ECLI:CZ:US:2016:4.US.1143.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1143/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., insolvenční správkyně dlužníka Jany Topalovské, zastoupené Mgr. Alžbětou Řeháčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Táborská 619/46, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2016, č. j. 20 Co 478/2015-83, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 11. 4. 2016 ústavní stížnost, jíž se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného usnesení odvolacího soudu, který o odvolání stěžovatelky, jakožto insolvenčního správkyně povinného, v daném exekučním řízení změnil rozhodnutí soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítky, Exekutorský úřad Plzeň ze dne 30. 11. 2015 pod č. j. 108 EX 08119/14-075, tak, že vymožené plnění 900 Kč se vydá insolvenčnímu správci, aniž by současně rozhodl také o nákladech řízení. Podle stěžovatelky byla tím, že odvolací soud nerozhodl o nákladech řízení, porušeno její právo na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejprve ohledně náležitostí ústavní stížnosti konstatuje, že byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pouze jim náleží vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecného soudu nedošlo k vykročení z ústavního rámce jeho činnosti. Takové pochybení v daném případě neshledal. Zohlednil, že předmětem řízení byla z hlediska dovolacího řízení bagatelní částka nepřevyšující 50 000 Kč a proti rozhodnutí odvolacího soudu tak podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nebylo přípustné dovolání, tím spíše ústavní stížnost (k vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případě bagatelních věcí srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 566/15, nebo ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Navíc Ústavní soud musel mít při posuzování ústavní stížnosti na zřeteli, že stěžovatelka brojí proti rozhodnutí, pouze pokud jde o náhradu nákladů řízení. Rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavnímu soudu do tohoto rozhodování zásadně (až na výjimky) nepřísluší zasahovat.
Obecný soud své rozhodnutí důkladně odůvodnil, přičemž řádně, srozumitelně, logicky a uceleně předestřel úvahy, které jej vedly k závěru, že stěžovatelce nenáleží právo na náhradu nákladů řízení.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu