ECLI:CZ:US:2016:3.US.609.16.1
sp. zn. III. ÚS 609/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Geo Data, s. r. o., sídlem Svatopluka Čecha 1001, Sokolov, zastoupené Mgr. Michalem Vostřelem, advokátem, sídlem T. G. Masaryka 937/30, Karlovy Vary, proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. prosince 2015 č. j. 12 C 227/2015-91, za účasti Okresního soudu v Domažlicích, jako účastníka řízení, a Obce Mutěnín, sídlem Mutěnín 60, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka podala žalobu, ve které se domáhala uložení vedlejší účastnici povinnosti zaplatit stěžovatelce 7 139 Kč (s úrokem), a to za instalaci a servis softwarového produktu Geoportál s tím, že mezi stranami byla uzavřena (ústní) smlouva, na základě které stěžovatelka plnila a požaduje i zaplacení žalované částky. Okresní soud v Domažlicích (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 28. 12. 2015 č. j. 12 C 227/2015-91 žalobu zamítl pro nedůvodnost. Na základě provedeného dokazování dospěl ke zjištěním, dle kterých mezi stranami existoval již předchozí smluvní vztah, jehož předmětem byl obdobný softwarový produkt MISYS (právě tento produkt měl být nahrazen novějším systémem Geoportál). Dne 17. 3. 2014 strany jednaly o instalaci a servisu nového softwarového produktu Geoportál a dohodly se, že uzavřou ohledně systému Geoportál novou, a to písemnou smlouvu, přičemž jako podmínka nové smlouvy bylo rovněž uvedeno ukončení dohodou dosavadního smluvního vztahu, jehož předmětem byl produkt MISYS. Následně stěžovatelka odeslala vedlejší účastnici písemný návrh smlouvy ze dne 1. 4. 2014, avšak ten nebyl ze strany vedlejší účastnice (písemně) akceptován, přičemž již před tímto datem byla stěžovatelka telefonicky vedlejší účastnicí informována, že vedlejší účastnice novou smlouvu neuzavře a nemá na ní zájem. Závazkový vztah, jehož předmětem byl produkt MISYS, byl ukončen (až) na základě výpovědi uplynutím výpovědní doby dne 30. 11. 2014. Okresní soud uzavřel, že záměrem stran bylo uzavřít (novou) smlouvu a nešlo tedy o tzv. novaci závazkového vztahu původního. Dále, dle okresního soudu k uzavření smlouvy mezi stranami nedošlo; strany projevily vůli uzavřít písemnou smlouvu (tj. písemně dohodnout konkrétní obsah smlouvy), avšak ta uzavřena nebyla; vedlejší účastnice přitom dala svou vůli dostatečně (v relevantním čase) najevo.
II.
Argumentace stěžovatelky
2. Ústavní stížností ze dne 19. 2. 2016 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku, a to z důvodu porušení jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a z důvodu porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
3. Stěžovatelka namítla, že okresní soud nezohlednil, že byť smlouva nebyla uzavřena písemně, produkt Geoportál byl vedlejší účastnici ještě před odesláním písemného návrhu smlouvy včas a řádně dodán do jejího sídla (předán, nainstalován, zprovozněn), vedlejší účastnice jej přijala a poté byl i užíván (to má prokazovat fakt, že odkaz na daný produkt byl uveden na webových stránkách vedlejší účastnice).
4. Stěžovatelka však zejména zdůraznila, že byla porušena její procesní práva tím, že nebyla poučena podle §118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Okresní soud žalobu zamítl proto, že stěžovatelka neprokázala uzavření smlouvy o dodání produktu Geoportál, avšak stěžovatelku nepoučil, že jí předložené důkazy dostatečně neprokazují její tvrzení o uzavření smlouvy. Podle stěžovatelky je tak řízení zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
III.
Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy); není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v nich vydanými nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
7. Předmětem sporu je částka ve výši 7 139 Kč, která je i podle judikatury Ústavního soudu bagatelní (§202 odst. 3 o. s. ř.). Již tato skutečnost sama o sobě zakládá dostatečný důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Na stěžovateli pak je, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a doložil), proč věc vyvolává, a to přes svou bagatelnost, v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14). To se však stěžovatelce nepodařilo. Stěžovatelka v ústavní stížnosti netvrdila žádnou zásadní újmu v její sféře; napadený rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející nepředstavují dle Ústavního soudu ani extrémní vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální.
8. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný; vyhodnotil přitom obsah ústavní stížnosti a příloh k ní připojených (kopie protokolů o jednáních okresního soudu ve věci) a obsah napadeného rozsudku.
9. Napadené rozhodnutí okresního soudu vychází z relevantních ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a obsahuje odůvodnění, které nevykazuje žádné nedostatky dosahující intenzity nutné k tomu, aby se Ústavní soud věcí meritorně zabýval. Nejde o případ, kdy by z odůvodnění napadeného rozhodnutí nebylo zřejmé, proč okresní soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Závěr okresního soudu lze z provedených důkazů (resp. skutkového stavu jím vyhodnoceného) rozumně dovodit. Důkazy okresní soud vypořádal, a to včetně těch navržených stěžovatelkou; okresním soudem provedené dokazování bylo dostatečné. Stěžovatelka měla rovněž plný prostor se písemně i ústně při jednáních vyjádřit k věci i argumentaci vedlejší účastnice a k provedeným důkazům; měla rovněž dostatečný časový prostor navrhovat důkazy vlastní. V průběhu řízení pak bylo zřejmé, jaké skutečnosti jsou ve věci podstatné, resp. jaké otázky jsou mezi stranami sporné a v jakém směru je třeba tedy z obou stran plnit břemeno tvrzení i břemeno důkazní. Stěžovatelka byla v průběhu celého řízení odborně právně zastoupena a svých procesních práv plně využívala (to vyplývá z protokolů o jednání, při kterých se vyjadřovala k věci i důkazům a kladla svědkům otázky). Pokud stěžovatelka měla nějaké další důkazy nad rámec již těch navržených a provedených (ty však v ústavní stížnosti nespecifikovala), dostala dostatečný prostor je předestřít. Namítala-li stěžovatelka v ústavní stížnosti, že u vedlejší účastnice měla údajně naistalovat produkt Geoportál, jde o tvrzení, které uplatnila již před okresním soudem, avšak ani dané tvrzení zjevně okresnímu soudu nepotvrzovalo její argumentaci o uzavření (konkrétní) smlouvy mezi stranami, na základě které by jí mohla být přiznána žalovaná částka.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou, neboť neshledal, že by okresní soud zasáhl do ústavně zaručených práv stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu