ECLI:CZ:US:2016:3.US.601.16.1
sp. zn. III. ÚS 601/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Befacoal s. r. o., sídlem Sokolská 46/1795, Praha 2, zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou sídlem Žitná 47, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. prosince 2015 č. j. 1 As 212/2015-23 a proti usnesení Městského soudu v Praze 24. srpna 2015 č. j. 6 Af 79/2014-84, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 22. 2. 2016, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze (dále též jen "městský soud") ze dne 24. 8. 2015 č. j. 6 Af 79/1014-84 byl stěžovatelce vrácen soudní poplatek za podání žaloby. Stěžovatelka totiž soudní poplatek uhradila až den poté, co nabylo právní moci usnesení městského soudu ze dne 16. 7. 2015 č. j. 6 Af 79/2014 - 77 o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Usnesení městského soudu o vrácení soudního poplatku napadla stěžovatelka kasační stížností.
3. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 9. 12. 2015 č. j. 1 As 212/2015-23 kasační stížnost stěžovatelky jako nepřípustnou odmítl.
II.
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že napadeným usnesením městského soudu bylo rozhodnuto, že se stěžovatelce vrací soudní poplatek, neboť nebyl zaplacen soudní poplatek za žalobu a nebylo požádáno o prominutí soudního poplatku, neboť v žádosti bylo uvedeno, že stěžovatelka žádá o prominutí soudního poplatku za kasační stížnost. Ačkoliv žádost byla směrována ke konkrétnímu usnesení o stanovení soudního poplatku, včetně příslušného čísla jednacího, soud rozhodl, že se stěžovatelce vrací soudní poplatek, byť bylo zřejmé, že jde o písařskou chybu. Stěžovatelka z opatrnosti v den doručení rozhodnutí soudní poplatek zaplatila, zaslala příslušnou informaci soudu o úhradě poplatku a z opatrnosti podala kasační stížnost, neboť bylo zřejmé, že soud pochybil. Nejvyšší správní soud však kasační stížnost odmítl. Stěžovatelka namítá, že postup soudu byl v rozporu s právním řádem, neboť bez dalšího zvýhodnil stát a porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces.
III.
5. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena podle §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
6. Ústavní soud není součástí soudní soustavy (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Ústavní soud přezkoumal nejprve napadené usnesení Nejvyššího správního soudu, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. V odůvodnění napadeného usnesení Nejvyšší správní soud poukázal na to, že podle §104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s."), platí, že "kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení (...), je nepřípustná." Rozhodnutí krajského soudu o vrácení soudního poplatku je podle judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutím o nákladech řízení (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2007 č. j. 8 As 25/2006 - 144). Kasační stížnost proti napadenému usnesení městského soudu proto není přípustná. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené závěry kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl. Nejvyšší správní soud uvedl, že k tomuto postupu přistoupil, přestože nebyl zaplacen soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti. Vzhledem k nepřípustnosti kasační stížnosti, jež vyplynula z listin založených ve spisu a již náleží soudu přezkoumávat v průběhu celého řízení, by totiž jakýkoliv jiný postup byl zcela bezúčelný, formalistický, v příkrém rozporu se zásadou procesní ekonomie a nemohl by vést k ochraně práv stěžovatelky (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2012 č. j. 1 As 13/2012 - 12).
9. Uvedenému závěru Nejvyššího správního soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší správní soud posoudil přípustnost kasační stížnosti v souladu s příslušnými ustanoveními soudního řádu správního, přičemž svůj postup řádně odůvodnil. Argumentaci Nejvyššího správního soudu, tak jak je rozvedena v jeho rozhodnutí vydaném v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními.
10. Dále Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze.
11. Dle ust. §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
12. Jak bylo výše uvedeno, Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky jako nepřípustnou odmítl. Toto usnesení Nejvyššího správního soudu tedy nebylo rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytoval. Lhůtu k podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení městského soudu je proto nutno počítat již od okamžiku doručení uvedeného usnesení městského soudu.
13. Dotazem na městský soud Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení městského soudu bylo právní zástupkyni stěžovatelky doručeno dne 26. 8. 2015. Jestliže ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 2. 2016, je zřejmé, že se tak stalo až po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost proti napadenému usnesení městského soudu je proto opožděná.
14. Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2015 č. j. 1 As 212/2015-23 podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl; ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2015 č. j. 6 Af 79/2014-84 Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2016
Josef Fiala v.r.
předseda senátu