ECLI:CZ:US:2016:3.US.3719.15.1
sp. zn. III. ÚS 3719/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Radka Procházky, zastoupeného JUDr. Ivanem Peclem, advokátem, Zábrdovická 15/16, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2015 sp. zn. 29 Cdo 1118/2015, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. října 2014 č. j. 5 Cmo 316/2014-RD23 a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. března 2014 č.j. C 82541-RD3/KSBR, Fj 21893/2014, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 18. 12. 2015 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti samotné, jakož i z listin k ní přiložených, se přitom podává, že stěžovatel se návrhem došlým Krajskému soudu v Brně dne 19. 3. 2014 domáhal zápisu obchodní korporace Gargamel, s. r. o., do obchodního rejstříku, jež měla mít sídlo na adrese Pod sídlištěm 293/1, Židenice, 636 00 Brno. K návrhu mimo jiné doložil souhlas s umístěním sídla jmenované obchodní korporace vydaný vlastníkem nemovitosti, a to společností Duarte Business, a. s. Z výpisu z katastru nemovitostí ovšem vyplynulo, že na nemovitost, do které hodlá obchodní korporace umístit své sídlo, je vydán exekuční příkaz prodejem nemovitosti ze dne 3. 1. 2013 č. j. 103 EX 56355/12/2012-19. Za této situace Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") svým usnesením ze dne 20. 3. 2014 č. j. C 82541-RD3/KSBR, Fj 21893/2014 návrh na zápis obchodní korporace Gargamel, s. r. o., zamítl. Rozhodnutí o zamítnutí zdůvodnil názorem, že umístění sídla obchodní korporace do nemovitosti je jejím zatížením či nakládáním s nemovitostí, což ve svém důsledku odporuje zákonu č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně jeho ustanovení §47 odst. 5 ve znění do 31. 8. 2015, a jako takové je absolutně neplatné. Tímto postupem by totiž do nemovitosti mohlo být umístěno nejenom jedno sídlo, ale i sídel mnohem více. Poté by jistě takové zatížení mohlo vést ke snížení hodnoty nemovitosti při případném jejím prodeji v rámci exekučního řízení.
3. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci svým v záhlaví citovaným usnesením prvostupňové rozhodnutí potvrdil, když se zcela ztotožnil s právním názorem krajského soudu. V daném případě byl totiž podle odvolacího soudu vydán exekuční příkaz prodejem nemovitosti a nastala tedy situace předvídaná v ustanovení §47 exekučního řádu. Právní jednání stěžovatele je tedy i podle Vrchního soudu v Olomouci neplatné.
4. Následné dovolání stěžovatele bylo v záhlaví citovaným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto. Namítal-li stěžovatel v dovolání, že souhlas s umístěním sídla nepředstavuje dispozici s majetkem ve smyslu §47 odst. 5 exekučního řádu, neboť jej lze kdykoliv odvolat a ani nijak nepoškozuje věřitele, pak podle Nejvyššího soudu přehlíží omezené možnosti vlastníka nemovitostí domoci se změny zápisu sídla v obchodním rejstříku [v této souvislosti Nejvyšší soud odkázal na své usnesení z 18. 5. 2011 sp. zn. 29 Cdo 3692/2010; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz/]. To ve svém důsledku ovlivňuje - může ovlivnit - i cenu nemovitosti.
5. Takto ve stručnosti předestřené právní hodnocení obecných soudů však považuje stěžovatel za nesprávné. Shora jmenované soudy na věc podle stěžovatele aplikovaly nepřiléhavé judikaturní odkazy a nezohledňují, že souhlas s umístěním společnosti může být kdykoliv odvolán. Nadto stěžovatel poukazuje na skutečnost, že v minulosti zakládal obchodní korporace se sídlem v téže nemovitosti, jako měla mít společnost Gargamel, s. r. o., a rejstříkový soud vždy k jejich zápisu přistoupil.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je totiž podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. mimo jiné zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, N 34/3 SbNU 257). Taková pochybení ale Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
8. K argumentaci stěžovatele pak Ústavní soud poznamenává následující.
9. Již z narace provedené výše je vidno, že stěžovatelova tvrzení o nepřiléhavosti judikaturních odkazů učiněných obecnými soudy v jeho věci nejsou správná. Ba dokonce z Nejvyšším soudem citovaného usnesení sp. zn. 29 Cdo 3692/2010 vyplývá, že vlastník nemovitosti, v níž má obchodní korporace sídlo, nemůže tuto skutečnost ovlivnit, byť by se spojením své nemovitosti a dané společnosti dále nesouhlasil; stručně řečeno, o svém sídle rozhoduje sama společnost a došlo-li k zániku právního důvodu zapsaného sídla, může to vést až ke zrušení společnosti soudem. Tyto závěry Nejvyššího soudu přitom stěžovatel v ústavní stížnosti věcně vůbec nezpochybňuje. Není tedy zkrátka pravda, že by vlastník nemovitosti mohl svůj souhlas se sídlem společností kdykoliv odvolat, jak tvrdí stěžovatel [to je mimochodem rozdíl například od situace, kdy pronajímatel (a vlastník nemovitosti) může nájemci nechat ve správním řízení zrušit trvalý pobyt v jím na základě nájemní smlouvy v minulosti obývaném objektu - srov. k tomu §12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů].
10. Argumentuje-li konečně stěžovatel v této souvislosti tím, že mu v minulosti do obchodního rejstříku byly zapsány jiné společnosti bez ohledu na důsledky speciálního inhibitoria ve smyslu §47 odst. 5 exekučního řádu, ve znění do 31. 8. 2015, pak sama tato okolnost nemůže mít samozřejmě vliv na správnost rozhodnutí vydaných v právě projednávané věci.
11. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva (svobody) stěžovateli ústavním pořádkem garantovaná.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu