ECLI:CZ:US:2015:4.US.566.15.1
sp. zn. IV. ÚS 566/15
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Vlasty Formánkové (soudce zpravodaj) - ze dne 29. června 2015 sp. zn. IV. ÚS 566/15 ve věci ústavní stížnosti Magdy Hanákové, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, se sídlem v Prostějově, Sádky 1605/2, proti rozsudku Okresního soudu v Přerově č. j. 11 C 208/2014-36 ze dne 26. 9. 2014, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit částku 6 132,78 Kč s příslušenstvím, za účasti Okresního soudu v Přerově jako účastníka řízení a Modré pyramidy stavební spořitelny, a. s., IČO 60192852, se sídlem v Praze 2, Bělehradská 222/128, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 25, jako vedlejšího účastníka řízení.
I. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově č. j. 11 C 208/2014-36 ze dne 26. září 2014 bylo zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozsudek Okresního soudu v Přerově č. j. 11 C 208/2014-36 ze dne 26. září 2014 se ruší.
III. Návrh stěžovatelky na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Včasnou ústavní stížností splňující náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka s odkazem na porušení svého práva na soudní a jinou právní ochranu zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
2. Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastník se domáhal po stěžovatelce zaplacení částky 6 132,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 11. 2013 do zaplacení. Uvedená částka představovala provize, jež na základě mandátní smlouvy uzavřené mezi vedlejším účastníkem coby mandantem a stěžovatelkou coby mandatářem vedlejší účastník vyplatil stěžovatelce, přičemž vedlejší účastník se následně v souladu se svým vlastním provizním řádem domáhal jejich vrácení. Okresní soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz, jejž ke stěžovatelčinu včasnému odporu zrušil, a nařídil jednání. Následně okresní soud vydal ústavní stížností napadený rozsudek, jímž stěžovatelce uložil zaplatit vedlejšímu účastníkovi výše uvedenou částku a náhradu nákladů řízení ve výši 9 112 Kč.
II.
3. Stěžovatelka s napadeným rozsudkem nesouhlasí a považuje jej za protiústavní a neodůvodněný. Podle stěžovatelky se okresní soud nevypořádal s jí vznesenými námitkami. V odůvodnění napadeného rozhodnutí navíc absentují úvahy učiněné při hodnocení důkazů a není v něm ani uvedeno, na základě jakých důkazů okresní soud dospěl ke skutkovým zjištěním, z nichž následně vyvodil právní závěry. Okresní soud podle stěžovatelky dospěl k závěru o platnosti mandátní smlouvy a provizního řádu, resp. o neexistenci jejich neplatnosti, aniž by jej byl náležitě odůvodnil. Stěžovatelka konečně vyjádřila přesvědčení, že okresní soud se její věc nezabýval náležitě, neboť se jednalo o věc tzv. bagatelní.
III.
4. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka řízení (okresního soudu) a vedlejšího účastníka řízení.
5. Okresní soud zaslal vyjádření prostřednictvím předsedy senátu 11 C Mgr. Petra Andrýska, přičemž v něm uvedl, že odůvodnění napadeného rozsudku bylo provedeno v souladu s ustanovením §157 odst. 4 občanského soudního řádu a nevedlo k porušení stěžovatelčiných práv. Ve zbytku okresní soud znovu ocitoval příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku týkající se právního posouzení věci a navrhl, aby byla ústavní stížnost zamítnuta.
6. Vedlejší účastník ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že nesouhlasí s argumentací stěžovatelky, že se okresní soud věcí dostatečně nezabýval z důvodu její bagatelnosti. Soud podle něj postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, obě strany měly prostor pro řádné přednesení argumentů a dokazování bylo provedeno v rozsahu, jenž soudu umožnil učinit si skutkové závěry. Vedlejší účastník dále vyjádřil přesvědčení, že soud není povinen vypořádat se s každou námitkou kterékoliv strany sporu a že stěžovatelčina ústavní stížnost představuje pouze pokračující polemiku se závěry okresního soudu. Závěrem vedlejší účastník uvedl, že ústavní stížnost by podle jeho názoru měla být odmítnuta.
7. Vyjádření soudu a vedlejšího účastníka bylo stěžovatelce zasláno na vědomí a k případné replice; stěžovatelka práva repliky využila. V části týkající se vyjádření okresního soudu stěžovatelka odkázala na svou ústavní stížnost a nad její rámec uvedla, že v dané věci nebyly zákonné požadavky pro odůvodnění soudního rozhodnutí naplněny v takovém rozsahu, že došlo k porušení stěžovatelčina práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Stěžovatelka uvedla, že jí sice bylo umožněno vyjádřit se k věci, ale na její vyjádření se jí již nedostalo žádné reakce a z napadeného rozhodnutí nezjistila, jak soud dospěl k danému právnímu závěru. Tento postup označila za svévolný.
8. K vyjádření vedlejšího účastníka stěžovatelka ve své replice částečně odkázala na ústavní stížnost a k části vyjádření týkající se neexistence povinnosti soudu vypořádat se s každou vznesenou námitkou konstatovala, že vedlejší účastník její ústavněprávní argumentaci nepochopil. Závěrem své repliky stěžovatelka požádala o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.
9. Ústavní soud rozhodoval v souladu s §44 zákona o Ústavním soudu bez nařízení ústního jednání, neboť od tohoto jednání neočekával další objasnění věci a dokazování neprováděl.
IV.
10. Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
11. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud respektuje nezávislost obecných soudů, avšak i ta se musí uskutečňovat nejen v zákonném, ale především v ústavním rámci (jehož součástí je i právo na spravedlivý proces), který musí vyloučit libovůli v rozhodování a musí také zajistit právně účinnou soudní ochranu, jejíž neodmyslitelnou součástí je právo na spravedlivé a vyčerpávající projednání každé věci.
12. V dané věci se stěžovatelka ve vyjádření k žalobě (jež soudu doručila poté, co se seznámila s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a proti elektronickému platebnímu rozkazu podala včasný odpor) dovolávala relativní neplatnosti ustanovení mandátní smlouvy, opravňujícího jednostranně měnit provizní řád, přičemž na podporu tohoto svého tvrzení vznesla řadu argumentů a citovala judikaturu, odbornou literaturu a podpůrně též tzv. nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.). Současně namítala, že změny obchodních podmínek, jichž se vedlejší účastník dovolává, jí nebyly známy. Následně se obsáhle věnovala odměně mandatáře (tj. v dané věci provizi), zejména její výši a splatnosti, a odpovědnosti mandatáře za smlouvy uzavřené z jeho činnosti po zániku mandátní smlouvy. Na stěžovatelčino vyjádření následně písemně reagoval i vedlejší účastník. Okresní soud byl na uvedené stěžovatelčino vyjádření odkázán jejím právním zástupcem rovněž na jednání konaném dne 23. 9. 2014, nicméně nepovažoval za nutné provádět další dokazování a dne 26. 9. 2014 vyhlásil ústavní stížností napadený rozsudek.
13. Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že v projednávané věci se jednalo o jistinu ve výši 6 132,78 Kč, tedy částku bagatelní. Současně ale připomíná, že ani v případech, kdy se jedná o "zanedbatelné" peněžní sumy, nesmí nalézací soud opustit princip právní jistoty a zásadu předvídatelnosti práva [viz nález sp. zn. I. ÚS 3143/08 ze dne 17. 3. 2009 (N 59/52 SbNU 583)] a i v řízení o bagatelních nárocích musí dodržet principy spravedlivého procesu. Požadavkem plynoucím z nich je mimo jiné i to, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Tomu odpovídá, že porušení práva na spravedlivý proces, vycházejícího z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, představuje i okolnost, že se soud nevypořádal se všemi právně relevantními námitkami účastníka řízení [srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 304/98 ze dne 12. 10. 1998 (N 120/12 SbNU 177), sp. zn. I. ÚS 113/02 ze dne 4. 9. 2002 (N 109/27 SbNU 213) a sp. zn. I. ÚS 654/03 ze dne 24. 2. 2004 (N 27/32 SbNU 255)].
14. K uvedené situaci došlo v projednávané věci. Okresní soud se v napadeném rozsudku omezil na konstatování, že z provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky coby podnikateli byla platně uzavřena mandátní smlouva, v níž se žalovaná mj. zavázala vrátit zaplacené provize za podmínek stanovených ve smlouvě, a (stručně řečeno) postup žalobce byl v souladu se smlouvou a provizním řádem. Okresní soud v napadeném rozsudku uvedl, z jakých důkazů při zjišťování skutkového stavu vycházel, tyto důkazy však nepodrobil hodnocení, čímž - jakkoli je hodnocení důkazů dle §132 občanského soudního řádu hodnocením volným, založeným na úvaze soudu - své rozhodnutí zatížil vadou. Ze žádné části odůvodnění napadeného rozsudku navíc není zřejmé, na základě jakých skutečností má soud mandátní smlouvu za platně uzavřenou, ani v něm není nijak reagováno na stěžovatelčiny námitky o relativní neplatnosti části mandátní smlouvy a o tom, že nebyla seznámena se změnou provizních podmínek.
15. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek je nedostatečně odůvodněn a okresní soud se v něm dostatečně nevypořádal, resp. vůbec, s námitkami vznesenými stěžovatelkou. Tím porušil stěžovatelčino právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto Ústavní soud napadené rozhodnutí podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.
16. Stěžovatelčinu návrhu, aby okresnímu soudu byla uložena povinnost nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud nevyhověl a jako zjevně neopodstatněný jej odmítl, neboť neshledal naplnění předpokladů stanovených v §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Úspěch v řízení před Ústavním soudem přitom sám o sobě není (jediným) kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení.