel
opakovaně zabývat věcí, u které již jednou vyslovil svůj právní názor závazný pro nižší soud
a nižší soud se tímto právním názorem řídil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005,
sp. zn. IV. ÚS 136/05).
33. Samotný §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. obsahuje z uvedeného pravidla výjimku. Kasační
stížnost je přípustná, je-li namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku.
34. Přípustnost kasační stížnosti je tedy omezena ve vztahu k otázkám již dříve v téže věci
Nejvyšším správním soudem závazně posouzeným (blíže viz usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009 – 165). Toto omezení odráží
závaznost právního názoru pro krajský soud v dalším řízení (§110 odst. 4 s. ř. s.), a tím,
že vylučuje možnost brojit proti němu kasačními námitkami, brání i Nejvyššímu správnímu
soudu revidovat svůj původní závazný právní názor k nové kasační stížnosti v téže věci. Zruší-li
totiž Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, je vysloveným právním názorem vázán
nejen krajský soud, ale také Nejvyšší správní soud sám, rozhoduje-li za jinak nezměněných
poměrů v téže věci. Změny původně vysloveného právního názoru se senát, který o nové kasační
stížnosti rozhoduje, nemůže domoci ani předložením věci rozšířenému senátu postupem podle
§17 s. ř. s. (blíže viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2008,
čj. 9 Afs 59/2007 – 56). Tím je zaručeno dodržení požadavku legitimního očekávání
a předvídatelnosti soudního rozhodování.
35. Podá-li kasační stížnost v téže věci druhý účastník řízení, je §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
aplikovatelný zejm. v případě, kdy tento účastník brojí proti závěrům krajského soudu, které jsou
výsledkem aplikace právního názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v předchozím
zrušujícím rozsudku (blíže viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2011,
čj. 6 As 1/2011 – 139, ze dne 8. 6. 2011, čj. 6 As 4/2011 – 136, ze dne 22. 9. 2011,
čj. 6 Ads 14/2011 – 241, ze dne 29. 8. 2012, čj. 8 As 2/2012 – 55, nebo usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 4. 2015, č. j. 8 Afs 16/2015-64). Tento názor potvrdil i Ústavní soud
v usnesení ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 2083/15. V usnesení ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS
2240/13, pak Ústavní soud uzavřel, že „není rozhodné, zda původní rozhodnutí správního soudu bylo
zrušeno na základě kasační stížnosti podané žalobcem nebo žalovaným, poněvadž soudní řád správní ve svém
ustanovení §104 odst. 3 vychází toliko z procesní situace, kdy kasační soud v dané věci již rozhodl, rozhodnutí
správního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž správní soud ve věci opětovně meritorně rozhodl
s přihlédnutím k závaznému právnímu názoru, vyslovenému ve zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu; lhostejno přitom, který účastník řízení se kasace původního rozhodnutí správního soudu domohl.“
36. Judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dovodila nad rámec
doslovného znění §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. další výjimky s ohledem na dodržení smyslu
a účelu rozhodování Nejvyššího správního soudu. Uvedené ustanovení nelze vztáhnout zejména
na případy, kdy Nejvyšší správní soud vytýká nižšímu správnímu soudu procesní pochybení
nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.
Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného
přezkumu rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva (blíže viz usnesení rozšířeného senátu
čj. 1 As 79/2009 – 165).
37. Opakovaná kasační stížnost je přípustná i v případě, kdy krajský soud doplnil po zrušení
svého původního rozsudku dokazování, i když nově zjištěné skutečnosti hodnotil v souladu
s názorem Nejvyššího správního soudu, vyjádřeným obecně a obiter dictum ve zrušujícím rozsudku
(blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2009, čj. 8 As 25/2009 – 66,
srov. také usnesení rozšířeného senátu čj. 9 Afs 59/2007 – 56). Obdobně může být podstatně
změněn i právní stav, a to změnou či zrušením rozhodného právního předpisu, za situace bránící
aplikaci původního předpisu; podobně i deklarací protiústavnosti předpisu Ústavním soudem
(blíže viz usnesení rozšířeného senátu čj. 9 Afs 59/2007 – 56).
38. Podle rozšířeného senátu nelze odmítnout jako nepřípustnou ani opakovanou kasační
stížnost, je-li jejím argumentačním základem podstatná změna judikatury, a to na úrovni,
kterou by byl krajský soud i každý senát Nejvyššího správního soudu povinen akceptovat
v novém rozhodnutí – například pokud by o rozhodné právní otázce uvážil jinak Ústavní soud,
Evropský soud pro lidská práva nebo Soudní dvůr Evropské unie (blíže viz usnesení rozšířeného
senátu čj. 9 Afs 59/2007 – 56).
39. Lze shrnout, že přípustnost opětovné kasační stížnosti (včetně stížnosti podané druhým
účastníkem řízení) je omezena na důvody, které Nejvyšší správní soud v souladu se zákonným
omezením svého přezkumu dosud v téže věci neřešil.
40. Nejvyšší správní soud zvážil kasační stížnost z hlediska výše uvedených kritérií
přípustnosti a shledal, že všechny stěžovatelem vznesené námitky týkající se rozhodnutí
o věci samé míří ke zpochybnění právního názoru vysloveného v předchozím rozsudku
čj. 8 Afs 17/2013 – 179. V tomto rozsudku soud jednoznačně vyjádřil, že tabákový smotek
v podobě tabákové náplně, jehož vázací list je vyroben z papíru, není doutníkem ve smyslu §101
odst. 3 písm. b) a odst. 5 zákona o spotřebních daních, ve znění účinném do 30. 4. 2011. Tímto
právním názorem Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud rozhodující v dalším řízení (§110
odst. 4 s. ř. s.) a podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., ve smyslu výše citované judikatury, je tímto
názorem vázán i sám (viz zejména usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
čj. 9 Afs 59/2007 – 56). Soud zároveň nepochyboval o tom, že vázací list tabákového výrobku
Gullivers Extra byl vyrobený z papíru (viz odst. 68 rozsudku čj. 8 Afs 17/2013 – 179).
41. Podstata, jakkoliv rozsáhlé, kasační stížnosti může být shrnuta stručně. Stěžovatel
má za to, že za „jiné látky než tabák“ podle §101 odst. 5 zákona o spotřebních daních je třeba
považovat ve světle §1 písm. o) vyhlášky č. 344/2003 Sb. i papír. Z toho stěžovatel dovozuje,
že výrobek Gullivers Extra s vázacím listem z papíru spadal pod definici doutníku podle zákona
o spotřebních daních. Touto otázkou se ale Nejvyšší správní soud již zabýval v předchozím
rozsudku a krajský soud se jeho závazným právním názorem řídil. Námitka stěžovatele je proto
nepřípustná podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
42. Stěžovatel zdůvodnil přípustnost kasační stížnosti zaprvé tím, že kasační soud
v předchozím řízení provedl důkazy, ke kterým se krajský soud nevyjádřil, a zadruhé
překvapivostí rozhodnutí kasačního soudu. Nejvyšší správní soud stěžovateli nepřisvědčil. Pokud
soud vychází z údajů obsažených ve spisu, nejedná se o dokazování (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008 – 117). Kasační soud
v odst. 68 rozsudku čj. 8 Afs 17/2013 – 179 pouze citoval úryvky z dokumentů obsažených
ve spisu, zejména znaleckých posudků a odborných vyjádření, neprováděl tedy dokazování
ve smyslu §52 s. ř. s. K tomu by ostatně musel nařídit jednání (§109 odst. 2 s. ř. s.). V tomto
ohledu lze odkázat i na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 643/15,
kterým byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele proti prvnímu rozsudku kasačního soudu
ve věci. Ústavní soud zde poznamenal: „Stěžovatelka k přípustnosti ústavní stížnosti také uvedla,
že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je založeno na dokazování provedeném mimo jednání a na svévolném
výkladu formálních znaků doutníku. V této věci se Ústavní soud ztotožňuje se setrvalou judikaturou správních
soudů, podle níž hodnocení obsahu soudních a správních spisů ve správním soudnictví zásadně nelze považovat
za dokazování.“
43. Skutečnost, že vázací list výrobku Gullivers Extra byl vyroben z papíru,
měl za prokázanou i krajský soud v původním řízení o žalobě stěžovatele (viz str. 77 rozsudku
30 Af 6/2011 – 334), byť z ní v původním rozsudku nevyvodil závěr, že výrobek nesplňuje
parametry doutníku ve smyslu zákona o spotřebních daních. Žalovaný naopak od počátku trval
na tom, že tato skutečnost způsobuje, že výrobek není doutníkem. Žalovaný to tvrdil
jak v původním řízení před krajským soudem, tak ve své kasační stížnosti (první řízení před
kasačním soudem). Tato skutečnost, stejně jako její právní hodnocení zastávané žalovaným,
tedy pro stěžovatele rozhodně nebyla novinkou. Jen v řízení o kasační stížnosti žalovaného
se touto skutečností a jejím hodnocením sám stěžovatel zabýval ve třech podáních. Ve vyjádření
ke kasační stížnosti ze dne 22. 3. 2013 např. uvedl: „Žalovaný se snaží vyvolat dojem, že všechny
doutníky byly a jsou baleny do papíru. Přitom ale zakrývá fakt, že se jedná o uměle navozovaný „problém“.
Například u tabákového výrobku Gullivers Extra se jednalo o speciální papír použitý jako vázací list,
a to pod listem krycím, který je zcela z přírodního tabáku. U doutníků Gullivers Standart a Merlin se zase
jedná o tzv. tabákovou folii z rekonstituovaného tabáku, naprosto shodně používanou, jak zahraničními výrobci,
tak tuzemskými.“ Na to žalobce v replice reagoval tak, že tato skutečnost se skutečně týká jen
výrobku Gullivers Extra. V následné duplice ze dne 30. 4. 2013 stěžovatel upřesnil, že se jednalo
o „potravinářský tzv. pergamenový celulózový papír“ a nadále setrval na názoru, že použití papírové
vázacího listu bylo přípustné.
44. Je zřejmé, že co do posouzení splnění formálních znaků doutníku výrobkem Gullivers
Extra byla v průběhu celého soudního řízení ve středu pozornosti účastníků řízení i obou soudů
otázka, zda mohl být u tohoto typu výrobku použit vázací list z papíru. V řízení o kasační
stížnosti žalovaného měl žalobce dostatečný prostor, aby se vyjádřil k této otázce, který také plně
využil. Kasační soud proto nedal stěžovateli za pravdu, tvrdil-li v kasační stížnosti, že neměl
možnost se k posouzení věci vyjádřit a rozhodnutí kasačního soudu pro něj bylo překvapivé.
45. Soud neshledal kasační stížnost přípustnou ani z důvodu změny skutkových zjištění.
Stěžovatel sice v novém řízení před krajským soudem předložil množství dalších důkazů
(jedná se o stejné důkazy, které stěžovatel předložil i v nynějším řízení, viz odst. 23 – 29 výše),
ale, jak uzavřel krajský soud, „žádný ze žalobkyní předložených důkazů v dalším řízení nezpochybnil závěr
Nejvyššího správního soudu, že vázací list výrobku Gullivers Extra je vyroben z papíru“ (str. 73 rozsudku
čj. 30 Af 6/2011 – 542). Ostatně stěžovatel v průběhu celého soudního řízení ani sám nic jiného
netvrdil. I z přípisu ze dne 17. 12. 2015, který stěžovatel zaslal kasačnímu soudu spolu
s předmětnými důkazy, nevyplývá, že by stěžovatel tvrdil a předloženými důkazy se snažil
prokázat, že vázací list výrobku Gullivers Extra nebyl vyroben z papíru (srov. např. tvrzení
o rozdílu mezi doutníky Gullivers Extra z roku 2006 a z roku 2008 spočívajícím v tom,
že později vyrobené doutníky téhož jména používaly vázací papír z rekonstituovaného tabáku,
místo z papíru, viz odst. 25 výše). Nejvyšší správní soud proto neměl důvod provést dokazování
předloženými důkazy ani jinými navrženými způsoby (viz odst. 29 výše) a uzavřel, že ke změně
skutkových zjištění podstatných pro posouzení věci nedošlo.
46. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s rozhodující otázkou, tedy použitím papírového
vázacího listu v doutnících Gullivers Extra, nedošlo od prvního rozhodnutí kasačního soudu
ve věci ke změně skutkového ani právního stavu a krajský soud posoudil věc v souladu
se závazným právním názorem vysloveným kasačním soudem ve zrušujícím rozsudku, shledal
Nejvyšší správní soud kasační stížnost co do námitek týkajících se posouzení charakteru
tabákového výrobku Gullivers Extra nepřípustnou podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
47. Na okraj lze poznamenat, že nepřípustnost kasační stížnosti předvídal i Ústavní soud
v usnesení, jímž odmítl ústavní stížnost stěžovatele proti prvnímu rozsudku kasačního soudu:
„Stěžovatelka má pravdu, že již vyjádřený právní názor Nejvyššího správního soudu nejspíše nebude moci
v dalším řízení před správními soudy zvrátit. To plyne z kombinace závaznosti právního názoru v kasačním
rozhodnutí (§110 odst. 4 soudního řádu správního) se zásadní nepřípustností kasační stížnosti proti rozhodnutí,
jímž soud rozhodl znovu poté, kdy bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno Nejvyšším správním soudem
[§104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního]. V dalším řízení před správními soudy může být závaznost
právního názoru prolomena jen v případě změny skutkových zjištění či právních poměrů nebo dojde-li k podstatné
změně judikatury, a to na úrovni, kterou by byl krajský soud i každý senát Nejvyššího správního soudu povinen
respektovat v novém rozhodnutí. Bez změny těchto "vnějších okolností" nemůže svůj názor v téže věci změnit
ani Nejvyšší správní soud“ (usnesení sp. zn. I. ÚS 643/15).
48. Posoudil-li kasační soud námitky stěžovatele proti výroku o věci samé jako nepřípustné,
jsou podle §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustné i námitky proti výroku o nákladech řízení
(viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010, čj. 7 Afs 1/2007 – 64,
odst. 31 a 34).
49. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
50. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
51. Podle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním kasační
stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním
jednáním. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku
ve výši 4000 Kč žalobci, a to k rukám jeho zástupce JUDr. Jiřího Vaníčka. Podle §10a odst. 1
zákona o soudních poplatcích se soudní poplatek vrací ve lhůtě 30 dnů od právní moci
rozhodnutí, kterým bylo o vrácení rozhodnuto.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. února 2016
JUDr. Jan Passer
předseda senátu